odmalička mi říkali
ať nevěřím
nikomu než bohu
který mě nechal přijít
na tenhle svět
jenomže malé děti o něm možná ještě
nevědí
malé děti mají rády
růže
a babičky
esmeraldu v televizi
a svěží vítr
co fouká pod šatičky
před ranní mší
a smějí se rodičům
smějí se bohu
a v noci se jim zdá
jak samy potají přecházejí ulici
a o anděle gabriele
která se ráda houpala na třešni
ale já už si to přesně nepamatuji
vím jenom
že moje babička byla ateistka
měla obrovskou zahradu
a ta zahrada
byla nejhezčí
široko
daleko
a lidé se zastavovali
a dívali se
a trhali si
jablka na cestu
jednoho dne
do stromu na zahradě uhodil hrom
a celá zahrada pomalu shořela
i s babičkou
a se vším ostatním
možná
že se bůh schválně zapomněl
abychom se my museli
rozpomínat
tiše rozřezávat noži na papír
dávno prázdné
obálky se slibnými adresami
rozlepovat
nad ránem oči
v bezdůvodné naději
a padat zpátky
pod kola všedních dnů
usmívat se
už dávno zbytečným
myšlenkám
na lásku jako z televize
věřit všemu
od prvního do posledního okamžiku
proti své vůli
posílat boha tam
odkud přišel
roztržitě listovat v zítřejším programu
a hledat cosi
mezi dvěma kousnutími ze znojemské okurky
která jako miniaturní zelená vzducholoď
pluje pokojem
od Luisa
dne 19.06.2014 11:07 ·
20 Komentářů ·
818x čteno ·
Nebudu postupovat chronologicky ani pragmaticky, o to méně pochopitelněji. Snad tím však lépe vyniknou prvotní čtenářovy dojmy bez příprav pro proslov.
Začnu nejspíš tou okurkou, která mě jako miniaturní vzducholoď nesmírně nadchla. I když je fakt, že způsob jakým je řečeno, zdá se mi mírně neochočen proto, jak se vyslovilo před kyselým podkladem.Jinak ano, mám dost kuráže, abych se nechala dojmout, pobavit i povznést.
Pokud jde o název, dovolená volná asociace mi interpretovala poloviční paměťovou stopu o tom, že jsem někde četla, jak malý zisk může básník z malé doby vyklestit a že odkázán je člověk pouze na zvěsti o dobách velikých. A že co bylo dovoleno říkat starým umělcům, nám už nesluší.V tom duchu, aniž bych si předem rozmyslela, jsem četla ponouknuté řádky. A pak zas při tom příběhu rozpomněla jsem se na rozmluvu dvou mrtvých básníků o subjektivitě díla, tedy jak do díla onu autor promítá na výrok, že subjektivitou je vino obecenstvo, neboť všechno citové vítá potleskem a že dobrý autor měl jaksi od subjektivního k objektivnímu prorazit a na to konto jímám se Tvého podkladu a přemýšlím o tom všem během čtení současně.
Tvá subjektivita je zvláštní a proto nenapodobitelná, objektivita zase to, co z pohledu celku díla vyniká jako podstatné i v jiných dobách, než je tato. A proto musím doznat, že některé pasáže mohou líčit nejen epochu uběhlou, ale i tu co bude následovat. A možná to vidím v širších než širokých vazbách a možná ni z toho nemusí dávat smysl, ale ten stav, rozpoložení textu je živý. A nedávno jsi mi někde napsala pod dílo, že takhle bys to v hospodě prostě neřekla a Tvůj text tady působí opravdu přirozeně, nicméně sama bych s velkou radostí vítala, kdybys jen trochu chtěla sama oslavit nejen vyjadřovací tedy významovou schopnost slova, ale i hru s ním samotným, neboť nejsi člověk bez fantazie. Však nemíním jako výtku, spíše zbožné přání pro své vlastní živly.
Tedy bez vedlejších cílů jsem jakožto čtenář v této chvíli příjemně potěšena. Nepátrám po důvodech, což je rovněž k dobrému.Alespoň myslím.
nicméně sama bych s velkou radostí vítala, kdybys jen trochu chtěla sama oslavit nejen vyjadřovací tedy významovou schopnost slova, ale i hru s ním samotným
Jo, to já bych taky vítala, jakobys mi četla myšlenky, na tohle myslím už dlouho a - prostě to už neumím. Pamatuju si, že dřív jsem měla problém text ukočírovat aby tam těch hříček nebylo moc a teď mě nenapadá nic, prostě nic. Možná, že texty píšu příliš vážně, že chci aby to o něčem bylo (což je pitomost, celkem). Ale je to něčím jiným trochu, dřív jsem měla skoro dvanáct hodin denně na psaní, na říkání nesmyslů a tak, protože ve škole jsem nic nedělala, jinde moc taky ne. A taky jsme každej den měli literaturu a jazyky, což bylo fajn. Teď si osm hodin denně vymývám mozek pípáním, kódama a děkováním, zbytek dne si ničím nervy s tím co jsem nestihla, lítám sem a tam, snažím se potkat lidi, který mám ráda, a občas dělám nesmysly jako trhání květů na lipovej čaj, abych taky měla chvilku pro sebe. Jávim, že to sem nepatří, ale chtěla jsem to někam napsat, cha, aby to někdo věděl, jak strašně mi to je líto. Taky to může posloužit jako odstrašující příklad. Ale třeba mi pomůže psát vázaně, tam se s tím jazykem něco musí dělat chtě nechtě. Takže. Jsem si postěžovala a výtku že přijímám, máš pravdu. Mimochodem jsem ráda, že Tě ten text potěšil :) Mimochodem, přemýšlela jsem i nad tím ostatním, co jsi řekla. A děkuju.
Přečetl několikrát a ještě se asi vrátím - pro mě čtenářský zážitek. Dost často píšu sáhodlouhé komenty, teď (možná naštěstí) musím být stručnější, poněvadž klofám písmenka jen levou rukou, pravou jsem si pochroumal. Takže asi takhle:
Moje babička přestala věřit v pánaboha po válce, kromě jiného díky traumatizující ztrátě syna. Osobně nemám slovo ateista moc rád, protože mám pocit, že jakási víra v přesah je člověku přirozená, jen každý z nás o tom přesahu uvažujeme jinak. Chci prostě říct, že myšlenkově, obsahově je mi báseň velmi blízká.
Pokud se týká formy, dalo by se diskutovat a zkoušet jinak, ale takhle jsi to prostě chtěla a má to svým způsobem kouzlo, jak napsal např. fernet. Abych byl konkrétní, vadí mi přemíra "a", některé strofy jsou pro mě zbytečně krátké, někde nepochopitelně rozdělené. Ale když si to přeložím do svého rytmu, pak ke mě obsah promlouvá velmi sugestivně.
Když jsem to četl poprvé, říkal jsem si, že by to mohlo skončit někde asi tak u čtvrté strofy odzadu, ale napodruhé jsem přišel na chuť znojemské okurky - to je fakt parádní, efektní a myslím že velmi dobrý konec.... poněvadž jinak by se dalo pokračovat až do roztrhání těla :-)
Jsem se nějak rozepsal a nic objektivně kritického ze mě stejně nevylezlo, pardon. Suma sumárum - ještě jednou - početl jsem si, dík.
Před časem jsi psala o svém postupu, který tam zase vidím. Měl bych několik slov co do díla říct, ale nejsou k věci.
A je pro mýho čtenáře znepokojující, že pluje kolem, dojímá se, ale já chci hledat a zkoumat, zjišťuju, že vlastní pzorování a jistá intuice mi už nestačí a potřebuju poradit jak se nejen na tvoje texty dívat.
Jestli je bible knihou o podobenstvích, tak i tvoje texty jsou jich plné. Ale nejen podobenství, ale jistého přesahu, který člověku nedá uklidnění.
Možná bych se obešel bez posledních dvou-tří řádků. Okurka plující pokojem mi do té jemnosti nesedí. Spíš bych si pošmák nad nějakým jemným nebo i výraznějším slovem namočeným do patostu, nějakým slibem.
Vždyť i andělé jsou chamtiví. Střčí prst do ráje a dají nám jej olíznout
Egone, potěšilo mě, že si pamatuješ, co jsem před časem psala, ten postup tam asi je, to vykloubení, změna tématu, odstup od textu tam je, jo.
Že bys chtěl vědět jak se na moje texty dívat. Hm. Bude Ti přáno. Tím, žes dal tak nějak popud k založení >>blogové kategorie<< jsi ve mě probudil cosi, cosi. Mám taky na svědomí několik blogů, jsou do jednoho smazané, tedy ty, co jsem psala v pubertě. Teď mám blog taky, psala jsem tam v lednu takový miniatury, ale je to dost praštěný a už teď s tím nesouhlasím, no, nevím, třeba se odhodlám a dám sem odkaz :) anebo napíšu něco novýho. Zatím prostě jen dík, ten nápad se mi líbí, taknějak jsem to neřekla v komentáři, co jsem Ti napsala pod dílo a měla jsem to říct, jo.
Hej a slib nakonec? Po tomhle?
dávno prázdné
obálky se slibnými adresami
rozlepovat
nad ránem oči
v bezdůvodné naději
Ale vím jak to myslíš, ale neslibuju, od jistý doby nikomu a nic. Možná od tý doby co nikdo nic neslibuje mě, ale to bych do toho velice ráda netahala :)
A dík, za zastavení, za Tvoje oči. Někdy mám pocit, že musíš mít víc, než dvě, jinak to není možný...
jenomže malé děti o něm možná ještě
nevědí
malé děti mají rády
růže
a babičky
esmeraldu v televizi
a svěží vítr
co fouká pod šatičky
před ranní mší
vnímám znovu (jak v minulý debatě k poslední Tvý ) zmíněnej významovej přesah k další strofě, nebo jen zní tak? --
malé děti mají rády růže - a babičky
esmeraldu v televizi...
protože pak mě napadá, co děti může zaujmout na esmeraldě
ale já už si to přesně nepamatuji
vím jenom...
škoda toho "razantního" odkroku zpět, když sis mě tak dobře
vjemem omotala - já tu chtěl zůstat, a Ty..., víš jak?:)
dobře, ujmu si slovo, a znovu, tudy...
vím jenom
že moje babička byla ateistka
měla obrovskou zahradu
a ta zahrada byla nejhezčí
široko daleko
a lidé se zastavovali dívali se
a trhali si jablka
na cestu
no, takhle k mýmu si odklepávám
- - -
jednoho dne
do stromu na zahradě uhodil hrom
a celá zahrada pomalu shořela
i s babičkou
a se vším ostatním
je téměř neuvěřitelný, jak je to slovo pro
text důležitý, usměrňující ho zdánlivě jinam,
nenápadně určující pohyb i následujícím... pomalu - užívám si
a padat zpátky
pod kola všedních dnů
usmívat se
už dávno zbytečným
myšlenkám
na lásku jako z televize
mrtvá zóna, stojatá voda a jasně, příprava k finále, který...
a hledat cosi
mezi dvěma kousnutími ze znojemské okurky
která jako miniaturní zelená vzducholoď
pluje pokojem
...bere do tý doby pochybnosti o vedení textu bez
jasnýho záměru -
a že sem rád, když pro tyhle mně blízký vyprávění
nemusím dvakrát daleko
dětství -vítr fouká pod šatičky- babička ateistka - esmeralda -smát se bohu -houpačka na třešni - usmívat se zbytečným myšlenkám -láska z televize- padat pod kola všedních dnů... a další jinotaje...
četla jsem to jedním dechem,
víš, jakoby to psala vyzrálá žena, která už leccos zažila ,
proto mě překvapilo, že autorem je děvčátko,
dívka, na začátku dospělé cesty
a vim, že se budu vracet číst a objevovat
esmeraldu pre babičky by som škrtla..brzdila ma i pri treťom čítaní
/a možno i tu mu niektoré slová prídu nazvyš:
ale já už si to přesně nepamatuji
vím jenom
že moje babička byla ateistka
měla obrovskou zahradu
a ta zahrada
byla nejhezčí
široko
daleko
napríklad :) /
je mi blízky ten text
spôsob ako si od ľahkorozprávačského štýlu prešla k takému, hm, úvahovému..prinútilo ma spomaliť
nielen čítanie
:)
rada ťa čítam, Luisa, vieš to
Celá zahrada pomalu shořela i s babičkou a se vším ostatním...tady potň si jakoby rozpletla dívčí copánky a trochu se změnil i styl textu. Musím říct, že pak už jsem začal dýchat pravidelně. Do té proměny se mi tajil dech.
Tohle je po čase pro mě od Tebe text, kterej mi přijde hodně kompaktní, dotaženej, úplnej.
vzducholoď z okurky. geniální. a vykouzlilo úplnou Alenku v říši.
mají rády růže a babičky a esmeraldu v televizi. Přesně si pamatuju, jak ji babička sledovala a já ji kvůli tomu měla ráda.
vítr pod šatičky
přecházejí ulici
anděla gabriela na třešni... geniální.
zahrada jako fenomén ... mimochodem jedna moje přítelkyně miluje pro děti knížku Zahrada, ani nevím jestli má ještě nějaký přídavný jména kolem sebe, ta Zahrada, ani kdo to napsal.. budu se muset vyptat. Je to velmi poetická přítelkyně. Vím jenom, že je to útlá knížka čtvercového formátu. tak dle google to vypadá na Zahradu od Jiřího Trnky.
celá zahrada pomalu shořela i s babičkou a se vším ostatním
tohle místo mi přijde nešťastný (kromě toho, že je nešťastný)
ale chápu, že tam musí bejt..a vpravdě ses s ním popasovala asi nejlíp jak to šlo..i když. Já v tu chvíli prostě ..nerada čtu takto. Něco jako klišé. Něco jako.. Už slyšeno, příliš ..... klasické. Příliš symbolické, možná..hm. a včetně
možná že se bůh schválně zapomněl
, mimochodem.
pak zas se Ti daří. Rozřezávat. Abychom se museli rozřezávat... drsně přiléhavé.
zbytek .. uchvancující. dotaženej, vyvedenej. Kompaktní.
zvolnila jsi v překotnosti i ve fantazii a vůbec to není tak hrozný, jak by si jeden mohl myslet že to bude, když přestane tlačit na pilu :) v tomto směru ... mi to připomíná (což je absurdní, protože!!) 'jednu část toho všeho'.. zajímavý, Ty jedna více poetická dívko. s palcem podobně jak tam.
Báseň sa mi dosť pzdáva, ale od istého momemntu ma začalo rušiť (zdržiavať) delenie na verše. Vysvetľujem si to tak, že prozaizačné postupy prevládli a veršovú segmentáciu začali pociťovať ako príťaž. Chcelo by to do toho obsiahleho vykladania viac zlomov, nečakaností. Pre mňa.
já jen proč ta okurka lítá? teda ta představa je vynikající, zní to skvěle a jako závěr mi to štimuje... ale proč vlastně. Asi se teď ptám spíš sebe než tebe jako autora... Na prvních několik přečtení bych sekala zhruba půli, jako už někdo.Esmeralda mi vždycky připadala totálně poeticky nepoužitelná, ale myslím, že se jí v tvém použití dostalo pocty, o které se nikdy nedozví. Každopádně tomu dodala opravdovost a punc básně, ve který se jenom nelítá, prostě mi to zasadila do nějakejch reálnejch podkladů. Obecně oceňuju několik rovin. Tahle strofa na mě působí hrozně zvláštně:
možná
že se bůh schválně zapomněl
abychom se my museli
rozpomínat
tiše rozřezávat noži na papír
dávno prázdné
obálky se slibnými adresami
asi že v první polovině mi přijde geniální a v druhé, to s těma obálkama. No, prostě nevím, proč to tam je. Závěr na mě celkově působil trochu rozvláčně v kontextu předchozího, ale nevnímám to nijak negativně. Prostě beru, že jsi to tak chtěla. A že jo, no, četla jsem ráda.
Zkusím nějak naráz zareagovat, takže k frequently asked questions prvně.
Esmeralda. Pochopili jste, že Esmeraldu mají rády babičky, ne, tak to myšleno nebylo, kdyby tam byla interpunkce, vypadalo by to : "malé děti mají rády růže a babičky, esmeraldu v televizi..." zde se to mělo řešit předsunutím "a " před Esmeraldu, ale zdálo se mi tam těch "a" nějak moc, tak jsem to nedělala, netuše, co se stane. Dost o Esmeraldě ale. (Já ji obdivovala vždycky :))
Jinak byla tu řeč o Trnkově Zahradě - znám ji, ale jen ty ilustrace, jeden čas jsem hodně měla ráda Trnku, narozdíl zase od jedné mé poetické známé a vedly jsme o něm dlouhosáhlé debaty :) Nezahrada vypadá děsivě docela! A Cvrči, tvoje připomínky ohledně toho že jsou ty dvě místa patetický nebo cos přesně chtěla říct, jo, jsou, stydím se :)
Noa jinak, že prozaické. Ano. Toužím psát prózu.
A ještě - Jarku! Pomáhá mi podívat se tvýma očima - nejen tady, ale i na Voroniny obrazy třeba atak. Vidíš věcí, že by jeden řekl že ten Bystrozrakej musels být už tenkrát ty. Prostě super. Stejně tak i Martě.
Stíno... když jsem četla
No, prostě nevím, proč to tam je
tak jsem svraštila čelo a říkala jsem si zhruba tohle: "to bude ale fakt trapný, když si nevzpomenu proč to tam je" a ani mě nic nenapadlo. Takže tak :)
Vidiš
a já že už jsem se za tu dobu s tou okurkou asi poprala. Už si nezalítá :) vokurka jedna.
prostě jsem si ten závěr klasifikovala do takovejch snovějších prožitků (ve filmu bych to přirovnala třeba k Lulu on the bridge), kdy ne všehno nutně musí být vysvětleno, kdy se věci dějí bez nějakých důvodů, bez naší intervence. Člověk neví a nikdy nebude vědět všechno. Ne, že by mi to vadilo. Takže já už sem s okurkou za dobře.
neřekla bych patetický, to mi nepřijde..ale zprofanovaný. jako motiv. je to asi blbý, u tak vážnýho momentu, ale přijde mi to tak.
a Esmeraldu jsem pochopila, jakože ji maj rády malý holky, právěže jo a akorát jsem si vzpomínala, jak jsem probůh jako dítě dostala k tomu, že jsem měla ráda Esmeraldu.
A navíc mi přišlo, že jsem ji beztak měla ráda spíš tak jako .. z doslechu. Ledaže snad ta zelená byla super oko uzlující.
Aha
tu okurku jsem vysvětlit zapomněla
(a to bych chtěla teda)
on ten kdo jí tu okurku je dost nóbl a tak jí kousá z vidličky - proto pluje. Nenapadlo mě, že to není tak očividný, no.
A super že se vracíš :)
on ten kdo jí tu okurku je dost nóbl a tak jí kousá z vidličky
výborně... tak to mě nenapadlo, páč já sem asi hulvát, že jim okurky rukou i když je přikusuju k rizotu třeba, prostě rukou. mám naprosto neskutečnou kulturu stolování... no. tak to vidličkou, to je nóbl zcela nepochybně :) já považuju za vynikající, že se tu člověk může přiučit i dobrým způsobům :)
:) jste vtipný, fakt
a já chci ještě k tomu svýmu, že tedy problém s ohněm tady asi tkví v tom, že jsi mě nepřesvědčila, tím textem v tom místě a já Ti prostě nevěřim, že se to stalo, v příběhu jak píšeš. Tím to je. Jinak kdybych Ti to uvěřila, asi by mi to tak napřišlo, protože by to ten dojem převálcoval.
Ale jak už v tom prvním komentu - chápu to místo jako cihličku, bez který by těžko.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
