stejně jak márnice.
Šroubujeme hned zády k rodičce
hrozně nepříjemná/ znepokojivá část textu. Dobrá. jak koukám už ji vystřih i jarek. Není to pro mě na první přečtení. na první přečtení mi jednotlivé strofy připadaly jako oddělené celky. Nechápala jsem návaznost na porodní sál, ale nakonec jsem si cestu našla. Přesto si říkám, že mód autopilota by mi měl být sdělen... snad trochu víc snáze nebo ... lehčeji. Každopádně mě to bavilo a i já bych si i mimo blog. Ano.
Já toho mám právě teď na jazyku opravdu dost a těším se až to řeknu, jen s Vaším dovolením ještě posečkám, kdyby v sobě někdo našel pár slov. Nerad bych jí/jemu ty slůvka nevzal z plachet.
O vyjádření rozhodně neochudím.
ta druhá část.. i když vidím návaznost, mě oproti tý první (předěl u hekárny) prostě znechutila. A je to tím, že je to pro mě čerstvý a hodně osobní téma.
Slovo hekárna je odporný. Márnici jsem ochotná 'kouzlo' uznat, hekárně ani náhodou. A že někdo rodí v době, kdy se na porodním sále opravuje topení... to je příznačný a je to stejně odporný. I když topenáři za to skoro nemůžou, jistě.
no,takže v týhle pasáži se mi trochu zvedl žaludek. Jsi dobrej vypravěč, působíš nevinně, s hořkym úsměvem.. ale od tohohle se nezvládám odosobnit, v tuto dobu.
sobě/se sebou mě na konci vyrušilo
jen chvíli vydržet
v módu autopilota
sám se sebou - v kontrastu proti být... takhle pro mě.
začátek je fakt bezva. s kombinátem. i črty črt.. a zdá se mi, že se Ti daří udržet napětí, díky významům kurzív proti ostatním pasážím. hm. ale to se teprve uvidí, časem :)
tak zas tak odpornej název :D dlouho mne to odrazovalo...
jinak Egone čumím, co z tebe, jakože se vyklubal :-)
přesně jak napsala cvrčka, že je to pro ni čerstvý, tak myslela jsem, že autor je ona...
jinak fajn obrazy, slova i spojení a propojení...
tady jsi mne dostal...palec :-)
taky jsem tomu chtěl porozumět v odstupu.
Jarku,
celkem jsi na to kápnul. Možná až na to útrpný čekání. Prostě TURN OFF a svět se nějak děje. Možná jde o krizové nastavení, v čase ky něco nefunguje jak má anebo se děje něco tak náročnýho, že se člověk odmítá byť jen dívat. Na to doznění jsem se chystal dlouho (vsuvka: nejsem naplno přesvědčenej jestli bych o záměrech měl mluvit nahlas, možná hlavně sám před sebou, ale asi. Kdysi jsem o tom debatoval s Oldou, achjo) a víckrát jsem si to odmítl, ale nakonec takhle. A kdyby po krku kousal fakt, ozvi.
Stíno,
to první přečtení není dáno ani mě. Abych se přiznal, není to všecko z mojí hlavy, pár slov jsem dobral, to je ale trochu zřejmý, možná, haha. Je mi trochu unavující jak právě pro takový texty najít nějaký společný jazyk, styčný body, něco objektivnějšího než čistý akce -reakce, čistá kauzalita, jak na koho co působí, ale to třeba osobně, zkus mi to prosím připomenout.
Mód autopilota. Vystřelil jsem to trochu na první a (to není poprvý) po čase tomu rozumím víc a víc. Mód autopilota. Je to prostě lhostejnost, kdy (nechci furt hlodat v první osobě) člověk sebou nechává ledabyle cloumat ve větru, v nutnosti rozhodnutí odmítá volit, ze zásady mu nic nevadí a nic vadit ani nemůže. Jde tak trochu o krizový mód, který slouží jako bublina pro překlenutí těžký doby (Bridge over troubled water) nebo odpočinutí. V případě jízdy po vodě na lodi to znamená přestat pádlovat a přestat kormidlovat, pokud nejde o život. Mód autopilota. Svět vteřinou zmutoval v taxík.
Egone,
moc otálíš s odpovědí, uvědom si, že ostatní čekají na odpověď, existuje nějaká následnost a tak to chodí, nikdo neodpoví na pozdrav po hodině takže...
Cvrčko,
třeba se na to budeš časem dívat jinak, třeba taky ne. Napsal jsem to, jak mi to v okamihu přišlo na sítnici, v módu autopilota. Slovo hekárna je opravdu odporný. To přirovnání k márnici spíš platí jen pro to první, ale to už je úskalí, který jsem nepřekročil. Za opravování topení patrně nemůže nikdo, protože jedné ani druhé věci se prostě neporučí. Děti se rodí podle vlastních hodin a topení taky nerupne na povel, ale kdy se mu zachce. Zákon schválnosti, hm.
Vyprávím nevyprávím črtám nečrtám, je to blog. (možná víc tvůrčí než by mohl být) a jako blog je to jak to je. Že Ti je to stále na těle za zlý nemám. První a druhá kurzíva k sobě tak trochu patří a trochu ne, v tomhle bych měl být ke čtenáři upřímnější, to už je to črtání z první.
A taky jsem chtěl zmínit jeden komentář od Inky (který hodně znamenal) pod mým dílem kdysi a kde pověděla, že příliš podléhám slovu. Je to sice velmi duchamorná fráze a ve své chvíli neuchopitelná a tak. Tady jsem si uvědomil, že tomu prostě tak je.
Časem časem kompasem.
Vorčo,
trochu se bojím, jestli tohle pro mě nebude jeden z těch textů, pro který budu tak hrdej až se budu snažit nadskočit tu laťku, ač si ji sám strkám tak vysoko (dík takovým komentům, za který jsem právě vděčen). Druhá strana věci: irituje mě, jak bezpracný v posledku bylo napsat něco tak sobě uhrančivýho. A to by mě zase postrčilo k tomu psát na první a bez promyšlení. Vždycky jsem k takovým textům měl trochu slabost. Je to ale jedno s druhým. Určitě víš.
Ps. jde mi o to, že logistika pohybů na oddělení prostě musí zvládnout porod převelet do jiných míst, než kde se zrovna opravuje topení, ne snad, vzato z pohledu základní slušnosti? sakra, serou mě.
a ještě mě k tomu pak napadlo, že i touhle pasáží jsi mi připomněl právě ty hrabalovský způsoby vyprávění...ten usměvavej cynismus, posměšná dobrosrdečnost vůči nedostatečnosti/nedokonalosti lidství. Možná ho máš zrovna načtenýho, možná jste si blízcí, ale je to tam..
Od hrabala jsem zatím četl jen jednu krátkou pasáž, a to už nějaký čas je. Poslal jsem to na fórum pár dní zpět, možná je to z toho. Nakonec mě téma z toho vyprávění dohnalo až v pozdější zkušenosti.
Ale na Hrabala se rozhodně chystám, zatím jsou v řadě také jiné věci. Teď zrovna o tom přeletu.
Snad ani nemusí, možná by nemělo. Neprohlížel jsem text tolikrát, mám to zkratkovité, rozkouskované a bez předešlého plánu. Tohle je ale dobrý střípek.
Tak se mi zdá, jako by kategorie blog, měla pro Tebe jakousi funkci štítu. A mně budou lidi spílat, že beru poezii příliš vážně.Ha! Však jestli Ti má pomoci, pak ať tedy slouží!
Jak jsi sám příhodně prohodil - dobrý střípek. Skutečně ano.
Je to tak. Nevím jestli štít, v současný době mi kategorie blog vyhovuje víc, není tak náročná. Báseň má na mě dneska vysoko laťku a u ní je to buď všechno nebo nic. Nedaří se mi tvořit všechno ale moc rád bych aby vyrostlo aspoň něco. Proto vidím blog.
Nejde tomu říct ani berla je to prostě něco jiného, ale jak jsem předeslal u otázky na roční období - věta která mi kutá v hlavě poslední dny, že největší šílenství je dělat stále stejné věci a očekávat jiné výsledky. Je to trochu zobecňující jako správné úsloví a když se na to tak podívám v kontextu "díla" když chci udělat něco jiného, jinak, něco nového, musím rozbourat a postavit znovu. Myslím, že i žánru blogu se poněkud vymykám, když už jsme u těch škatulí, takhle to asi pojmenuju nejlépe.
Já bych si zasakrovala, co to tam proboha tu techniku taháš! Jó kdyby to bylo celý o železobetonu prosim.
Teď bych asi měla ještě neco napsat, něco podstatnějšího teda, marná snaha asi. Ze začátku mi to přijde, jakobyses učil na zkoušku a mezi těma pojmama co ti lezou do hlavy hledal únikový cesty k poezii. Jenom přijde, je mi jasný, že se ukáže žes to psal někde na lavičce v metru v Londýně po šíleným flámu nebo něco ještě nepravděpodobnějšího. Bhm, mimochodem nic horšího než flám v Londýně mě už napadnout nemohlo. Hm a odbíhám od tématu. Chtěla jsem říct, že. ehm, Tvoje světy jsou bohatší než dokážu pochopit a strašně mě baví se tudy občas projít. Máš přesah jako málo lidí. A taky. Lidi co mají přesah těžko sami sebou, nabídka rolí je příliš velká. Každé šaty časem příliš těsné. Je mi ctí že tohle jsem dokázala číst. Ma většinu Tvých textů budu asi i do budoucna krátká.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
