Dnes v noci praskne další talíř.
Ráno se někdo pokusí
porcelánové střepy zamést,
nabere je smetákem na lopatku
a vysype z okna na chodník.
Zvláštní obraz- jak to všechno vím?
Co bude, je zrcadlový obraz
toho, co už bylo. A taky naopak.
Odvěká touha uchopit podstatné...
Někdo někde jen tak pro sebe
vysypává zárodky hvězd.
A mně je zatím líto střepin přítomnosti,
jež se mi zlověstně zadírají pod kůži.
od midi
dne 07.08.2014 11:05 ·
9 Komentářů ·
201x čteno ·
Oh. Po dlouhé době jsem se vyděsila při poezii. Poprvé a zatím naposledy se mi to stalo u verše "máte tu matko nějakou podivnost, nějakou běseň" nebo tak nějak od Šiktance. Tady taky. Mráz po zádech. Buďto začínám být konečně po létech trochu citlivá na slova nebo vážně lze zmrazit slovem. Hm.
Co bude, je zrcadlový obraz
toho, co už bylo. A taky naopak.
Odvěká touha uchopit podstatné...
odvěká touha uchopit podstatné -
neumím tímhle podnětem dost dobře specifikovat záměr
(uchopit podstatné v čem? v reciprocitě nad tím řečenýho?)
neumím rozpoznat souvislost posledního
k předešlým...
nepřišlo ke mě, stejně jako obraz - obraz,
když naopak na závěru si takříkajíc
pochutnávám
Luisa: echm, tak nevím, jestli to vyděšení neznamená, že je všechno úplně špatně nebo jestli to je prostě jen emotivní projev. každopádně dík za reakci.
Jarek: já sám přesně nevím, proč tam ten text o touze uchopit podstatné je - prostě mi při psaní vytanul na mysli.
já jsem si tu pochutnala. pro mě je to naprosto akorát, akorát od všeho. kousek příběhu, utnutej tak akorát, sebereflexivně, realisticky, uvěřitelně, až po mém, řekla bych. trocha filosofie, tak akorát, nápad.
to, co vysekl Jarek je pro mě srozumitelné tímto způsobem:
nebo mi evokuje toto mé vlastní porozumění-navíc parafrázuje bibli nebo některýho čínskýho mudrce? 'co bylo, zase bude'
odvěká touha uchopit podstatné se v mém pojetí do značné míry opírá o studium(daného-co bylo, stávajícího, co je), odhad (co bude) a znovu převrácení, zrcadlově a úpravu požadavků, parametrů odhadu, očekávání
to místo mi přijde výborný.
a pak dál. rozbitý talíř-evokuje mj. i přetečení trpělivosti,moment, kdy jsi schopen třísknout talířem/zárodky hvězd, které někdo možná sype do ulice, jen tak, pro kohokoli('pro sebe' v kontextu čtu jako 'aby se jich zbavil' a tedy pro kohokoli, kdo o ně dál projeví zájem.)
a pak ten smutek.
že v sebevíc zpytu a snaze a touze.. stejně dovedu zaostřit jen na střepy přítomnosti, protože se mi zrovna zadírají pod kůži.
já palec. fakt čtení, pro mě. (a teda, že Jarek má recht s tím "obraz-obraz", ale beru jako detail)
Emotivná projev to byl, ehm. Zvláštní, že teď už mi ten text tak strašidelný nepřipadá. Takže ta báseň možná trochu funguje jako zrcadlo. Připadá mi tak, jak si zrovn apřipadám. Takže se lehce ukláním správně provedenému triku :)
Pro mě je to zvláštní projev. Když chci pochopit, co jsi jaksi chtěl, nutně si obrazy musím převádět. Jako bys psal ve vzorcích, které si ponejprv musím vykrátit, vypočíst a teprv pak mohu snad trochu rozumět. To mě moc nebaví, no.
Ono říct to na férovku a ještě tak nějak poeticky a hezky dá fušku, já vim, no.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
