Starý domy sou jako lidi
mručí a úpí jakoby je něco bolelo
nenechají tě vyspat
vrzají dveřmi
srkají nahlas
a šumí pořád dokola
to samé
Pojď
prohlédneme si celý dům
než odejdeš
kuchyni obývací pokoj
se zeleným sofa
nábytkem z tmavého dřeva
koupelnu a půdu
jako když vstoupíte do chřtánu draka
Vždycky to začíná pomalu
tváří se mile
vaří vám oběd
a pak v nich straší
ze skříní kostlivci soukají hnáty
a okenní skla v nárazech od větru
jak šupiny vánočního kapra
od Stinohra
dne 21.06.2014 21:16 ·
26 Komentářů ·
766x čteno ·
dokonalá smyčka. Jako hra na šeptanou. Jsem s poklonou.
Ale jako celek, je to motýl ještě zakuklený. Neřeklas to nahlas. Nenamítlas s dostatečným vztekem a rozhořčením, jen v náznacích. Protože podobné věci jdou vidět buď jako životně krásný, anebo jako vzteklý momenty tady a teď, které se musí pro tu chvíli strpět (jasně že z lásky, úcty, z dobrého srdce).
Zvláště pak v závěru mělas být údernější, nechat sežrat toho Vánočního kapra i s navijákem. Jsi ještě na brzdách a to je pro Tvou tvorbu velká škoda.
Ovšem jako první podání ujde. Počkám si na závěr zápasu.
Taky jsem přemýšlela o tom závěru a přijde mi, že dobrý, že to dobře rozehraješ a víš kdy přestat. Když to vztáhnu na sebe, tak tohle já neumim, já to vždycky musim za každou cenu říct, próza nepróza, báseň nebáseň. Ty ne. A já si myslím, že dobře, že ne, on se pak ten text sám tak uzavře, můžeš vstoupit a zase vystoupit, jak chceš, čtenáři to dává svobodu.
Noale co mě tady trochu odvedlo pozornost jsouta vybočení z větné vazby, to "jako když vstoupíte do chřtánu draka" na předchozí text navazuje nějak vymknutě a stejně tak "a okenní skla v nárazech od větru jak šupiny vánočního kapra" na předchozí text navazuje nějak vymknutě.
A jinak je to, že by se člověk bál. Jednou jsem byla na Ukrajině a byly tam zbouraný vesnice, už léta zbouraný, jenom tam rostly záhonkový kytky na místě zahrad a ovocný stromy a místy byly vidět kusy zídek, asi nikdy jsem se víc nebála za bílého dne.
srkají nahlas
a šumí pořád dokola
to samé
a tohle mi to připomnělo
vůbec ta první strofa je skvělá
ten závěr jako u Jarka...neslučuje se mi s předešlým...
jako bys těma neobvyklýma obrazama chtěla dohnat tu jednoduchost před tím...
a mně byla příjemná :-)
jinak tenhle styl až na zmíněné můžu :-)
Dlouho jsem váhal s komentářem. Přečetl jsem několikrát s časovým odstupem a pořád dobrý :-) Už začátek - první strofa - je výbornej, a jak to pak rozvíjíš. Perfektní přirovnání. Vstup na půdu jak do chřtánu draka - naprosto chápu, jednu takovou půdu vlastníme a tuším o čem je řeč. Moc dobře vzpomínám, s jakými pocity jsem lezl na starý půdy jako dítě a s jakými tam lezu teď - už se sice nebojím, ale kostlivci ve skříních pořád jsou.
Akorát ten závěr - je sice možný, ale osobně se s tím neztotožňuju. Ve mě starý domy takový pocit nevyvolávají. Jenomže - je to tvoje báseň a tvoje nálada, ne moje :-)
Jsem ráda, In, že jsi to napsala, protože já tu třetí den dumám, jestli jako autor mám psát svůj náhled nebo ne. Mě to vysvětlování autorský totiž většinou příde dost vo ničem, když teda autor musí vysvětlovat. Nehledě na to, že jsem si vždycky myslela, že vlastně jakákoliv interpretace je asi správná, neboť vychází z konkrétní zkušenosti komkrétního čtenáře.
No dobře, v původním záměru to skutečně nebylo o domech, sloužily mi jenom jako rekvizity, ale asi jsem to čtenáři moc neulehčila už v začáku. Možná by to bylo jasnější, kdybych provedla menší přehoz a napsala: lidi sou jako starý domy... z toho plyne, že ani chřtán dračí není myšlen na dům, ač to asi bylo návodné, ale na ty požírače a že nestaší v domech, ale ve věžích.
Z toho důvodu bych si lehce troufla polemizovat s jarkem a luisou, pasáže, který vám přijdou vymknutý jsou naprosto účelný (fuj to je hnusný slovo a naíc ne úplně přesný...), nicméně, to že nesrozumitelně, to je potom jiná, to beru na svoje bedra. Přesto si za touhle věcí, ačkoliv to možná bude znít troufale, tak nějak stojím jako za máločím.
velké díky všem.
A já jsem ráda, že nejsem vedle. Všechno mi zapadlo na správné místo. A pokud jde o neobvyklý způsob podání-tedy nepřímo řečeno (opačně, nebo protikladně, to totiž na mě nepůsobilo, proto jsem mluvila o té šeptané), je to zvláštní řešení, ale vzhledem k ostatnímu pochopitelné a přiznám se, že mě to docela i bavilo.Nicméně pořád přetrvává pocit, že ses ještě do motivu dostatečně neopřela.Ale možná to opatrné našlapování mělo svůj důvod.
No, vždycky je nějaký důvod, proč takhle a ne jinak, ale za to bych se celkem nerada schovávala, prostě ty to vidíš tak, že jsem se neopřela a já to tak beru.
Já jen k tomu přehozu v prvním řádku... jen mě tak napadlo, že to o čem se mluví první, jako by budilo dojem, že to tím bude i pokračovat... že z toho důvodu to možná víc vede k těm domům. A nebo prostě jenom vycházím až moc ze sebe.
Mne text od začátku (ta první řádka naopak extra, i když logicky o domech)do konce vedl k lidem. Začala jsem mírně pochybovat, až když jsem četla komenty druhých.
pasáže, který vám přijdou vymknutý jsou naprosto účelný
účelný možná jo, ale to co jsem měla na mysli je "vyšinutí z gramatické vazby" nebo tak nějak se to mu říká
(nejsem si zrovna tím vyšinutím úplně jistá :))
a to je v prozaickém textu bráno za chybu, v poezii nevím, ale asi by to taky mělo být něčím ospravedlněný, minimálně, když už se to udělá
a že to je o lidech - po první strofě jsem si říkala, že máš asi na mysli víc lidi, než domy, jenomže mě přišlo právě nejgeniálnější na tom textu, že se to dá říct i o domech, jak říkám, mám je ráda :) (lidi taky, ale jinak, dost jinak :))
... já myslím, že vůbec nevadí, jak to čtenář vezme - jestli víc o lidech nebo o domech. Je to o obojím. Já jsem na začátku najel na lidskou kolej, ale uprostřed přišla výhybka a pak už jsem se úplně nevrátil. Vždyť je to jedno. Zas jeden dobrej příklad, proč nikdy autor nemá vysvětlovat co chtěl říct :-)
No, vysvětlovat je vždycky ošemetný, to je samozřejmě pravda a taky píšu, že jakákoliv interpretace je vlastně správná a já si neuzurpuju nárok na nějakej výklad a to ani jako autor :) Na druhou stranu za mým vysvětlením nebyla touha dát vám vysvěětlení, ale snaha pochopit, jestli jsem vůbec srozumitelná.
K vyšinutí z gramatické vazby... já se v teoretických správnostech orientuju jen velmi málo, takže se asi budu muset přiznat, že prostě nevím, co myslíš. Tudíž si o tom podumám, třeba pomůže strejda gůgl.
Zas jeden dobrej příklad, proč nikdy autor nemá vysvětlovat co chtěl říct :-)
No, midi, když se někdo zeptá, měl by dostat odpověď.
No a pokud jde o můj názor co by v tom smyslu do autorství, autor by měl vědět, co říká, nebo aspoň co chce říct a s tím přistupovat k textu, tedy i ke čtenáři.
myslim, že Luisa myslí ty dvě vazby, kde používáš 'jako' a 'jak' ve druhé a třetí (teda je asi skoro jedno, v mém komentáři, co myslí Luisa, ale já to vidím takto-)
nebo spíš ta stavba s nimi:
Pojď
prohlédneme si ...
než odejdeš
..
..
..a půdu
jako když vstoupíte
- rozumím tomu tak, že vyprávění "a půdu, která je..." necháš se unést, vyprávění leccos snese - noale v tom textu, relativně krátkém, to vystupuje.. ke komu vlastně mluvíš?
a působí trochu divně/vymknutě.
a v závěru stejně
...okenní skla ...jsou
jak šupiny..
ano? -ale ta vazba bez slovesa není hladká,takhle, pro mě. ten konec díky tomu působí víc jako tři tečky, než jako závěr.
když bez slovesa, čekala bych pokračování. že totiž
...jak šupiny...
NĚCO
jak šupiny... dělají něco..
Nevím proč, ale v první mi tam skočilo starý lidi a bylo to hořkovtipný.
Pojď prohlídneme si celý dům než odejdeš
Chodíme s tebou po tom tvém, že?
Ráda se vracíš, ještě radši mažeš zas pryč.
Takhle to čtu já.
Indigo: Má autor vysvětlovat, co chtěl básní říci nebo? OK, když se ho někdo zeptá, měl by odpovědět - souhlas. Ale jinak si nemyslím, že je nutné báseň čtenářům předžvejkávat. jako čtenář čtu poezii proto, abych ji vnímal, aby mě bavila, abych si ze čtení něco odnesl, atd. Je to jako s jakoukoliv knihou, rádiem, televizí, biografem, výstavou obrazů - když mě to nezaujme, nebaví, prostě odložím, nečtu, přepnu, vypnu, odejdu a je to.
Jsem čtenář a ne kritik. Kdo je tady kritik (nebo kdo si na něj hraje), nechť báseň pitvá. To není vůbec nic proti kritice, abychom si rozuměli - já si kritiky vážím. Snad si rozumíme.
Zas jeden dobrej příklad, proč nikdy autor nemá vysvětlovat co chtěl říct :-)
K tomuto:
Jsem čtenář a ne kritik.
Čtenář je přece autorovi největším kritikem. Ovšem jinak myšleno, než jak nejspíš míníš dál.
Považuji se rovněž za pouhého čtenáře a báseň si stejně pitvám (jedno zda je text dle mého mínění dobrý nebo špatný). Jednak pro své vlastní autorství a za druhé proto, že na poetických serverech byť amatérských se autor touží dozvědět víc, než co získá od povrchního čtení (tím samozřejmě netvrdím, že ty snad čteš povrchně, jen vysvětluji svou pozici.)
Takže ano, když nezaujme, mohu přejít o dům dál, ale nejdříve řeknu, že se tomu tak stalo a především se snažím říci proč se tak stalo. A pramálo záleží na tom, zda hovořím ze svého oficiálního studia pod záštitou roucha uznaného kritika, nebo po pouhém vjemu. To se ovšem netýká tohoto díla. Tady je z textu, právě po přečtení komentů zřejmý jistý rozpor, na který mi bylo z výše uvedených důvodů poukázat, právě, protože pokud se dovedeme bavit pod dílem i takto, má dle mého smysl. Má smysl pro všechny, co to zajímá a chtějí právě z onoho zájmu vytěžit co nejvíce. Ať už se jedná o autora nebo čtenáře.
Já jen, k tomu vysvětlování - myslím si, že jestli autor musí vysvětlovat, tak je to špatné znamení - text má být srozumitelný bez dovysvětlivek.
Jasně, že taky pitvám, akorát si nechávám většinou své diagnozy pro sebe, jsa literární nevzdělanec (v porovnání s některými z vás). Oceňuju prostředí Poetikonu, právě proto, že tady nepadají hodnocení líbí/nelíbí a nepoklepává se na ramena. Toho jsou mraky jinde. Nevadí mi ani menší frekvence nového čtení - je to tak mnohem lepší než prodírat se tunama balastu.
myslím si, že jestli autor musí vysvětlovat, tak je to špatné znamení - text má být srozumitelný bez dovysvětlivek.
Pokud jde o to, jsem toho názoru, že některé texty se vyjímají po běžné stránce celkem srozumitelněji, než ostatní. A pokud hovořím s někým, kdo poezii čte pravidelně, je jasné, že neexistují pouze tyto dva typy textů právě že jde o poezii.
Domnívám se ale, že mnoho vzdělaných lidí, které ostatní nazývali kdy kritiky, když rozebírali díla již zesnulých autorů, by dali nevím co za to, by se mohli právě pozeptat konkrétního autora na konkrétní spojení, myšlenku, obraz, báseň. Z toho důvodu jsou poetické weby ve smyslu širšího pokroku vůbec (nejen pro autory, čtenáře, kritiky) velkým přínosem v mnoha ohledech. Nejeden současný básník vzešel právě odtud.Ovšem vždy jen potud, pokud se o to tito budou zajímat. Kdo se zajímá hledá pravdu. Je to pravda dost široký pojem nejen v poezii, ale jak se říká, někdy i cesta může být cíl.
Jsem tomu opravdu ráda, že na Poetikon stále přicházejí lidé, kteří se pokouší o jiný pohled na věc, než jsme z jiných literární webů zvyklí a na kterých, buď jak buď jsme přece jen vyrostli a vzešli z nich.
Je jen přece jen škoda, že si necháváš své jak Ty říkáš diagnózy pro sebe, neboť jsem si jistá, že zdejší osazenstvo by na ně bylo jistě zvědavé. Já tedy určitě.
A proč je zde malá frekvence nových textů? Nemysli, že jsme neměli období, především u zrodu, neboť člověk převážně vychází z toho co zná. Ale dnes již zde lidé více přemýšlejí nad svým dílem, vědí, že bezprizorní text nalupaný v minutě se může jevit jakousi urážkou čtenáře, tedy v tom smyslu, že autor čtenáře nezajímá (což je logicky nesmysl, publikujeme pro lidi), i když bezvadným oponentem této myšlenky je třeba miroslawek, kterého si nejen pro to nesmírně vážím. A nejen to. Existuje řada pádných důvodů proč dílu věnovat čas (samozřejmě i studijní), o kterých se tu jistě nemusím dále rozšiřovat. Prostě lidé tady, to už vědí a pracují s tím. To je záležitost, kterou by bylo třeba rozšířit i jinam, ale o tom třeba jindy. A i kdyby přece jen někdo toužil, nemohl odolat své ovládající vášni a musil se vyjevit za každou cenu, máme i kategorie, které jsou k tomu určené a bere se proto i na takové ohled. Tzn., že například výkřiky se prostě jako výkřiky vnímají. I když si myslím, že i na takové se musí jít opatrně, neboť čtenář svého autora již zná a jaksi očekává.
No, nějak jsem rozepsala víc, než jsem jsem měla v úmyslu. Takže tak.
navíc se říká v nárazech větru a ne 'od větru', a pokud už myslíš nárazy těch oken a ne toho větru, tak pak zase v nárazech 've větru'
ale to jsou spíš maličkosti!
takže bych ráda dopodotkla, že pokud jsi to tak chtěla - aby ten závěr působil trochu jako otevřený ústa..starýho člověka, který vlastně můžou mluvit pořád dál a dál, tak že to tak na mě působí.
pak jsem při úvaze nad těma problematickejma voknama a šupinama dospěla k jednomu uspokojivýmu obrazu, i když zas s těma lidma... to mě ještě potrápí, aby to zapadlo, noale..
v jednu chvíli jsem prostě uviděla .. potemnělou ulici s otevřenejma křídlama oken v silnym větru, jak úplně poletujou, vlajou, převrací se a lesknou, jak chvílema se od nich porůznu odráží světlo, jako když foukneš do hromádky šupin vytrhanejch na stůl z kapra...
možná bych ty poslední dva řádky postavila samotný. aby tam byl jasnej ten předěl, že kostlivci se soukají a okenní skla v nárazech..zase maj jiný sloveso, ač nevyjádřený..
kromě danýho příběhu, kterým provádíš, se mi líbí v poslední strofě, že se Ti daří rozběhnout ty slova z 'pomalu' až do toho vichru. Musí to bejt vichr, pořádnej, jinak to netříská, žejo..
Stíno, mně přijde, že píšeš skvěle. Ten text ve mně tepe. A i když mám poslední dobou pocit, že ať už si přečtu cokoli, tak vlastně nakonec nikde žádná poezie, že se mi líbí momenty textů, ale že hromada připomínek a jako celek.. a vůbec ... tak to tak asi není. Já si vás jednou prostě budu muset vydat, každýho zvlášť a pak se teprve uvidí :)
mimochodem, Tvý texty by se mi fajn namlouvaly.. chystám se i s komentem na tu Tvou 'slezinu' a řikám si, že jestli se mi podaří se vymknout někdy večer kontrole a vzít konečně mikrofon, tak že bych Tě zkusila.. pokud nebudeš zásadně proti, samože Ti to pak pošlu ke schválení :)
K tvému začátku, cvrčko, co do užití jazyka jsem dost výrazně intuitivní, dost často je mi srdečně šumafuk, jestli je něco správně nebo špatně, tudíž budeš mít dost pravděpodobně pravdu v užití, se to tak skutečně neříká. Asi bych měla tendenci argumentovat, že píšu a mluvím prostě tak, jak mi to zní.. víc naléhavě nebo tak. Nikdy nebudu autor těch, co se vyžívají ve formáních náležitostech a správném užití čehokoliv. Formální stránka a to, jak se něco má používat, pro mě prostě nikdy nebude primárním cílem. To ale neznamnená, že se nechci vyjadřovat lépe nebo srozumimtelněji. Což bude asi o dost širší než v psaném slovu. Říká se,že každý člověk má na den určité množství slov, ženský jich prej maj víc než chlapi. Přídu do práce a vymlátim se během prvního telefonátu. Slova jako nositel emocí, slova jako nástroj, proto mě to fascinuje a proto jsem tady a čtu vás a mluvím s vámi. Asi to tu vnímám šířeji než ostatní nebo co. Mějte se mnou trpělivost. Sem takový velký dítě.
ale nejsem básník a vlastně bych sama sebe zráhala nazvat autorem. Takže to, jak to vnímáš,
vlastně nakonec nikde žádná poezie, že se mi líbí momenty textů, ale že hromada připomínek a jako celek.. a vůbec ... tak to tak asi není.
to je prostě naprosto v pořádku.
Vzít mikrofon a namluvit... neptej se a konej, ráda uslyším skrz hlas někoho jiného a ten tvůj je navíc skvělej.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
