Montujem bojlery v mateřské školce Riegerova, Opava.
jdu ze sklepení na cígo, výlet jako příležitost dobrého skutku ?
a paní s kočárkem si chce jedno koupit. Mám jen balený.
mladá maminka něco stěhuje z auta, pomáhám jí
jiná mladá paní se ptá na cestu tam a tam, jsem tu poprvý, že.
A prý mladí xenofobové plivají prý vždy směrem k mecce.
aby ti nevypadla ta žvejkačka z huby, čuráku !
Viděl jsem zaoceánské parníky Ostravy a označil nemocnici v Orlové.
Je parné léto roku 2014.
Oskar rumpluje vysoko.
A všechno se pomalu shrnuje do malého tanku v rohlíku.
Tři oříšky z Olomouckého glóbusu, jsem samej mour a špona
ze svařování, závitů a broušení na flex.
A šipka v kriketu míjí pětku, řeči o čistírně a papírech.
Najednou je tu důvěrně neznámý a útulný pokoj na Zborovské.
Jako by nic z toho ani nebylo.
Den jako přeplněná sklenice.
od Egon Sirka
dne 05.09.2014 00:42 ·
11 Komentářů ·
812x čteno ·
Hups. Setsakramentsky dobrý, podle mě. Takhle bych chtěla číst. Napadlo mě podívat se na rubriku, přemýšlela jsem jestlis to hodil do prózy nebo do volného verše. A ono blog. Já bych to označila za volný verš, jen čistě na okraj. Tolik první dojem.
Při druhém jsem už opatrnější. Je to strašně bezúčelný text, to není negativum, podle mě bezúčelnost je tak trochu kritérium pro to, aby se něco dalo považovat za poezii. Ale když to čtu, říkám si, jestli by se něco stalo, kdyby to fakt nebylo. A to není moc dobrý pomyšlení - vymazat den. Jakobys vytrhl ten den z kontextu života. To by se asi nemělo, říkám si, pozastavuji se nad tím, jestli náhodou nemoralizuji a docházím k závěru, že náhodou asi ne. Protože k tomu závěru chci dojít. Hm. Hm.
Po takovémhle textu aspoň mě osobně popadá strašná chuť psát. Čím to je? říkám si. Je to tím, že mám tisíc chutí napsat něco lepšího, než je tenhle text, něco, co by do toho kontextu zapadalo a neválelo se jen tak opodál. Jakoby ani nebylo. Podobný pocit snad jen u Bukowského, ale ne tolik.
Jinak za atmosféru bych dala nějaký Luisí ocenění. A tak nějak vůbec. Hodně jsem se tady naučila. A než mě z toho textu popadne nostalgie a vůbec, nebudu to dál okecávat, palec.
Já nevím, jestli je to moc dobrý nebo jen hodně neobvyklý kousek psaní. Vím jen, že mě bavilo nasávat perfektně vykreslenou atmosféru jednoho dne jednoho roboše. Ukázka, jak může vypadat syrová, nepřikrášlená poezie - protože pro mě je text nabitý poezií až na doraz.
Na druhou stranu - někdo jako klasický čtenář, zvyklý na obvyklé atributy poezie, odejde zmaten. A já sám nevím, jestli nejde takříkajíc jen o slohové cvičení autora - čemuž by napovídalo zařazení do kategorie blog. Každopádně pro mě po dlouhé době něco opravdu originálního.
Jakási dramatická každodennost. A to není jen tak, když každodennost má spíš přívlastek všední. Na internetové čtení postačí, trochu se i zaleskne a pokud shrneš pod blog, pak se tedy na román nechystáš. Proč ne?
Čte se to příjemně, o tom žádná.
Poezie lahváče při čekání na poslední vlak, který je pro mnohé tím první ranním do práce.
Líbí se mi, že se nebojíš přímo identifikovat místa. Památníček.
Taková za střízliva "road to beer" po hospodách.
Však nejsem plně spokojen s tím textem. Surovost, každodennost, ojedinělost chvíle. Proč ne. Všechno se tam dá najít, ale i zahodit.
Beru to jako originální odpověď na otázku:
"Coz ku*va celý den dělal, že ani nevyneseš koš?"
Chybí mi tam špetka pepře, aby mi ten den plně zhusil kůži.
PřesTO ... pokLOna, chlaPE.
Olalá. Ten vstup do básně je výbornej. Takovej fanfarónskej trochu a trochu šmrnclej sebeironií, ale možná už to vidím všude. Jako by ses nad tou všedností ošklíbl, ale přitom se k ní hlásil. Bábě s kočárkem bych cígo nedávala, to neni dobrej skutek, takhle to začíná a najednou karma v háji, znáš to. Cheche. Každopádně ten popis situace - du na cígo a lidi co mě míjej v nějaký,. byť pofidérní interakci... míjení, opravdu dobře uchopené.
A prý mladí xenofobové plivají prý vždy směrem k mecce.
aby ti nevypadla ta žvejkačka z huby, čuráku !
tahle pasáž mě štve, neříkám, že je špatná, štve mě, možná proto, že je tak snadné zaujmout stanovistko, je to tak samozřejmé, že o tom nemá smysl psát. Xenofobové jsou prostě fuj a né že né, myslí si snad někdo opak? eche. Ale dobře, přišlo na jazyk, tak to tak beru, mě to v tom textu úplně klidně může přijít číp, ale člověk když vidí flusat rozcapenýho floutka a ještě směrem k mecce, tak asi takhle nepřemejšlí.
A pak tohle:
A všechno se pomalu shrnuje do malého tanku v rohlíku.
Tři oříšky z Olomouckého glóbusu, jsem samej mour a špona
ze svařování, závitů a broušení na flex.
A šipka v kriketu míjí pětku, řeči o čistírně a papírech.
Vyjadřuješ se poutavě, ale asi mám stejnej problém jako Dajak... z těch čtyř řádků rozumím jednomu. Ještě tak možná ty tři oříšky jako reakce na lacinej konzum? Ach ne, plís, ať to tak není...
Ale závěr zas jo. Celkově to vnímám jako dobrej text, vyváženej, dech nedošel ani v závěru i když ten je k tomu dni tak trochu smířlivější než úvod.
Ha! a v xenofobovi já vidím asi největší sebeironii toho textu!
A že teda jsem o tom nějak ještě před tímhle textem přemýšlela, nedávno a právěže jsem si uvědomila, jak jsme jako lidi xenofobní od přirozenosti a že to 'fuj' je vymasírovanej moment, kterej je ale postavenej na přiblblým zvráceným nutkání být jakýmkoli způsobem IN.
Fakt, občas překvapuju svoje známý tvrzením, že jsem konzervativní jedinec (prej "TY?!?")¨, ale stejně jako s mojí xenofobií to ani zdaleka není tak velkej 'nesmysl', jak to na první pohled vypadá.
Když mi někdo před nosem změní plán, můžu se z toho vnitřně _po.._ nikoli proto, že by byl novej špatnej, ale prostě proto, že je novej.
Stejně tak velmi často narážím v sobě na to, že mám s něčím problém právě a pouze proto, že je mi to cizí.
A prý mladí xenofobové plivají prý vždy směrem k mecce.
aby ti nevypadla ta žvejkačka z huby, čuráku !
chápu jako empatii mluvčího vůči kolemjdoucí (nejspíš nějaký paní postarší, žeano, asi?) tedy vlastně sebekritiku, posazení odrazu sama sebe/pohledu sama na sebe do očí kolemjdoucích.
a Dajaku i Stíno, docela jste mě dostali, protože "šipku v kriketu" jsem nevnímala ani v nejmenším jako vlastně očividnej nesmysl, ale v sejmula jsem z toho základní info o tom, že
kolegové hrají šipky, tedy někde v příšerně bezatmosférovým nonstopu, nejspíš, po šichtě, vlastně ani šipky nikdo pořádně neuměj, ale je po šichtě, v neznámým městě a nonstop byl nejblíž, takže obligátně, hrajou hru, která _egona_ nezajímá a vedou podobný řeči a teda až do tý míry je tak nějak vlastně mimo svoje fyzický momentálno, že ta šipka, která zrovna minula _dopr...._ nejnižší bodový hodnocení, mohla bejt klidně součást další zcela neovládaný a podivný hry, který se řiká kriket, nebojak, vlastně v tom automatickým povídání, moment zcela bez pozornosti
taky mě zaujalo to O :)
je to O tObě? :)
noa. jánevim co k tomu. asi dobrý ne? když to člověka tak rozvíří, u mě :)
jestli nejde takříkajíc jen o slohové cvičení autora
je to blok, jeden den v životě (Beatles - A Day in the Life)
podobně pak Luisa
Je to strašně bezúčelný text
naopak den jako vytržení z kontextu nevnímám jako něco mimo mísu. Přece den samotný je dostatečný kontext pro jeden malý příběh. Den bez mezer, stále se něco děje a tedy...
Tadeáši, funkci památníčku jsem do toho chtěl jaksi taky zapracovat, proto jsou to útržky, ze kterých můžu jaksi načíst vzpomínky, třebas necelé.
Je to blog tak si dovolím malé dovysvětlení.
Podobně jako v jiných textech i tady jevy a myšlenky dost vytrhávám a vystavuju jen tak. Jako by někdo užízl půllitru ucho a ukazoval jen to.
aby ti nevypadla ta žvejkačka z huby, čuráku !
jen sentence řidiče, kterému do hlavní vyjel mladý hejsek ve felině, žvejkal si jako dobrodruh a pak to odcouval. Vím, že tenhle kontext nikoho nemůže napadnout, ale jsou to jen útržky a jsem zvědavej jak si to kdo vyloží, i když se to třeba ani nedovím.
Je parné léto roku 2014.
je zase například podobnost k úryvku z písně Protektorátní balada od Xaviera Baumaxy
"Je parné léto roku 1942, Heydrich je již tři neděle mrtev"
stejné jako v předchozí
A všechno se pomalu shrnuje do malého tanku v rohlíku.
jsem si dovolil šílenou duchamornost. Je to jen prostor (vata zvláštního poslání) na doplnění ze strany čtenáře. Každopádně mě pokaždé pobaví snažení představit si to.
Tři oříšky z Olomouckého glóbusu
Po cestě z Opavy dom jsme se zastavili na jídlo v Globusu u Olomouce. Zatímco jsem čekal venku na ostatní, zmerčil jsem u obchoďáku několik menších ořechů a tři jsem sebral do kapsy za účelem rozradostnění mé drahé mamky. Povedlo se.
Kriket je herní mód na šipkách po hospodách, kde hráči mají za úkol trefit po sobě 3x pět navolených čísel.
pozn. cvrčce u šipek jsi se celkem trefila ovšem
šipky hraju moc rád a ten, kdo šipky často nehraje si kriket v životě nenavolí hehe. Moment bez pozornosti, spíš moment vnějšího pozorovatele. V ten moment jsem byl opravdu na vlně.
A ano, je to celé o mě. A jestli jsi myslela ty papíry, tak ty ne. Viz hned.
řeči o čistírně a papírech.
jeden dělňas zase povídal jak mu pro chlast za volantem sebrali řidičák a musel na něj dva roky čekat, - slangové označení
"mít papíry v čistírně"
Celý je to dost letem-světem-dnem aneb jak nacpat den do 836 znaků.
A Inko ptáš se
Proč ne?
nejsem si jistý jestli to bylo ledabylé proč ne míněné jako "Jestli ne tak ne"
anebo opravdu proč nepíšu román
Už trochu odbočím, ale asi proto, že je to spousta práce, do které se mi pro mou lenoru nechce, podobně jako s tvořením písně. Je pro to třeba hromada snažení a pilování, překonat hromadu nekvalitní produkce až jednou...
Být prozaikem je mi mnohem těžší (hádám, že je třeba mnohem více metodické práce) a neschůdnější (je časově drahé) než psaní poezie anebo blogu.
Každopádně blog opravdu chápu víc jako cvičení než jako záznam (i když ten záměr je taky důležitý).
A ještě pro Stínu
Jako by ses nad tou všedností ošklíbl, ale přitom se k ní hlásil
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
