hmmm, ke mně mluví jak hodně příjemná ukolébavka,
nebo zaříkávání z nějaký pohádky, v každým případě
dobrej pocit...
a ještě -
na Mácháči sme si pučovali šlapadla, a jezdili hluboko do rákosí, do bažin, a tam
do bahna zabodávali klacky, na kterejch byla z druhý strany napíchlá sklenice od vokurek -
kolem klacku do ní probublával methan,
a my ho pak v tý sklenici zapalovali - no byly to řachy...,
až se někdy divím, že sem to svý dětství vůbec přežil :)
Inu, dobře mi to zní, když se oprosím od faktu, že říkačiky, veršovánky a jim podobné, není úplně moje kategorie.
Napadla mě při čtení taková věc, možná je to blbost...
včera stejná dneska jiná
žena, říkám si. Prdlajs voda. A to mě vlastně vydrželo až do závěru, přijde mi to logický (ano, umí být krutá, když o ní není dobře pečováno).
Jo.
Tá pointa, tá ma vcelku sklamala. Nevtlačila predchádzajúcim veršom punc dajakej rozvitej metafory, ani dosť „peprne“ nevysmiala čitateľa z očakávania takej. Vyústilo to tak... len banálne. Škoda.
Bohužel, no. Závěrečnej je skvělej letorost do dětských básniček. To prosím, není myšleno nijak hanlivě. Jen že ten poslední výmyk na hrazdě byl o tělocvičnu vedle.
Říkám taky - škoda.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
