Přečetla jsem si první strofu a řekla si: ježiš, to je tak hezký!
Jen ty melodické nedokonalosti. Jsi tak benevolentní ke svému písmu a nástrojům náležejícím jeho usměrňování. Ta předposlední je už z docela jiné písničky, i když po obsahu plyne.
A závěr. Tak jak si poskládal, je na mě až příliš tlačeno tím momentálním stavem. Ten milý dojem ze začátku se jaksi zakuklil do nějaké nepříjemné diagnózy ve které se prostě odteď bude už navždy stagnovat.
Ale co jistě musím říct, je to, že přes to mnou viděné negativní veškerenstvo, konstatuji, že na mé poměry mě dílo až překvapivě nadchlo. Nejspíš proto, že onen díl sdělovaného je mi jakýmsi způsobem velmi blízký.
Čtu po několikátý a pořád víc a víc mě to baví a moje původní výhrady jsou ty tam. Tak jen snad, že v první strofě tak příjemně působilo jako civilní text, abys mě pak překvapil vosama a fajfkou v letech. Závěr považuju za výbornej. Skvěle načasovaný, rozvržený nebo tak něco. Dávám palec.
vnímám to jako několik vrstev sdělení...výjimečně bohatej text, kterej je zároveň prostej a přímočarej.
To mi přijde bravurní skloubit.
srozumitelné lidské/všední paradoxy...hravej text s linií. Bezva.
zkusím (dělám to kvůli sobě aby bylo jasno, abych si byla jistá, že tomu můžu rozumět, tak jak je)
první zajímavej moment je ten otlak ve zpocené dlani...
zpocená dlaň - nervozita..potlačovanej stres, nebo...dětský tajemství..z doby, kdy byly poklady jenom v dlani..kdy člověk svý poklady tisknul tak, až měl zpocenou dlaň. Představím si třeba rozpatlanou lentilku. dvouletá ruka :) knoflík, třeba.
aby to netlačilo...bezpečná věc? akorát do ruky? skromnost...
pro malý knoflík..nejdřív mi tohle místo přišlo trochu vymknutý, ale pod vlivem dočteného, chci to chápat.
smysl/obsah je moc dobrej, možná je ta formulace 'úskokem' přece jen rušivá...
zajímavý je, že(nevím nakolik formulací a nakolik čtením mezi řádky) na mě působí víc jako 'pro pytlík stříbrných ohnout hřbet' paradoxně k řečenému...jako kdyby lítost tam vlastně byla řečená...
...
víc už se mi nechce rozebírat...protože 'to' tam je :)
díky.
Indigo: Rytmus a další atributy poezie, to je můj věčný problém. Lepší už to (asi) nebude. Nejspíš jsem se neměl pouštět do psaní poezie, poněvadž tyhle vymyšlenosti prostě neumím. I když jsem četl a studoval Hrabákovu Poetiku již před nějakými 40 lety a pár dalších knih, skoro nic mi neutkvělo v mysli, ale hlavně - kde nic není, ani smrt nebere :-)
maaty a rezka - dík, o ten lidskej rozměr mi šlo v textu asi nejvíc. Nic nového pod sluncem, já vím, ale to přece nevadí - snaha uchopit svět po svém je přirozená.
Cvrcka: zpocená dlaň... je dobré že jsi to uchopila po svém, u mě asi šlo o vzpomínku, jak jsem chodil s babičkou na hřbitov a na hrob, kde ležel děda a její syn. A já jako malej kluk těch mrtvých trochu bál, představoval jsem si všelicos... A ten knoflík - to je nejspíš parafráze známého úsloví - dobrá hospodyňka pro pírko přes plot skočí...
Jarek - možná ta dvě slova - shyb a trosky - jsou trochu mimo jazykovou linii. Tenhle text je starej, z roku 2006, vytáhl jsem ho a dost dlouho jsem se s ním trápil, abych ho vylepšil. Nedokázal jsem ale najít nic jiného, čím bych nahradil pro mě výstižné pojmenování trosky v hlavě...
Přečetla jsem tvé zdejší příspěvky - texty - básně. Tahle mi je nejblíž, a oceňuji úsporný, hutný styl tvé poezie - poezie v próze nebo naopak? Pro sebe vypichuji první a dvě poslední strofy, ale celé moc dobré...
Goro, Dík za komentář a návrat do archivu… moc rád bych ještě někdy něco napsal, ale už pár let nic, kde nic tu nic. Holt asi jsem už moc zestárnul a zbývá mi málo času (to je ten paradox - důchodci na rozdíl od obvyklých představ maj času proklatě málo - všechno nějak dlouho trvá a navíc, konečná stanice je na dohled...).
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
