Když se žena zpovídá, chlubí se. Když se muž chlubí, vymýšlí si. (Abrham Alikjan)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Blog » Listování podzimem

Listování podzimem

Zas listuji podzimem.
Odtud pěšinka. Obyčejná, ouzká. Nedobývá vítězství.
Ví. Nebojuje halouzka. Že rozkvět vede ke smrti.
A zas mě tudy vedou. Pašáci změn.
Nebojuji. Netoužím.
Jen než naposledy, klidně zas vrhám jiný stín. K hlíně.
A hlína zná můj stín. Ještě s matkou. A zase s ní.
Zná moji pěšinu obyčejnou, vratkou. Jako loďku z níž-
-zas listuji podzimem.

To nic. Neplač, moje dítě.
To jen vítr uslyšel svůj hvizd.
Že budu naposledy. Jako prvně.
Až zase padnu k hlíně. Jako list.

Komentáře

30.10.2014 09:05

Vorona

to dvojité opakování slova "stín" mi tady trochu ruší
a zadrhlo melodii...možná v jiném sklonění podruhé?...
no přesto u mne za palec
protože jinak působivé čtení :-)

30.10.2014 12:58

Luisa

Nebojuji. Netoužím.

:D
jediná reakce, podle mě vystihující všechno
prostě od plic
jakoby člověk - teda možná to tak vnímám jenom já - ale jakoby člověk mohl být definován něčím přesněji než touhou a bojem
připomíná mi to rozhovor Krause a Leoše Mareše (užteďcítímjaksetosemnehodí) kterej probíhal asi takhle
Mareš: (asi podesáté)"ale já jsem prostě úplně v pohodě"
Kraus:"Jo, takže já jsem to pochopil tak, že jste se teď rozhodl prezentovat jako někdo úplně obyčejnej a v pohodě. No, víte. To je něco jako když já dělám, že sem hodnej."

Jop. a to mi přijde, že dělá i tahle báseň.

Jinak slyším to tady

Jen než naposledy, klidně zas vrhám jiný stín. K hlíně.
A hlína zná můj stín. Ještě s matkou. A zase s ní.
Zná moji pěšinu obyčejnou, vratkou. Jako loďku z níž

a tady

To nic. Neplač, moje dítě.
To jen vítr uslyšel svůj hvizd.
Že budu naposledy. Jako prvně.

báječně napsanej rozhovor s přírodou, matkou... vímjáčím?
a nevím, jestli to šlo napsat bez těch věcí okolo. Ne. Asi to nejde. Dávám ti palec. Že to je blog?

30.10.2014 20:16

Jaroslav Vraj

Podzim, jakož i jiný roční období, se dá pozorovat,
a i nepatrností ponouknout k tomu, aby se v nás
v tý který fázi života ozval,
a svý reakce pak zkoušíme zaznamenat.

To ne Ty jeho, a ne Ty v něm, tady on oslovil Tebe,
to on listuje Tebou a nabádá,
to on umí proniknout tam dovnitř a pak podat pero -
a Ty jsi věru citlivá, skvělá posluchačka.

02.11.2014 13:20

Stinohra

na tvých věcech mě fascinuje, jak si tak zarputile to pořád svoje říkáš a pořád po svém. Pro mě například to má velkou hodnotu, nicméně todle mě moc ze židle nezvedá.

Odtud pěšinka. Obyčejná, ouzká. Nedobývá vítězství.

tohle mě štve... pěšinka, co nedobývá vítězství... asi jsem jediná komu to připadá nešikovný, tudíž asi budu nešikovná já. Jen mám tady více než jinde dojem, že s cílem slovní úspory uniklo něco, co mohlo být hodně zajímavé. Ten text, je úsečnej až na mě skoro hašteřivě poštěkává, což mi nejde ruku v ruce s obsahem, zvlášť když říkáš:

Nebojuji. Netoužím

závěr je nicméně vynikající

Jako prvně.
Až zase padnu k hlíně. Jako list.

03.11.2014 00:37

Egon Sirka

Ještě než vkročím do díla...

je možné, že je to po prvé?

Subjektivně poprvé určitě. Objektivně velmi těžko, ale přece možné. Spousta myšlenek je tak nabíledni k "vymyšlení", že mohou klidně vyrůst paralelně v několika světech naráz. A nevědět o sobě.
Druhá věc, jak říkal p. Frojd - nejsme pány ve svém domě. Kdo ví zda jsme taková slova, myšlenky neslyšeli už někde, třeba i v raném mládí a na rovině vědomí nejsme.
Kdo ví ?

03.11.2014 20:29

Vorejs

Působivá báseň, jestli dobře rozumím o rezignaci a klidu bez usilování, o podzimní melancholii.
U všech tvých textů tak nějak nakonec vnímám pocit který je jim motorem, nicméně jako Stínohra poukázal bych na těžkopádnost výraziva.
Konkrétně v této básni:

Nedobývá vítězství.

-na tom jsem se zadrhl při prvním čtení

Ví. Nebojuje halouzka. Že rozkvět vede ke smrti.

-to je zvláštní dělení souvětí do jednotlivých vět, možná z rytmických důvodů kvůli rýmu ouzká - halouzka, nevím nemám moc vytříbený smysl pro rytmus.

A ten "rozkvět co vede ke smrti" - zase asi vím , ale verš bych přeformuloval, trochu mne mate, že bojuje halouzka která stejně jako kmen a kořeny zimu přežije.

Jen než naposledy, klidně zas vrhám jiný stín

-- "jen než naposledy" mi tam skřípe, ale myšlenku smysl (jestli ho dobře chápu) bych naopak vyzdvihl: Vrhám svůj stín k hlíně a hlína zná můj stín, to má až biblický rozměr, první člověk boží obraz z hlíny, nedokonalý stín, anebo stinná stránka boha, která v materii podléhá koloběhu zrodu a zániku. To co odkládám k hlíně do hlíny je jen stín.

Ke koloběhu odkazuje i:

Že budu naposledy. Jako prvně.

-- ale opět asi bych přeformuloval a spojil do souvětí, ale nakonec je to tvůj způsob vyjadřování a snad jde o to si na něj jen zvyknout (a co se týká způsobu vyjadřování, já mám co povídat)

A jen ještě jedna poznámka první sloka končí tak nějak náhle :

Zná moji pěšinu obyčejnou, vratkou. Jako loďku z níž-
-zas listuji podzimem.

jako loďku z níž -- ten verš bych doplnil nemusí to být nic konkrétního nic co bych musel chápat, jen mít pocit, že obraz je dokončený. (A třeba mi jen nedochází že je to loďka Cháronova a já se z ní drápu na druhý břeh).

Ve druhé sloce se mi zdá že melancholie přechází do melodramatu a to mi moc nesedí, ale to je jen subjektivní pocit, nic zásadního.

06.11.2014 09:30

Egon Sirka

Ještě že jsem do díla nevkročil dřív. Nevšiml bych si kategorie. Jak se to mohlo stát ?
Může za to pomýlené nebe, že čtu ve všem poezii i nevepsané verše ?
Je to tak mile obyčejné, na hlavní stranu založit kategorii o vrhání stínů

Jen nevím kdo jsou ti pašáci změn. Ne, že by to nestačilo, ovšem se dostávám znovu k těm Holanovým andělům

... neboť i andělé jsou lakomí:
strčí prst do ráje a dají nám jej olíznout

23.11.2014 21:46

Marta

silné, In

bože, nemám k tomu čo dodať
dostali ma
tie úsečné vety podfarbené zdanlivou(?) zmierenosťou

ďakujem

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES