hrnec má jedno dno, ale...co dráteníci...ahá? zdrátovali letovali dýnko pospravili a ...
vařit múžeš, vodu na koupel ohřeješ, celá se tou horoucí vodou přetavíš, a stále víš že...
Dílo jsme se rozhodli zde v Popelíně podrobit troj-komentáři.
Hrnec má len jedno dno
obrat, který dal zabrat, ovšem podobně jako všechny ostatní
pochopení hrnce jako zosobnění vztahu mezi dvěma, jako zosobnění nádoby, ve které se připraví obživa pro dva lidi. Padla zde také asociace, že hrnec má dvě ucha a tudíž jej právě dva musejí nést. Vztah jako obsah hrnce a dno, na které se padá.
Má mít hrnec víc než jedno dno?
ale ja sa usilujem pretlačiť
farebným spektrom naspäť
k tvojmu menu
barevné spektrum navazuje na odstíny v pozdější strofě? Evidentní přání o změnu, přiblížení k druhému. Vzdor tvrzení o hrnci, co s ním ten druhý učinil špatně?
čajovou lyžičkou hlcem
slová čo si v noci porozkladal v kuchyni
hádka, on odchází z bytu, ona (právě z předchozího verše) nenechává rozlitou kaši na zemi, ale začíná uklízet, nejde to snadno, ale je třeba.
vyhŕňam zátarasy
vetičiek a viet pretočených dovnútra
tady jsme se dost zasekli. Vyhrnovat ve smyslu vyhrnování rukávů nebo ve smyslu vyhrnování sněhu? Tedy braní si slov osobně nebo naopak odhrnování právě těch slov,které jsou mířené na tělo. Jsou to zátarasy složené ze slov, nebo jsou ta slova pouze nakupená a před nimi je nějaký další důležitý zátaras? Důležité pro pochopení následujícího. Shodli jsme se nakonec nejspíš odsouvání těch slov míněných osobně pro řešení těch slov podstatných a zátarasy právě ze slov.
podľa odtieňov ich triedim a ráno
rozvešiam na šnúru vedľa
bielizne
Úklid rozlité kaše, metaforicky řečeno. Nechat to ošklivé vyvanout,hned vedle další špíny (prádla),co se nahromadila v domácnosti mezi dvěma lidmi, chápeme právě ošklivé jako ošklivé právě kvůli odstínům. Odstíny směřují k černobílému,nikoli k barevnému. Právě v protikladu k barevnému spektru.
potom ťa spievam a tóny bežia
naprieč viazaním k tebe
sú túlavé
Zde je právě její naděje, potažmo ve zpěvu právě volání. Napříč vázáním - jsou buď děti nebo jiné pouto právě mezi nimi. Jsou toulavé, ona zpívá jeho píseň a on je kdesi, kdesi daleko
trasú sa
mi kolená pri pomyslení aké
'Zavrhli jsme třesení jako symbol radosti (nakonec jsme Inku přesvědčili). Naopak třesení - obava i naděje.
Nejsme si jisti, zda míříme správným směrem, i když nejspíš, kam jinam bychom taky mířili. Nad textem jsme strávi přinejmenším hodinu diskuze a dávat to celé dohromady by bylo příliš. Tak jako tak je celý text opravdu hluboko a velmi těžko rozžvýkatelný. Pravděpodobně jsme se dostali v diskuzi opravdu někam dost dál než k obyčejnému komentáři. A tak.
Jen rozkryji nuance, které pro mě Egon zaznamenal nepřesně, tedy ve smyslu toho jak jsem ze sebe mínila, anebo co myslím nezmínil, když jsme rozebírali, i když klobouk dolů jak se mu náš společný projekt - trojkoment podařilo přenést.
Takže.
Hrnec je bez debat jak řekl. Kromě toho, že jsem nesmírně dlouho hledali spojitost s textem. Nejdříve postupně po strofě, po obrazech, pak po vjemu a nakonec jako celek.
Hrnec jsme také usazovali do domácího prostředí a kuchyně, vyloženě ženského prostoru - přeneseně.
První strofa nám dala zabrat asi nejvíc. Rozklíčovat motiv, záměr autora.
Čajovou lžičku jsme pak dávali do kontextu s hrncem.cvrcka mluvila o vyškrabování toho co zbývá na dně, co polévkovou lžící nelze nabrat. Já zas, že až přetéká a ona zachycuje, snaží se zachránit, aby víc už nepřeteklo, ale není schopna po větších porcích, než čajových lžičkách.
Pak jsme také řešili ty porozkládaná slova po kuchyni. Byla v tom hrnci také, nebo jen všude okolo a on tam nadělal jen děsnej svinčík, co potom uklízela.
Vyhrnování zátarasů. Jsem rozhodně pro vyhrnování rukávů. Ona se naštvala - Tak ty takhle? A proto to vzala příliš osobně-přetočené dovnitř.
A pak asi už jen k těm kolenům a tak.
Hodně jsme rozebírali ten dvojsmysl jak se třesou tóny i kolena, vyjasňovali si, co je napříč.
No a abych upřesnila ten Egonův výraz třesení jako symbol radosti (nakonec jsme Inku přesvědčili). Ne, ne ne! Já měla na mysli jisté vzrušení z toho, že ty představované změny, které by mohly přijít ona vnímá tak nějak vlastně i s vděkem a ráda.Možná i jako vysvobození.
diskuze byla velmi plodná a bohatství asociací ze třech úhlů je nedozírné.
kromě již řečeného, chci doplnit svou poněkud jemnější interpretaci
hrnec má jen jedno dno
pro mě ponejvíc vyznívalo jako danost reality, uzemnění, zakotvení
také jsme se bavili o tom, zda otevřený otvor jako muž otevřený možnostem a žena jeho "dnem", spojením s každodenností.
dále "ale" jako vymezení se vůči zákonitosti "jednoho dna" - vracení se zpět skrz barevné spektrum prožitků, bohatších než holá realita
pro mě osobně víc než popsání konfliktu zapůsobilo jako popsání určitýho obdivu, fascinace, vzhlížení k onomu "němu"
padlo také "k tvojmu menu" jako k "tomu, jak jsem tě poznala, k tvojí podstatě"
porozkládání slov rozhodně vyvolává dramatický scénář (i když pro mě v kontextu interpretace "barev" jako pozitivního prožitku opět trochu k fascinaci řečeným, tu noc ovšem taktéž možná právě rozmluvu o potřebě toulání....o vlastní melodii, která uniká ven z hrnce jako pára...)
dál vyhrnování z mého pohledu nejvíc jako vyhrnování spodniček(větiček), a tedy dostávání se přes zátarasy porozkládaných slov - nejasných naťuknutí k nějaké intimitě mezi řádky řečeného, "vnútro" jako jeho vnitřek, jako vymetání toho mála zchyceného za lemy, hltání stopových zbytečků po slovech, ze kterých intimitu spíše jen srdcem vnímáš...rozpoznáváš odstíny a vynášíš na světlo. Jako prádlo. to dělení tam vnímám, jako ... nejprve vyjmutí a rozvěšení na šňůru, třídění, péče, jako v černé komoře fotky a pak teprve zdomácnění, uzemnění - "jsou prádlem"
a zpíváš si jeho melodii, je pryč a Ty, po práci během noci, tu melodii rozkrýváš, jako kdyby ze schnoucích partů zpíváš, jeho melodii, to co chápeš, ze slov a tyto tóny nejdou souběžně s poutem které v sobě nosíš a Ty chápeš, že se Ti ztrácí, z dosahu, že ztrácíš "jeho jméno", jeho tóny se chvějí, možná právě tím vzrušením, o kterém Inka, ale Tebe obmyká obava a kolena se třesou, za čím vším asi teď toulá...za jakými asi...
! a toto vše ve spolupráci......s Mrs. Inka & Mr. Egon (že dík.) (ještě cukrblik) (a ještě avi) chi chí
skúsim, len také drobné náznaky
a možno zajtra
by som celkom inak
:)
hrniec má len jedno dno
– čokoľvek doň vložíš, raz sa minie a žiaden „hlad“ to nezmení
(a hrniec možno pochopiť aj vo vzťahu k sebe..ten názov akoby chcel zavrátiť človeka späť – že darmo očakáva, že bude ešte „niečo“ , „hrnci“, keď sa „dojedlo“)
každý má svoj hrniec - zároveň aj hrniec s tým svojim druhým
ale ja sa usilujem pretlačiť
farebným spektrom naspäť
k tvojmu menu
– hej, malo sa vnímať aj meno, no hlavne menu – ponuka..trebárs „jedla“, veď sme v „hrnci“
čajovou lyžičkou hlcem
slová čo si v noci porozkladal v kuchyni
- hlce, nevie sa nasýtiť jeho slov..paberkuje roztrúsené v „kuchyni“
nevie sa nabažiť, ak ten druhý hovorí, vracia sa k jeho slovám.....
vyhŕňam zátarasy
vetičiek a viet pretočených dovnútra
- áno, v zmysle vyhŕňať sneh, vyhŕňa zo seba v pamäti naukladané vety a vetičky neprávne pochopené alebo i necitlivo vyrieknuté, ktoré po „pretočení dovnútra“ môžu „hrniec“ poškodiť doderava
podľa odtieňov ich triedim a ráno
rozvešiam na šnúru vedľa
bielizne
- slová a vety vždy majú istý odtieň, farebný i zvukový a toto ona spracuvá bielizňovým spôsobom, aby ho mohla spievať
púšťať tóny krížom cez to, čo ich viaže..ju, jeho, oboch navzájom...... trasú sa – nielen kolená, aj tóny sa trasú obavou
že túlanie sa im skončí
lebo hrniec.......
eh
rýchlo odošlem, lebo to istotne vymažem v domnení, že som to nedokázala priblížiť
je to ťažké
rozpísať opäť do iných slov text, ktorý sa snažím nahustiť do skratky a k tomu pritajiť metaforami
eh
Začátek mi rozehráváš dobře. Nicméně jak to začneš třídit podle odstínů, najednou už vidím barvu jen jednu, šedomodrou, skoro nijakou. Třikrát přepraná naděje, vyžehlená vášeň, vypařený cit. kolena třesoucí se hladem. Tolik mi zbylo na konci.
A ještě jednou se vracím k barevnému začátku a říkám si, proč jen to nedopadlo jinak.
Tolik dojem z té básně. A ještě - zahráváš si umně s představivostí, tak musíš čekat, že budeš mít náročný diváky. Doufám, že jsem nějak neurazila, nebo něco.
Lui
ha, uniklo mi nějak...
no, k podobnejm textům nemám komentářem
potřebu "zbavit se všech slov, co mám",
spíš si je nechávám vejít a rychle zavírám víčka -
...pocit, proč čtu poezii, nastupuje někdy dřív, někdy vůbec,
a někdy tak razantně, plně, až se mi ani nechce zpátky
ale pri Tvojej tvorbe je to vždy tak-krásne-pre mňa, začnem veriť na liečivú krásu slova
mám rada tvoje poznámky k textom, Luisa
a poviem pravdu
pri mojich často možno ani netušíš /pretože niekedy ani ja/
že s istou bezohľadnou úprimnosťou vysypeš taký ten "základ" textu
to, čo mňa gniavilo a muselo von
aby som sa nezadusila :)
ale pri interpretácii vlastných slov by som to ani zaboha nepriznala /možno ani netušila/
neviem, či mi rozumieš
napokon
som presvedčená, že autor často aj podvedome napchá do textu "veci" o ktorých netuší, kým ich schopný čitateľ nepomenuje
preto mám tvoje komentáre rada
rozlúskavám ich s potešením a údivom
a nielen pod mojimi textami
:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
