Zahalený kúdolom dymu mám pocit,
že viem, že prednesené je prijaté.
Myslíš si: ten je ale prefíkaný, má
čo ja si nedovolím, čo je len mydlina.
Taktiež sa nafukujem.
Nad pohárikom slivovice mám pocit,
že tomu rozumiem. Myslím,
že visíš nad priepasťou ako mostík.
A predsa máš málo. Chceš sa tam preniesť.
Taktiež si nalievam.
V ohnisku mysle sústreďujem lúč.
Mám pocit, že sa neblysne viac.
Ty držíš uznanie nadprirodzene nízko.
Máš všetko, čo si si predsavzala.
Ja horím tiež.
A predsa nastala tma nad údolím.
Vidím tie hviezdy, ktoré aj ty. Mám pocit,
že to nezvládaš, že sa musíš ohliadnuť
po inom svetle. Ale to sa ešte načakáš.
Ja čakám tiež.
Mám pocit, že už tuším, čo sa mohlo stať.
A čo sa nemuselo. Čas všetko zahojí.
Využi to. Máš tú moc – nemoc. Na ceste domov
bol som ti možno užitočný. Uži si to.
Tiež som bol chorý.
od dali
dne 18.04.2012 08:20 ·
4 Komentářů ·
778x čteno ·
Poprvé jsem Tě slyšela recitovat poezii někde z netu, stáhla jsem si odněkud nahrávku. Už tehdy mi ten hlas učaroval. A není to nic proti tomu slyšet Tě naživo. Už nikdy si nemůžu Tvoje slova představovat jinak než s Tebou a u Tebe. Tak ke mně vcházíš.
A pokaždé, když Tě teď čtu, přicházíš s tím hlasem (je to hlas?) a znovu mi zpíváš. A taky se mi zdá, že Ti kvůli tomu nadržuju.:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
