Ten šťastný den nabídl mi úkryt
tak blízko světu až nezbylo z něj nic
ani pověst která podpírá horu Klemáns
jakostí těžkosti zítřka
Imán rozložil svou zář
v krystalu jitra
osmoticky pronikán milostí chudoby
porodní zpěv pohodlí posečkej
natírám mastí soupis oblastních ztrát
Šíma natírá plátno kouřem
štiplavým odérem armagedonu
kadidlem přísných článků véd
od Vorejs
dne 02.06.2014 16:38 ·
12 Komentářů ·
516x čteno ·
Komplikované.
Čtení i pochopení textu mi stěžuje jak volba slov, tak jeho slovní pospojivost, i samotná výstavba textu. Nepočítám výrazy ke gůglení, které ani nejdou najít. Imán? Možná Imám?
Kdo je Šíma? Jak souvisí?
Pak tu máme horu Klemáns. Omluv mou neznalost, ale nemohu si vynajít, když nepíši a nemluvím francouzsky (?). Neznám tu horu ani pověst, no.
Využití verzál. Když už používáš, myslím, že bys měl i u Véd. Tedy já bych Védy psala s velkým, ale mohu se mýlit.
porodní zpěv pohodlí posečkej
Tohle spojení dá jednomu zabrat. Proč nevyužiješ alespoň frázování lépe.
porodní zpěv pohodlí
posečkej
nebo
porodní zpěv
pohodlí, posečkej (!)
nebo
porodní zpěv
pohodlí
posečkej
Prostě nevím jak jsi mínil.
A jelikož mám velkou představivost, možná dovedu tušit nástin sdělení, ale je v tom zmatek. Tak jak je - chaotické.
No, takže, nestůj dlouho proti zdi. Nestůj tak navždy, jinak čtenář buď uteče, nebo po stejných zkušenostech nepřijde. Tvrdá hlava se nehodí vždycky.
s porodním zpěvem atd jsem měla stejný problém...
přišlo mi to spojení jako...bystrý bylina býk :D
no sorry...tady je pro mne fakt těžký pořízení...
asi stejný problém jako Inka...gůglit neznámá slova se mi nechce...
ale byla jsem ještě stále trpělivá v očekávání, že se přes to všechno dostanu...
no nedostala jsem se nikam :-)
avi Ince
Ha a já píšu francouzsky a taky nic.
A vůbec.
Proč v básních cizokrajná jména. Já si o tom snad už něco najdu, hm, přijde mi to jako nešvar. Například jména z různých mytologií. Hm. I Tolkien když psal Pána prstenů nejdřív pořádně vysvětlil, kdože to hobiti jsou, než o nich začal (ten popis je podle mě z celého románu nejlepší, ale to je vedlejší). V tomto duchu by si spisovatel přečetl kdo to hobit je a pak ho použil v básni, kdo mytologii nezná, ostrouhal.
Možná, že tu nejde o jména z mytologie, jenom mi tak znějí.
Jenomže prostě.
Ještě něco.
Některá jména jsou sama o sobě tak zvukomalebná, že mohou rozvinout příběh. Nevím, čím to je. Například já akceptuji jména anglická a česká. František Mejdlo mě v básni neurazí, Andromeda je mi příjemná o dost míň.
Indigo: ten text je zase spíš trochu humor, Imán myslím běžné arabské jméno - asi odkaz na islám odtud osmoticky (i když souvisí jen foneticky s osman), Josef Šíma -- přední surrealistický malíř, asi některé jeho malby na mě působí jakoby je maloval kouřem, no a hora Klemáns se přiznám, že sám nevím, text už není nejnověší není ani starý (2012 nebo 2013) a už si přesně nepamatuju, co jsem tím myslel, ale na mysli mi tane svatá hora z filmu A. Jodorowského a okolo ní se nějaká pověst motá, védy myslím se píší s malým pokud to není nějaké určitá jako Rgvéda či Atharvavéda.
No a k frázování, ono je to co řádek to nádech, takže dokud stačí dech, porodní zpěv pohodlí, prostě pohodlí když se rodí tak zpívá, ale asi to je kostrbatý, ale když to rozházím, tak se mi zase zdá, že to rozbiju, ale to jenom kdybych to měl číst já, pro jiné to asi bude opravdu hůře stravitelné, ale o to více si zase pochutnají na tom, co je stravitelné lehce.
Vorona: I tak díky za tu trpělivost
Luisa: Francouzsky umím jen tak, co odposlouchám z filmů, takže téměř nic, Klemáns je něco co jsem asi zaslech' a nějak se mi s něčím spojilo, ale jak jsem psal Indigo asi ten Jodorowsky.
Tady asi nejde o žádnou mytologii, ani bych asi žádnou systematicky nebyl schopen vytvářet, víc mne baví ta hra s podvědomím či nevědomím, spíš ten surrealismus a dada, a odtud všelijaká ta jména a nonsens.
Ten šťastný den nabídl mi úkryt
tak blízko světu až nezbylo z něj nic
ani pověst která podpírá horu Klemáns
z takhle sestavenýho mi plyne, že řeč je stále o úkrytu...?
jakostí těžkosti zítřka
¨
ano, zní to, jen si neumím dost dobře představit smysluplnost,
respektive podružnej důvod použití týhle "kombinace" -
kromě právě pro čtenáře zvučný, však jinak prázdný zprávy
hm, v celku mi přijde ztrhnutý až příliš k sobě, zasetý a vrostlý tak hluboko,
že těžko vyplejt bez ztráty v plánu urodivšího se
K tomu malíři surrealismu a všemu co si pod tím představuju.
Prostě.
Mám pocit, že psát je dobré tak, jako bys to někomu říkal nebo recitoval.
Nemyslím, že slova mohou fungovat jako hudba nebo jako obraz, možná mohou, ale až svým účinkem, ne tak, jak jsou psaná.
Neumím to říct líp, s prominutím budu citovat daliho (básnik sa náhli domov) protože tohle beru jako takové dobré pravidlo čico:
ja nie som básnik
povedal:
jednoducho píšem
aby mi nikto nerozumel
Nemá to hlavu ani pätu a nasilu ich tam vidieť, to leda v halucináciách.
Podľa ňa je to bohapustý alibizmus: chcem, aby ma ĺudia čítali, aby skloňovali moje meno, ale chcem si ponechať možnosť povzniesť sa súcitne nad ich nechápavosť, ak by sa ukázalo, že mi to nežerú.
Čo je gurážnejšie, byť pochopený – a odmietnutý (skritizovaný, zosmiešnený...), alebo byť odmietnutý, lebo nepochopený?
Odmietnutím na základe nepochopenia sa naivne utešuje väčšina našich básnikov.
Pokusím se nabídnout vysvětlení, některé z významů jsem měl na mysli už při vzniku textu, jiné jsou dodané ex post, ale snad to dává smysl a není to jen vycucané z prstu.
Ten šťastný den nabídl mi úkryt
tak blízko světu až nezbylo z něj nic:
Pozorovatel, který se přibližuje k pozorovanému (světu) tak, až ho ztrácí ze zřetele, cílem meditačních technik východu je splynutí pozorovaného a pozorovatele a tedy rozplynutí obou, uzavření pěti smyslů, stav zbavenosti (nezbyde nic)
ani pověst, která podpírá horu Klemáns -- tedy nauka o nějakém konečném smyslu existence, života (duchovní nauka, náboženství), v Jodorowského filmu Svatá hora k níž putuje hlavní hrdina, aby se dozvěděl největší tajemství, tajemství smyslu, došel osvícení atd.) Motiv hory se vyskytuje i v alchymii, v procesech při kterých člověk vytváří svou vlastní duši, dá-li se to tak říct.
podpírá jakostí těžkosti zítřka -- obava z budoucnosti, která člověka nutí tyto nauky vytvářet a upínat se k nim.
Imán rozložil svou zář v krystalu jitra -- dojde-li ke kýženému stavu splynutí pozorovatele a universa, v člověku se rozbřeskne (rozsvítí), vyjde nový den je zbaven všeho pronikám milostí chudoby, rodí se blažený stav, který jako hojivá mast natírá rány (natírám mastí soupis oblastních ztrát), ovšem tyto stavy u necvičené mysli nemají dlouhého trvání a nad každým blaženým stavem se vznáší přízrak katastrofy (Šíma natírá platno kouřem štiplavým odérem armagedonu) a soudu (kadidlo přísných článků véd)
Původně:
Ten šťastný den nabídl mi úkryt
tak blízko světu až nezbylo z něj nic
(cíl, kterého je třeba dosáhnout)
pověst podpírá horu Klemáns
jakostí těžkosti zítřka
(Hora života, která je podpírána konstrukcí duchovních nauk, náboženstvími, které berou svůj původ v obavě z budoucnosti -- užité >pověst< pro duchovní nauku či náboženství vyjadřuje pochyby a je mírně pejorativní.)
později upraveno do současné podoby (s těmi ani) kdy cílový stav zbavuje i této konstrukce, (vylezeš po žebříku a pak ho odhodíš).
porodní zpěv pohodlí -- použitý výraz pohodlí pro rodící se osvícený stav, naznačuje, že snaha dosáhnout blaženosti, je sobecká, jde o vlastní pohodlí (hínajána -- nižší cesta), jde jenom o zacelení vlastních ran (soupis oblastních ztrát), a proto možná pak ten Armagedon a soud.
Výsledná podoba, je opravdu hodně zkratkovitá a asi nesrozumitelná, ale ty texty mají takový polosnový charakter, něčeho z podvědomí, no a sen se tak holt vyjadřuje, symbolicky obrazně, neplatí prostor ani čas, mně se pak do toho vědomě těžko nějak zasahuje, zvlášť když mi úplný smysl ze začátku není jasný, spíš než s porozuměním to upravuju intuicí, a to je pak risk, to někdy může a někdy nemusí vyjít. Otázka je jestli to tedy vůbec patří do veřejné sféry, tohle vytahování věcí z nevědomí, takový víceméně terapeutický přístup k věci, jak myslím Luisa nebo Indigo zmiňovala (u jiných mých textů).
Dali: Ano, jde o směs východních a západních nauk, člověk tak nějak hledá ve všem. S tou formou mám vždycky trochu problém.
Dajakbol: Co se týká slovosledu, první dvou veršů, působí na mne takovým houpavým rytmem:
Ten šťastný den nabídl mi úkryt
tak blízko světu až nezbylo z něj (protažení a prodleva na tom "z něj") nic
Imán rozložil svou zář v krystalu jitra -- dojde-li ke kýženému stavu splynutí pozorovatele a universa, v člověku se rozbřeskne (rozsvítí), vyjde nový den je zbaven všeho pronikám milostí chudoby, rodí se blažený stav, který jako hojivá mast natírá rány (natírám mastí soupis oblastních ztrát), ovšem tyto stavy u necvičené mysli nemají dlouhého trvání a nad každým blaženým stavem se vznáší přízrak katastrofy (Šíma natírá platno kouřem štiplavým odérem armagedonu) a soudu (kadidlo přísných článků véd)
hm, stejně těžko je mi i tímhle "vysvětlením",
když poezie přesto stále v nedohlednu
Moc je někdy příliš.
Čím dál víc si myslím, že jeden text nemůže obsáhnout víc než jeden námět, ten námět může být komplikovanej klidně, stejně jako lidi jsou komplikovaný, i jejich texty asi musí být, ale
chci říct, že podle mě opravdové umění je v tom umět dát obrazu rám, vědět, kdy přestat, vědět co neříct a dokázat na to ani nepomyslet, umět se do textu ponořit celou svou duší, tedy ne jen jakousi částí, které říkáme nevědomí.
Hm, musím se usmát když to říkám, nejdelší texty na poetikonu jsou většinou tak nějak moje a odboček v nich je taky dost. Všichni se učíme :) pořád a myslím, že tohle je dobrá dílna. Takže proč to nezkusit z jiného konce, proč nezkusit chvíli poodstoupit, dílo si prohlídnout, otočit se a začít malovat jinak. Jinak, úplně jinak.
A k tomu slovosledu, možná že to zní houpavě, ale ten vozvýšený tón je tam taky a to je - upřímně - děsná věc, nedá se to číst pak, jednoduše. Prostě bych radši houpavost oželela než toto.
Kdysi jsem to zkoušel taky a pochodil jsem stejně.
Tenhle typ básní je natolik zamotaný, že i kdyby každý věděl naprosto přesně co je každé slovo i s pozadím, domnívám se, že by tak jako tak pro něj ta báseň neznamenala mnoho.
Je to stejné jako s dnešním urbanismem a konceptem "sídelní kaše".
Heslo zní: Zahustit a míchat
U poezie to ale nefunguje.
Prostě ne.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
