chtěla sem si tě už nechat
ne jako roztomilý kotě
ani jako nemocný dítě
/i když si býval vždycky obojím/
chtěla sem si tě nechat
se všema těma ženskýma
který ti vlastně nikdy nepatřily
s jejich muži
s tvými muži
i s jejich záštmi a žárlivostmi
chtěla sem si tě už nechat
s loutkářem pod postelí kterýmu utahuješ provázky
jenom tak
ze zábavy
anebo proto že ti to prostě připadá krásný
jako každá živá hádka
při který taješ a jen tehdy umíš znovu žasnout
nad rozmanitostí života
napříč ošolíchaností
tobě tak vlastní
a pak si jednou řek
že nesnášíš lidi
a v tý samý větě křičel-mám tě rád-
na každýho kdo šel kolem
a přitom nikdy nevěděl čeho se právě držet
a co právě opouštět
možná sis jen myslel
že dělat ty věci zároveň něco usnadní
něco líp zmatou
a chtěla jsem si tě už nechat
a tak sis dolil láhev ve který už nejsem
a vyměnil nás za chlastavý hrůzy
který tě nejdřív mrzí
a potom zapomínaj
jo
mít důvěru může zabolet
ale nemít ji vůbec
to bolí víc
tak si teda odcházej
běž si
běž
ale já
já si tě už nechám
od Indigo
dne 30.08.2014 14:24 ·
4 Komentářů ·
937x čteno ·
asi ne, nesedí mi tahle Tvoje poloha...
naslouchám, ale obraz mi přijde tak trochu
jako fádní zpověď...
blogem jo, proč ne, jen se neumím tímhle textem
někam pohnout, zacílit momentu vyjímečnosti (ač koherentně
uspořádanýho textu) k vytvoření vlastního aranžmá příběhu...
však když tudy tepeš
běž si
běž
ale já
já si tě už nechám
jsem jinde, aniž bych slova vejš tak nějak nutně musel zaslechnout,
a naslouchat jim - tam jsem, a rád
no jo, má to hlavu a patu a tu radost a bolest ze soužití
a opouštění a těch nanicovatejch hádek...
má to šťávu a věřím ti to...
jen ten závěr bych tak neuzamykala, utla bych to na...
Taky si myslím, že to dílo mělo skončit dřív. Anebo prostě v šupleti. Osobně. Mám podobných textů plné skříně. Tedy - podobných obsahově, nebo možná napsaných z podobného popudu, jen hádám. A nevypouštím to ven. Možná bych měla. Možná bych pak byla víc čověkem. Nevím. Každopádně se na tím textem pousmívám. Nevhodné, vím. A nevím proč. Jakoby ten text byl víc než naše každodenní stíny. Jako by ten text věděl něco co ještě teď nevíme. Že to dopadne dobře? Asi. Nevím. POkud důvěru, tak ta z něj přímo prýští. Nevím proč. Připadám si divná, když píšu takovýhle věci.
tyjo..jednou jsi někam psala, že bys ráda psala texty hlavně lidem... nějaký za E) nebo za F) Tvých způsobů...
já nevím, jak se dívat odmyšleně, protože je to srozumitelný a tím pádem cítím..text člověku. Bez ohledu...
ten začátek je výsostnej...znám (haha, to jistě) chlapa, kterej říkává...že nesnáší tu ZOO, když se lidi seznamujou... 'tohle je moje přítelkyně' 'tohle je můj přítel' ..bla bla bla. Přijít se ukázat s Ním mezi Svoje lidi...
ten začátek je přesnej...
pak ještě říkával, tehdy..sedm let už je to! ...že ženský mívaj chlapy jako děti (pro sebe) a pejsky jako děti
a že chlap nepotřebuje, aby se vo něj ženská starala...ale aby mu věřila...
já nevím..pomůže to? ... já k Tobě zase přídu mluvit. .)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
