Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » uchyl
uchyl
jsem bílej
jemnej
stydlivej
až skoro průhlednej
a chodim celej v černym
věšim se po nocich
na basketbalový konstrukce
jako pokroucená opička
a doufám

že si mě nějaká
všimne

maminko co ten pán v saku
támhle
všechny ty večery?
co?
vypadá jako netopýr
a trochu se ho bojím
kde?
támhle v pravo od atletického okruhu
atletického okruhu?
no teda
ty jsi miláček
mluvíš už jak dospělá...
Komentáře
27.07.2014 12:27 dajakbol
avatar Podľa mňa výborné, bavil som sa, matka je vcelku desivá, ktovie, čo má za lubom.
27.07.2014 23:15 Egon Sirka
avatar Je to celý mile šejdrem stejně jako jiný. Nakonec jsme jinde. Jak ten román od Kundery. Život je jinde.
mluvíš už jak dospělá

vůbec bych se nezlobil mít někde blízko nějakou tvoji sbírku.

něco mně to vnkulo
28.07.2014 11:39 midi
avatar Tohle je výborné, originální, parádní vybočení z řady... Pěknej kousek... je to prostě úder přesně do pytle :-))
28.07.2014 14:01 cvrcka
avatar nutí mě to furt to v hlavě převracet a vracet se k tomu. takový pokroucený.. jako když mě vedeš po stezičce k stojánku s golfovým míčkem a já si řikám, co asi bude, co asi bude (chápej, na golfovým hřišti jsem nikdy nebyla), je to tak jednoduchý
a pak tam dojdem a místo pointy vezmeš pálku a odpálíš za obzor.
a "moje cesta s Tebou" pokračuje tím, že pozoruju ten míč. a konec.
je to odpalovací. nebo mi to evokuje... start rakety. pro křováka. nějakej kulatej plechovej dům, co to asi je, a najednou se dole vznítí a začne se zvedat.
Prostě u toho textu končím s hlavou zakloněnou v myšlenkách. a to je příjemný.
30.07.2014 10:09 Indigo
avatar Asi inspirační nečistota. Ten stav mnohdy není spisovatelný. A raději vídám ve Tvém textu o něco více jakési hlubší trvanlivosti. Tady stojíš na psu tak divně. A není špatně vyrobená, jen nikoho jiného nenapadne v takové siluetě.
30.07.2014 12:30 Luisa
avatar Ha, báseň ze které by šel napsat román. Přemýšlím jestli se to dá číst aniž by chtěl člověk na to nějak zareagovat. Aspoň povídkou. Prostě nějak prozaicky. Hm.
Připomnělo mi to ale bohužel jednoho pána, kterej takovej údajně byl, průhlednejch po nocích a strašně jsem se na něj zlobila kvůli všemu co jsem o něm četla - jeden polskej moderátor prostě, co spáchal sebevraždu protože nechtěl do 21. století, takže z tý povídky nebude nic. Pořád jsem na něj příliš naštvaná.

A jinak - skvělý text, stačí to říct takhle? Asi ne.
30.07.2014 18:44 Jaroslav Vraj
avatar ...střih, záběr na oči dítěte, který neví, jestli je
výrok matky pochvalnej, který neví, jestli
vůbec mluví se svou matkou

další obraz - dítě v pokojíku, v průsvitný košilce,
visící na houpačce mezi futry hlavou dolů,
v ruce knihu "Latentní úchylky a jejich vliv na rodinu"

následující obraz..., mi to tu tak podobně dál naskakuje,
chci říct, že je to poměrně dobrej základ i k rozsáhlejšímu
konzistentnímu příběhu,
i tak u mě fajn
01.08.2014 11:02 Marta
avatar dobrý náčrt

matky často nepočúvajú
alebo lepšie..nepočujú, čo majú počuť (viem to..som decko i matka)


pre mňa desivé, eh
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop