Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - volný verš » sám si
sám si


těžko u srdce
tak se to někdy řeklo

a jediné ruce v klíně
bolí

sedím tu
anebo možná támhle
jak slepec na zápraží s holí
výhružně prázdný
tichý
sám si
víc sebou ovdovělý

však kdoví kolik váží
těžko u srdce



Komentáře
25.07.2014 18:56 leporelos
avatar Tezko u srdce nejak souvisi z jeho prokrvenosti. A ja sem tak strasne hodnej celavek s velkym a prokrvenym srdcem, ze jsem se po case musel na zivoty a osudy druhych vybodnout, nebo by mi docista prasklo. Kdysi sem ti napsal neco o tom trihlavem psu, jak sou v podstate tri a pritom jeden kurevsky smutnej. Ale zase vidi, tak ja ti nevim, inzenyrko jak to vlastne cele je.
25.07.2014 20:42 Vorona
avatar zvláštní,jak dovedeš navodit pocit, že to psal muž...
typovala jsem Lepo :-)
tady tak nějak říkáš víc přímo to co myslíš
jindy tvoje verše občas mám pocit, že nesouvisí...
dobře jsi to dala, dobře :-)
27.07.2014 15:18 rezka
avatar
zvláštní,jak dovedeš navodit pocit, že to psal muž...


s tímto komentem se, z dovolením, ztotožním, je to první co mě napadlo
(avi Voroně, když používám její větu)
28.07.2014 10:17 Marta
avatar ohromné, In
už minule som tu stála a raz nevedela, čo napísať ti k tomu

je úplne jedno, podľa mňa, či to napíšeš ako muž alebo žena
je to nepodstatné
rod
jadro básne je tak ostro vykresané
pár slovami, že

klobúk dole


(a utekám odtiaľ
pretože
príliš depresívne a rezignovane na mňa pôsobia
tie verše)


a palec
28.07.2014 14:12 cvrcka
avatar přijde mi, že bych u Tvejch textů poslední dobou mohla psát furt to samý :)

Přijde mi teda, že ta málo mluvnost Ti dost prospívá/textům sluší, že se Ti daří psát ještě daleko víc ke kostem, než si pamatuju ze svejch počátků tady.

takže u těchhle slov mi těžknou ruce v klíně, vcalí se do nich vzduch, nebo krev, nebo ty kameny, co sem půl dne sbírala na poli.
a nemám potřebu rozumět jednotlivýmu a pátrat, protože je ten text sevřenej, lidskej...živoucí. A bolí. což je vostrý. jestli ne k něčemu takovýmu palec. a jakože jich máš už hodně, z týhle doby, takovejch textů. tak už k čemu.

poslední dobou mě Tvý slova fakt upoutávaj.
a práce se zvukem, rýmama.. oceňuju.

(máš tam ten inko ustovej moment "sám si víc sebou"..kdy si člověk řekne 'cože' mockrát a někdy se ničeho nedobere..ale jinak to štimuje perfektně)
28.07.2014 18:09 Stinohra
avatar Fascinuje mě, jak svérázný máš rukopis a tvoje zarputilost, která ke mě promlouvá skrz řádky.
Celá ta část ...
sedím tu
anebo možná támhle
jak slepec na zápraží s holí
výhružně prázdný
tichý
sám si
víc sebou ovdovělý

mi přijde úplně vynikající, hlavně v začátku - sedím tady nebo támhle... to je úplně geniální moment, kdy je člověk tak zmatenej sám sebou, že vlastně ani neví, kde přesně byl a přitom to není důležité. Tady nebo támhle. Tak.
sám sebou ovdovělý

by se mi líp četlo.
v závěru jsem si jako čtenář trochu vylámala zuby, což je jedinej důvod proč nepalcuji.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop