mý tělo
nárazy vln přibitý na útes
tvýho ramene a hlavy v odlivu
kterej bere všechno
pěnu písek dech
mý tělo zůstává
jak řasa vržená na skálu
doznívající tamtamem systol a diastol
jediným důkazem toho, co proběhlo
mý tělo řečištěm dovádí k šílenství úplnosti fakt
že je to velmi slibnej začátek vztahu
a velmi tristní konec
pokaždý
dostaneš se ze samýho okraje až doprostřed a pak
když jsem opravdová svobodná divoká a otevřená
spíš
a ráno znova
všechny ty maličkosti
co ucpávaj póry nos a receptory
tepny
časovej úsek
na jehož začátku i konci
figuruješ
---bohyně---
víte
ono není žádnej div
že je jeden opojen vědomím
že má na starost čtyři vesmíry
u každýho prsu jeden
v břiše třetí
a pak ještě ten svůj kterej
by jeden dokázal úspěšně zanedbávat
jen kdyby se on sám nehlásil důrazně o pozornost
pokaždý
když se kolem mihne příslib vyhnání z ráje
a zevnitř jen křik
čí jsi žebro!
čí syn!
jste pro, pane?
vy jste pro? zde! (ukazuje pod levý prs)
ruku na to
číši!
jste pro?
od cvrcka
dne 10.07.2014 22:32 ·
15 Komentářů ·
489x čteno ·
Jsem pro celkem v zásadě.
Tenhle text mě dovedl otevřít oči víc než jiný, jindy.
A otevření autora je taky poutající.
Funguje mně to v celku, nejsou to střípky ale celek. Nahuštěné a napjaté, nic na odkrojení, nic
když se kolem mihne příslib vyhnání z ráje
už si začínám vybírat pasáže, občas se mně zdá, že se v posledku nedovedu dívat na texty jinak. Zdání.
jen kdyby se on sám nehlásil důrazně o pozornost
pokaždý
když se kolem mihne příslib vyhnání z ráje
tudy se textem vypravuju na obě strany, a srovnávám předešlý
s post hleděným...
dá se poskládat porůznu - třeba tahem
mý tělo řečištěm dovádí k šílenství úplnosti fakt
že je to velmi slibnej začátek vztahu
a velmi tristní konec
pokaždý
mi věc nabírá sklonu fádního konstatování, přešlapů
na místě, bezradnosti (ne nutně jen po slovech),
iluzí oddychu textem - mělo by...?
kterej bere všechno
pěnu písek dech
mý tělo zůstává
jak řasa vržená na skálu
promiň, že takhle, ale tady jen z povzdálí vidím,
směřuju text způsobem mě bližším
u každýho prsu jeden
v břiše třetí
a pak ještě ten svůj kterej
by jeden dokázal úspěšně zanedbávat
jeden, jeden..., i když rozdílností významů jasně že,
pozastavení, přesto:)
jste pro, pane?
vy jste pro? zde! (ukazuje pod levý prs)
ruku na to
číši!
jste pro?
závěr příliš osobní, ke mě nedošel, teda jeho scénáristický pojetí -
neuhranulo, zapřekáželo, zatlačilo původní vjem jinam a nedovolilo
si po svým uzmout ...
chvílema, místama, a způsobem, jak pracuješ s jazykem rozhodně,
...a kontrast obou jasně že vnímám, a v kontextu pozic
vidím Tvoje oči , hlas...
žena - rozhodně mne od tebe dost překvapilo, tím nemyslím, že bych
si myslela, že nejsi schopna to napsat
ale píšeš tak málo, možná proto
pro mne skvělej kousek toho, co já ráda čtu
možná tím, že se až příliš někdy zabývám sebou
a těma vztahama ,no :-)
za tu první u mne palec
jarku, mělo, jednoznačně mělo, hlas napoví, už mám za sebou dvě noci nahrávání, jde to pomalu v tom málu prostoru
a bere všechno, jen to mý tělo zůstává, přesně tak, jak jinak.. nevybíráš, našels'.
a že ten konec, PŘI SÁM! že byl o moc horší :)))
a jeden, jeden, jeden jeden... vole!! Tys to zase vyhmát! do Tvýho voka nikdo ani ťuk v tomhle místě, ani já, jasněže by bylo líp ňák líp, Voleee! ale 'člověk opojen' ani jinak mi zatím nesedí... uvidíme, díky za postřeh.!
Egone, Vorčo, je mně ctí. ..Vorčo, BTW, docela si někdy řikám, že mi mě připomínáš, ..mě jednou.. btw, tedy mimochodem. Tím..zabýváním se. tím požitkem. úsměv,.
Noa sere mě ten němej palec neznámého původu, co mi přistál už u druhýho kousku, to jen tak na okraj, že.. vy tři za to asi nemůžete :)
už som sa tu niekoľkokrát vrátila
že možno inak bude
stále ma máta dojem, že tie prvé dve strofy "ženy", že tu nepatria
okrem toho, že sú riadne šmrncnuté čímsi ako klišé obrazy, ktoré nemám rada - útes, vlny, riasa na skale..aplikované na obraz tela vybičovaného vášňou, joj..e e
prepáč
a potom akoby uťal
spokojne si prehmatávam slovko po slove
a "bohyňa"
u mňa jednoznačne vyhrala
spôsob, akým si to
výborné..to o tých vesmíroch
som sa v tom našla
priznám, že trošku stále tápem v tom záverečnom dialógu ale ono sa to poddá
:)
rada som tu pobudla
Zní mi jako pravda, tudíž, jsem schopna Ti text věřit, aniž bych třeba chtěla být ochotna.
Ovšem ta pravda je pro mě poněkud strohá, jakkoli jsi zahrnula slovy a i když čtu některé pasáže střídměji, než byly napsány, např.:
když jsem opravdová svobodná divoká a otevřená
spíš
když jsem probuzená
spíš
Takže jak tedy strohá, když nejde mi ani o lokny. Ženské Ti tady píší, že je jim jaksi blízké, mně není. Jestliže tedy chápu a rozumím jako žena, pak nepsala bych o tom, ne nepsala, nechtěla bych a nemohu číst dobře a se zaujetím právě takto. Ten vjem mi nikam nerozvíjí, zůstává stroze v jedné linii.Od začátku po finále.
Je sice zaznamenáno celkem přirozeně a s dávkou jisté vlohy pro slovo, nojo, ale to, pro co v poezii tajím dech, tu není. Není, no.
Jsem v obzvláště sarkastickém rozpoložení, což prostě není úplně dobrý, chci-li něco komentovat a nechci autora nasrat, Dobře. Slibuju, že se tě pokusím nenasrat. Jo?
V prví polovině vnímám přestřelenost v popisu ve smyslu
mý tělo
blablabla
mý tělo
...
což mi přišlo mírně nejen bezradný, ale i k iritující.
Trochu mi to připomnělo Plathovou, hlavně tady ...
jak řasa vržená na skálu
akorát, že ona je jediná, koho v tom utápění se snesu. Tady mi to příde na způsob jsem tady a trpim, protože vztahy... a jéžiš, kdo tohle nezná? Všichni. jasně.
doznívající tamtamem systol a diastol
Docela dlouho jsem se sama sebe ptala, proč mi tahle pasáž vadí... je příliš složitá na to, že vlastně chce vyjádřit strašně jednoduchou věc... a srdce je tak básnicky provařený, že jo. To sme použít nemohli... jenže mám pořád tak nějak pocit, že člověk by se neměl bát bejt trapnej, jde li o... lásku?
Je vidět, že jsi nešila horkou jehlou, přesto mám v určitých místech dojem, že jsi nevěděla kudy kam, jako bys někde rozkošatěla a pak to spěchala utnout. V Bohyni to vidím zhruba v polovině, resp. po 2. strofě. Přičemž ta první část se mi jevila skvělá, ačkoliv bych asi měla tu svojí blbou tendenci k nesouhlasu.
Utnu to tady a časem možná ještě připíšu, ale jistá si nejsem... ale že jsem se sem vracela, než jsem se odhodlala. To ano.
kromě jinýho si řikám, co já mám na to vlastně říct...! Já sem děsně ráda za ty názory, pohledy, za to, že popíšete. To je prostě nejvíc. A Ty se navíc neptáš, takže se omezím v oponování a oponovat budu s tím, že beze zbytku vnímám Tvůj pohled a nechci ho přesvědčovat, ani náhodou. Beru to. beru to. beru.
řasa na skále dle mého netrpí
mý tělo, mý tělo, mý tělo. jo. možná mylnej či hraniční pocit, že to funguje jako vlny, jako rozvíjení momentu. systoly a diastoly jako nejen srdce, ale i moře. nevim. dík!!
spěchala utnout.
to je muj problém. možná ten text měl ležet ještě rok, dva, možná ho ještě budu psát. máš recht. na jednu stranu je tam snaha o kompaktnost, sevřenost, na druhou nejsi jediná, kdo mě upozorňuje na to, že to je nějaký divný.
Inko. rozumím, věřím a ještě mi Tvý slova budou v mozku dozrávat. Strohá! dík za čtenáře.
marto - achjo, klišé :)) nojo :) kontrast. posun... ohmatávám pořád ještě, vždycky znova s vaší pomocí, jak ty slova grafický vlastně fungujou. takže! oči vážím. odpovědi shromažďuju.
Mírně jsi mě znejistěla, měla jsem se ptát? Já nevím, pokud je to dobře vyjádřený/ uchopitelný a si myslim, že co do jasnosti sdělení to celkem lehce uchopitelný je, zvláště pak pro mě jako ženu - matku, pak netřeba se ptát :)
jasně řasa na skále asi netrpí, ale to už, cvrčko, trochu slovíčkaříme a to snad není (?) účelem, řasa na skále bezvládná, okolnostmi zmítaná si svojí situaci (teda doufám) neužívá, pokud si tu mizérii vůbec uvědomuje, že jo. A já navíc mám fakt pocit, že dost obdobnou metaforu ta Plathová v Ariel už použila... ale rozhodně to neber jako nějaký nařknutí ze záměrného užití.
mý tělo, mý tělo, mý tělo. jo. možná mylnej či hraniční pocit, že to funguje jako vlny, jako rozvíjení momentu
jasně, ale to už je holt to, že čtenář je mrcha, ono to prostě ne na každýho nutně musí fungovat. To, že máš něco promyšlenýho neznamená, že to zapůsobí tak, jak ty chceš :)
no dyť jo. :) jinak plathovou poznávám teprv teď na Tvuj popud. takže to neberu jako nařknutí :)
že se neptáš, to jenom jako .. že taky mi teď nějak stačí ty vaše slova a pak už nemám až takovou potřebu reagovat, ale zas ne že bych neakceptovala a nevím, nakolik pak už čtenářstvo si žádá dovysvětlovačky. že totiž už se mi do nich tak často nepochtívá a jen si užívám,jestli jsem dle reakcí řekla anebo neřekla, co jsem chtěla .! :*
no chvíli jsem googlila a pak se na to vykvajzla s tím, že .. nerozumíte-li v textu nějakému cizímu slovu, buďte bez obav, text dává smysl i bez něj. Pokud text bez toho slova smysl nedává, nedával by ho ani s ním :))
takže, chtěl jsi říct, že se mi podle Tebe podařilo inflační slova (klišé) nahromadit v naléhavé dikci, tedy ku prospěchu, anebo že sem drzá, když chci od čtenáře, aby mi to sežral?? anebo něco ouplně jinýho?
Dobře, myslím, že přišel čas se vyjádřit, totiž - hledám důvody proč nejít spát a tohle celkem obstálo před už i tak mizernou sebekázní, hm.
Začnu takhle - když píšu, tak hlavně dbám na to, aby to dobře znělo. A tenhle text mě přesvědčuje o tom, že máme o zvukomalebnosti každá úplně jinou představu. Já ten text prostě nepřekousnu, zní mi příliš zvláštně. Teď mě napadla šílená myšlenka - podobná nezvukomalebnost mi vadí u Bezruče - možná teda je to tím severem :)
Abych zkrátila další spekulace a vysvětlování té odlišnosti - jednoduše ukážu jak bych ten text uchopila já -
jsem to já
v nárazech vln přibitá na útes
tvýho ramene a hlavy
všechno ostatní
má odliv
---pěna
písek
dech
já tu
zůstávám
- jsem to já -
jako důkaz toho co bylo
řasama vržená na skálu poslouchám
tamtamy systol a
diastol
/doznívají/
(teď bych tam hodila obraz, protože to, že tě něco dovádí k šílenosti je informace o citovém rozpoložení někoho, kdo je čtenáři cizí, podle mě to šílenství je potřeba vyjádřit, dostat tam implicitně, ne o něm takto informovat)
a zase
začátek co slibuje
tak parádně běznadějný konec
že nezbude napříště už nic
pokaždý se
dostaneš až doprostřed
roztančíš mě
a já bláznivá radostí
strnu když zjistím že ty zatím
spíš
a ráno zase zpět
---pěna
řasy
dech
ucpávaj póry
nos a
tepny
No, hm a když se na to tak dívám, vtiskla jsem svůj styl/nestyl něčemu, co bych nikdy nenapsala. Je to vtipný, působí to hrozně uměle. Forma, která nesouvisí s obsahem. Za normálních okolností nemožné. Hm.
Prostě já bych toho nebyla schopná, takhle to napsat. A většinu času je mi to dost líto, říkám si, holka, kam to může dojít, chováš se jak kluk a navíc beznadějně introvertní pozér, jop. A to že ty ne je fajn. Rozhodně víc fajn, než si můžeš představit, ty jedna :)
!!! nestačím žasnout.... moc děkuju za jedinečnou práci s textem. jsem u vytržení. je to hodně poetický. zaoblila jsi mě
ještě asi budu reagovat, ale teď, po prvotním zklamání, že existují ..více poetické dívky, než jsem já :) .. jsem chtěla dá najevo tu radost, nad zaoblením mýho hranatýho zobáku. hele ta dílna...to má něco do sebe ..
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
