Jmenuje se to tady Hořící Sirka. Match alight.
Z prozaických důvodů. Tiché rouhání.
Z filmu Inside Llwellyn Davis jsem vycuc pěkný šlágr.
Dave van Ronk - Sunday street
stojí za to.
Tma se zas vrátí na svou zemi
a slunce z kamene
bez citu šlehá haluzemi
nás, znavené.
Jedu si svojí flou u papírů.
Před mým placem v X sedí na stole papír. Je na něm přilepené perníkové srdce.
Ohlédnu se přes rameno.
Mihnou se oči, proběhne kapuce.
Když zůstanu u té muziky, hraje mně Somewhere they can't find me (Šimon a Gárfankl)
Je mi stále zima, čtenáři, a je to ta hřejivá zima, rozumíš.
S kámošema ne. Jen se uchichtla a zalezla pod deku.
Už umím Kouř marihuany (Seifert)
Teď jde to, slyšte, chmurné metrum
nosítek odnášených tmou.
(Terezka Planetová)
Už nedžouguju, nežongluju.
Jen hledám ty medvídky o kterých jiskrou hovořil Tadeáš. Ne ten z Ostravy.
Pohaslou jiskrou. Možná, že by sirka ...
od Egon Sirka
dne 03.12.2014 20:29 ·
11 Komentářů ·
692x čteno ·
Moc dobré, baví mne hravost a nenucenost textu, zkratky a náznaky i včlenění citací, jakoby jazzová improvizace s lehce žoviálním tónem.
Jen nedžouguju jestli dobře rozumím by asi mělo být nedžoukuju.
Vidíš, mě to baví stejně tak. Nemusím papíru nic vysvětlovat. Jen si tak volně pluju na flou.
Místy naschvál nesrozumitený. Džougovat - jógovat. Malý pardón.
A tak to teda ne, zadara to mít nebudeš jen proto, že je to blog. cha.
Místy naschvál nesrozumitelný
- že nesrozumitelný potvrzuju... ale proč naschvál proboha? Nechápu. Fakt ne.
Já nevim, mě už tohle příde moc útržkovitý. Nepopírám, že si mě ve svejch zápiscích blogovejch párkrát dostal... viděla sem v nich takovou tu každodenní poezii. Tady ji nevidím.
A ne a ne a ne.
Stíno, já to beru. Hahá. Blog slouží osobnějším záměrům (už jsem zase u samozřejmosti, plácám). Není to terč, ale jistá střelnice. Baví mě tvoje úloha mouřenína. Naschvál nesrozumitelný... jógovat mi nezní. Spíš si tak významy balím pořád do jiných papírů. I to je testovací metoda, jak některé obrázky (obrazy) obstojí samy o sobě. Ne že bych držel na uzdě každé slovo.
Moc útržkovitý to je. Uvidím jak sám budu schopnej třeba po roce zrekonstruovat co to vlastně bylo.
A ještě z jedné věci jsem tady hin.
Kdysi jsem slyšel takovou blbou větu, že napsat báseň je jako v trysku proběhnout nahatej lesem a teprve až jsem venku tak zapíšu co jsem všecko viděl. Jen záblesky.
Podivnej single-brainstorm.
Příště zkusím víc podle tvýho gusta (škodolibost, obrazné popichování pod žebra)
Chápeš.
tohle na mě neval. To si na to moje tady nálepkuješ nějaký další věci, který se mnou nemaj vůbec žádnou souvislost. Nebo si snad myslíš, že čekám, že budeš psát podle mýho gusta?
Hele, tak to fakt ne.
Já nevim, tak já si za den udělám taky spoustu poznámek pro sebe a neřikám, že je to blog. Jako. Na mě to tak působí, co sem za den zajímavýho viděl, co mě zaujalo. Jakože oukej, to může bejt, ale když to má číst někdo jinej, tak aspoň trochu snad mám snahu zpřístupnit text. Já totiž netušim, proč bych měla šifrovat tvůj den. A to teď nesouvisí s kategorií, jakože vůbec. že
Blog slouží osobnějším záměrům
... no dobře... a to z toho teda vylučuje čtenáře? Blog snad píšu, aby to někdo čet, ne?
A sme tam, kde sme byli, žejo.
Též jsem lehce zklamaná. Nevím, jestli celkově blogem jako žánrem, každopádně tuhle polemiku už sama se sebou vedu léta. Podle mě je osobní blog něco jako veřejný souromý deník, což už samo o sobě je protimluv... přijde mi to prostě jako aranžování svého světa do vitríny, což mi přijde trochu jako iluzorní pokus o promítnutí se do světa čtenáře. Myslím, že světy se mezi lidma vyměňujou jiným způsobem, zaprvý složitějším, zadruhý beze slov.
Zpátky k Tvému dílu (pozvolna) - blogovou šablonu to má. Vícesmysly, narážky, občas výborný zásek. Eh. Jsem neskromná, přijde mi to málo. Slovem literatura rozumím něco jinýho, něco, co člověka rafinovaně pobaví slovem, jakési řemeslo spíš - se špetičkou štěstí. Slovem sdílení rozumím zase to beze slov. A podle mě to jsou dvě substance, který je dost těžko spojit - literaturu a sdílení něčeho osobního...
No a tady. Co se vlastně snažíš říct. Když si to převyprávím, svojí češtinou, doporučuješ píseň, pak druhou píseň, pak báseň (?). Mezitím prohodíš něco o tom, co se děje kolem. Jenže to mě nezajímá, řeknu s rozhněvanými mladými muži: mě zajímá, co tě štve, básníku. Co tě irituje. Proč nespíš. Spokojenost nemá v mým světě poezie místo. (to jsem se někam dostala, teda :))
Kde začít....
... když už jsme u té nesrozumitedlnosti.
Dovolil jsem si našlehat vjemy poslední doby v odrážkách neúnosně volných asociací, mezi které, znovu jako podkres (vlastně téměř vše je tam podkres a opravdu málo vystupuje. Do toho dva útržky: od Ortena a Nezvala. Možná bych ani neváhal vnímat to jako zátěžový test, kam až lze zajít v tom šmatání po vjemech okolo.
Vorčo,
zřejmě píšeš pro jinou vrstvu :-)
Spíš to bylo pro nějaké mezivrství, na jedné všichni, na druhé já, na třetí nikdo. Nevím.
Jarku,
škoda těch cizích slov -
tady, i v český poezii vůbec, mě vyloženě serou
Tady mi vyvstává předmluva ke Šmírbuchu, kde je tázáno, proč se vyskytuje vůbec nějaká ta upjatost vůči jazyku. Cizí slova jako něco, co se rychle zmnoží v jazyku našem a ten pak už nikdy nebude jako dřív. Já ti nevím, ke spisovné i arcahické češtině cítím silný vztah, ale zkoumání hranic mě láká podobnou měrou. Nechci (se) ochuzovat ani o jednu stranu. Možná přeháním.
Stíno,
Nechápu.
Baví mě tvoje úloha mouřenína."
Pojem úlohy mouřenína jsem pochytil z knihy Emanuela Moravce. Úloha opozice, míním tím vděk za zrcadlo, který mi nastavuješ, opravdu nic ne zlém.
Příště zkusím víc podle tvýho gusta
Prostě jen nadsázka, samozřejmě tohle nedělám, jestli jsem to i vtipem přehnal, tak to jsem nechtěl ani v nejmenším.
Blog snad píšu, aby to někdo čet, ne?
Tak jako jo i ne. To je asi setrvačnost, kterou mám. Když jsem s blogem na jaře začínal (svůj jsem začal ještě dřív než tady), zjistil jsem, že mi je vlastně docela blbý říkat někomu "Hej, píšu blog, mrkni na to někdy." a tak jsem psal vlastně sám pro sebe, tím si ale vlastně protiřečím, když už to pak pošlu někam, kde to nejen někdo čte ale i k tomu něco napíše, nicméně stalo se.
Luiso,
světy se mezi lidma vyměňujou jiným způsobem, zaprvý složitějším, zadruhý beze slov.
Tohle samo o sobě jde vůbec proti vzniku nějakého místa, kam lidi míří aby byli v kontaktu a zkrátili razantně vzdálenost. Třeba jako tady. Má to volnější význam, to jo. Ale i tak je to ultimátum a ty jsou vždycky podezřelý, černobílá neexistuje. Připadá mi přínosný se o to byť pokusit.
žejo
aděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne (Havel)
Už jsem taky z cesty.
Spokojenost nemá v mým světě poezie místo.
Tohle si ještě promyslím, je to provokativní.
Inko,
jestli jsem neodpověděl už u někoho jiného (jestli vůbec byly otázky) zastavím se aspoň u známého tématu
Odstíny přebroušené realitou a zapsané v bodech. Nemohu dovnitř.
Co když mohou slova působit jako nějaký prostředník, katalyzátor pro čtenáře, aby smysl, narativ, příběh nehledal v textu ale někde jinde, třeba v sobě? Proč by text nemohl být spíš větrem než stromem, spíš hladem než jídlem, moje přirovnání kulhá a dost možná daleko nedojde, ale někam snad.
Odette,
nechce se mně úplně dívat se na to jako na dílo sledující nějaký záměr, jdoucí určitou cestou. Zdá se mi, ,že psaní pro sebe je s dílem (jak jsem jej načrtl) celkem v protikladu, co vysvětlovat sobě...
Ovšem v textu už nejsem s textem sám, anobrž s ostatními. A text je asi v pnutí, krutu, který nevydrží a rozsype se na nesourodou skupinu znaků slov a významů. Tenhle textík asi neposlouží tím co jiné, stejně jako jiné neposlouží tím co tento.
Je na hraně. Snaží se zkrotit abstrakci.
(na starých mapách je na neprozkoumaných krajích nápis "Hic sunt leones")
Ano, kulhá. Je strom, je vítr. Je hlad, je jídlo. A každá z těch věcí něčím je. Někdy jsem je poznala. Jenže nevím čím je Tvůj text, ani čím by chtěl nebo měl být. Nemohu dovnitř. Nedáváš mi šanci poznat ho.
Nene, argumentuješ na brďo těch autorů textů, kteří sice chtěli, ale nemohli. Nestalo se. A že bych řekla, že jindy jinde už jsi do keře ohněm udeřil.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
