magnetofon ještě nedohrál
a tak do úplného ticha znějí
typické zvuky cella
někde ve zkušebně
mimo tenhle svět
kdysi upředli sny
o nové americe
slyšet je můžete v šepotu nebo jinak
zůstala jen hudba
a i teď ve ztichlém pokoji
na dně skleniček
se mísí útržky vzpomínek
kolem poletují kousky listového těsta
a jejich obličeje
dávno poté co odešli
ještě zůstávají sedět na svých místech
a hovoří
rtěnky gesta a pohyby
to stačí
hrajte dál
když vyšli do mrazivého večera
pokusila jsem se znovu rozhrnout závěsy a
někde s jinými lidmi
léta neznámosti
té jejich i té mojí
rozplétám vztahy jako copánky na šňůrách
ale okno už nechávám zavřené
a nejsem jejich
jen se tvářím být
jedním vleklým zprofanovaným úsměvem
skautka
věrná kolegyně
studentka a tanečnice stepu
ale stejně bych radši zůstala
tou holkouskrátkejmavlasama
s křížkem kterej vlastně nikdy nenosím
šuplíkem starých novin
a knížkou jakési pokračovatelky agathy christie
na stole
zavírají se mi oči
chtěla bych také snít o nové americe
ale budu si tu knihu číst
vpadat do Poirotových dialogů
křičet že tak to nebylo
a ani zítra
až se vzbudím uspaná mezi stránkami
a rozříznu
tiše nový den
jejich siluety v mém pokoji nezmizí
s jitrem jen světlají tóny
od Luisa
dne 07.10.2014 11:18 ·
16 Komentářů ·
578x čteno ·
Ta sdělná část je důvěryhodná až příliš.Stvořila jsi ji přímo před mýma očima. Působí odvážně, ale vůbec ne vyzrále, na co u Tebe nejsem zvyklá. A je mi vůbec záhadou hovořit o vlastní přetvářce otevřeně.Taková zajímavá kuriozita.
Jinak několik skutečně příjemných obrazů, tedy jejich interpretace a jak se jí sama chápu.
Pokoj pro osmnáct hostů, tedy troškař nejsi.
Čas od času nejsem. Někdy mě popadne hrozná touha dělat celej den chlebíčky a to člověk nemůže prostě jen tak sám pro sebe, žejo. To chce vhodnou hudbu a publikum. YouTube Video
neoháníš se roztodivnostma, ani nezkoušíš
"natřásat" slova pro jich snadnější rozeznění,
jak mi dřív tak trochu přišlo, a už to není jen
teorie, jakási náplň fiktivního příběhu -
je tu text, nebo spíš k uvidění projev jeho sytosti,
schopnosti dobrat se čtenáři přímo a rovnou
Rostlinný máslo? Jakože margarín? Nebo nevim. Každopádně: nikdy! (Mám jiný zlozvyky a to snažit se svoje okolí přesvědčit, že kopr a olivy jsou to nejlepší co na světě existuje. Ale při těchhle příležitostech se ovládám a vůbec. On k salámu stejně ten kopr moc nejde. Ačkoli máma při vaření vždycky opakuje přísloví: "když se to nehodí, tak se to přihodí". Podezřívám ji, že si ho pro sebe sama vymyslela.) A zvanej seš samozřejmě.
magnetofon - hned na začátku - to zní tak mile starosvětsky... v dnešní době všudypřítomných mpétrojek a mpéčtyřek. Chlebíčky se snad ještě pořád nosí, i když už taky nemají monopol. Agatha Christie, staré noviny, šuplíky, všelijaké další rekvizity a do toho Amerika a krásná hudba violoncella (jen se domýšlím, o jakou hudbu se jedná). To jsem to pěkně zopakoval a nic neřekl - chci napsat, že atmosféru máš v tom pokoji pro osmnáct hostů parádní. Kdybych nebyl tak nespolečenský typ, rád bych se přidal... a zkusil tě přesvědčit, pokud by to bylo zapotřebí, že je všechno (nebo skoro všechno) v pořádku a na svém místě.
Di se vycpat s pokojem pro osmnáct hostů! Kolik pikosekund pozornosti/vzájemnosti bys asi měla pro každýho
Polemizuju s Tebou,protože to nemůžu číst. protože si přečtu osmnáct hostů a chlebíčky a je mi špatně.
a chci jít na návštěvu a sednout si před domem a sedět tam tak dlouho, dokud ten,co mě pozval nevyjde ven a nedá si práci vnímat,kdo přišel. CHodíme ve čtyřech a vždycky čtvrtej den od příchodu zjistím, proč jsem tam byla a že už to zase nemůžu říct.
Trhni si nohou.
Nemůžu to číst, takže přijdu ještě. Cello je bezva.
Egone, mohla bych si někdy pronajmout na pár dní vaší chatu v Orličkách? Dá se tam v zimě topit a tak?
Můžeš si pronajmout moji chatu v Orličkách. Dá se tam topit, výborným dřevem, sekala jsem ho celou nevímužkterou zimu. (a nikdo mi to nikdy neuvěří, protože in fact, já sekat dříví neumim)
Hej a seš naštvaná na špatným místě, fakt. Byl to třídní sraz, něco, co jsem udělala proto, abysme zase zahráli takovýto divadlo na téma "jsme pořád ta parta lidí co se znaj až do morku kostí a mají se i trochu rádi". A dobře se na to kouká. I když si v tom celým střihneš jen pár replik. Protože tam jsou ty vztahy mezi lidma už prohloubený propletený rokama (na který máme takovou divnou tendenci zapomínat, sakra, trávím celý večery přemýšlením nad tím, jestli tenhle zapomínací reflex byl odepřenej jen mně). Protože jinak mámilá, já jsem až nechutným způsobem ten mezičtyřmaočima typ. A i to jen někdy. Hodně někdy. Většinou mě lidi míjej s pousmáním nad tím jak jsem hloupoučká. Ach. Ach. Ach. Já jsem se vrátila z podzimek, poslouchám Slunečný hrob a jsem na sebe děsně naštvaná, protože nedělám věci, který chci dělat a jsem jen konvenční konvenční konvenční a to nemůže dopadnout dobře. A poslouchám Slunečný hrob. Comme toujours. :* a dík že ses stavila... (btw dochází mi roztok na čočky)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
