často mám k večeru strach že
ta trhlina na rohu pokoje
jednoho dne praskne
a ven se vykutálí černý klubko
a z něj se stane
černá kočka
přeběhne někomu přes cestu a mě potom odsoudí jako
osamělou slečnu
s podivnými schopnostmi
a proto musím co nejdřív najít
někde jinde
obyčejný dům
ze dřeva
jen s malou postelí a kalendářem
kalendářem jehož listy bych mohla trhat
stavět z nich loďky
a posílat je na jezera
/protože samoty jsou buďto zrcadla nebo možná
utahané hladiny vodní
plné haraburdí
které tu utopili za svých těžkých nocí
těhotné
odloženými děcky
a ušmudlanými větami pochyb/
hlavně ať se nevracejí
a nepočítají mi vrásky
a potopí se
a třeba přijdou vhod
stříbrným lžičkám
vodních panen
s okouny v tmavěmodrých vlasech
od Luisa
dne 13.12.2014 22:02 ·
19 Komentářů ·
555x čteno ·
výbornej rozjezd... až na a ven a z něj... možná bych se obešla bez klubka, teda, že by tam to klubko nemuselo být a byla by to rovnou kočka. a jinak si myslim, že asi žiješ v nějakym jinym světě, v takovym dětskym, plnym fantazie. říká se (a je to pravda), že děti jsou v týhle oblasti naprosto bez limitů, že si jsou schopný představit naprosto cokoliv. Závidím jim to a závidím i tobě, že jsi z toho nevyrostla. Protože já si o sobě vždycky myslela, že jsem z toho taky nevyrostla, ale když čtu tebe, tak vidím, jak děsně jsem limitovaná.
Myslim, že jsi asi jedinej člověk, kterej může takhle psát. Myslim, že by to takhle napsalo dítě, kdyby mělo tvoje vyjadřovací schopnosti. To je kompliment, kdyby si to nepochopila, kompliment jak prase.
Je teda pravda, že ta cesta mezi začátkem a koncem se mi jeví trochu rozechvělá... a proto začínám tam, kde nevím, kde nechci popřít návaznost, jakoby a proto snad nosilo nějakou neprůstřelnou protiargumentační vestu. Prostě se nedá nic namítat už z principu. Proč? no přece proto.
/protože samoty jsou buďto zrcadla nebo možná
utahané hladiny vodní
plné haraburdí
které tu utopili za svých těžkých nocí
těhotné
odloženými děcky
a ušmudlanými větami pochyb/
mi připadá naprosto strhující. když teda pominu fakt, že zrcadla jsou výpusti do jinýho vesmíru. Člověk aby se pomalu bál chodit na záchod. no prostě, zrcadla už toho na sebe literárně nabalily tolik, že můžou bejt klidně výrazem samoty. Jednoduše řečeno, můžeš z nich udělat prakticky cokoliv, prostě když autor neví k čemu přirovnat... jéžiš, ještě že existujou zrcadla! ale to nebyl asi tvůj případ, protože jinak mi ta strofa připadá děsně promakaná. Jenom plácám.
Luis...
a potopí se
a třeba přijdou vhod
stříbrným lžičkám
vodních panen
tohle nechápu, proč zrovna lžičkám?
Je to výborná věc, tak tvrdohlavě svérázná, že by jeden zaplakal nad svym přizdisráčstvím a já ti za ní dám palec a to i když si myslim, že ti ta lžička trochu vytekla z rámu.
Jop, je tam to "vykutálelí", strašně by mě zajímalo, jak jsem schopná napsat něco takovýho a nepřijít na to. Jinak dík, Wopi (a kde jsou Tvoje prózy, ach...)
Dajaku, je to nesrozumitelně poskládaný na řádky a nejen to, jak se na to tak dívám. Problém je v tom, že jsem si neuvědomila, že se to dá pochopit jako podstatné jméno, to "těhotné", já jsem to psala jako jméno přídavné, které se coby přívlastek shodný vzahuje k samotám, tedy až na začátek. Má to tam mít tutéž funkci jako slovo "plné" o pár veršů dřív.
Je to každopádně dost krkolomná konstrukce, zkusím s tím něco udělat. Snad jen - pokud by se to napsalo takhle, možná by to nepletlo tak moc:
které tu utopili za svých těžkých nocí
těhotné odloženými děcky
a ušmudlanými větami pochyb
Lomítka... používám místo závorek, no, taková rádobyumělecká manýra, kterou si zdůvodňuju tím, že obyčejný oblý závorky nevypadají tak dobře ablabla.
Stíno, proto JE neprůstřelná protiargumentační vesta, proto to používám přece... :) no, ale je mi jasný, jak to myslíš. Používám to, když tam potřebuju nacpat něco tak trochu stojícího samostatně, prokouklas mě. A ty lžičky. No. Ono já jsem tam vynechala ten dezert, víš? Lžičky na dezert to jsou. Já vím, že na lodičky to nedává smysl... no. To, že si to umím živě představit mě neomlouvá, dík, žes na lžičky upozornila... A jinak. Kompliment jsem původně brala jako shovívavý napomenutí, ale pokud je to kompliment, tak to je něco úplně jinýho! A zrcadla. Má to tam svůj důvod, myslím si, že osamělost je trochu zrcadlo, protože se víc zabývá druhýma a na sebe tak trochu rezignuje. Myslím si, že když to takhle vysvětlím, tak je to nanic, takže příště... asi nezbejvá než víc přemýšlet o tom, co píšu... noale jsem tak strašně ráda, žes kvůli tomu abys mi to všechno řekla tak dlouho psala a žes mi dala palec, že cha, mám z těch tvejch "výtek" tak akorát radost.
mohla bych říct, že od určitýho místa, určitá fáze mi nesedí a vysvětlovat proč, ale
chce se mi Ti napsat
Stane se to takhle.
Už skoro půlku života chci mít čarodějnickej domek. Byla to ta varianta 'Když si mě nikdo nevybere'. Život, kterej by mě bavilo žít bez těch, který bejvaj nejbližší. Ten domek mít budu. Oheň, postel, police, podlahu a stůl. Dřevo. Knížky. Čaj. Tabák a kafe, jasně, počítám s Tebou.
a že máme v rohu pokoje prasklinu která vypadá jako blesk, černej v bílý stěně. no určitě je tam kočka. na to jsi kápla.
A
že Ti píšu smsku o přebývajícím roztoku na čištění čočky.
já vím, luis, že ne lžičky na boty. Ty já vůbec nepoužívám. Do lodiček se elegantně vklouzává, Lžící na lodičky... barbare!
Já když lžička tak dortíček, samosebou a kafe čerý jak bezhvězdná noc, funguju na velmi primitivní bázi. Do jednoho, vo mě na dortíček pozval jsem platonicky zamilovaná (trapas, kdy už to přestane?)
Já mám radost, že píšeš, že jsi tady, že píšeš, tak jak píšeš a že aniž bys to věděla, mi ukazuješ cestu.
A že kompliment?
ano, někdy chci vidět očima svých dcer. Nikdy nezapomenu na chvíli kdy libuška poprvé viděla koruny stromů z kočárku. To óóó´v jejích očích. Ty ho tam máš a já ho měla. A vím, že v těchhle momentech mi nezbývá, než se o něj snažit.
No tak ne úplně tutéž funkci, pokuds to myslel takhle. Nebo... jak?... Ty lomítka, hm, o tom by mě asi i bavilo se hádat, ale, no, asi si jen někam poznamenám tvůj nesouhlas.
A jinak - velmi mě těší, dámy, že tady s takovým zaujetím řešíte ty lžičky, ach, o něčem takovým se mi pod textem ani nesnilo (a myslím to vážně, kdyby to nebylo jasný)
Ažnato teda Stíno, já na lodičky lžíci NIKDY nepoužila, tak laskavě nedělej, jo. (Pozvání na dortíček jsou vůbec nejlepší, chtěla jsem.)
A cvrči, vysvětli, co ti kde nesedí, jak budeš moct... (můžeš?) Noa potom ještě jazz a vypelichanej koberec (koberce jsem ochotná se v nejhorším vzdát). Jdu Ti odepsat, jasně :)
ven se vykutálí/z něj se stane
víš asi, co myslím - upovídanost na dvou řádcích
v nastolení pohybu, situace, která kvačí
až příliš fádně k dalšímu, však v jiným gardu (řádkování) -
bylo by pak lépe lze zaslechnout i určitou naléhavost -
tady formou poněkud ukrytou...
utahané hladiny vodní
proč právě v tomhle textu takovej slovosled?
pokud v pomlce přesah, mělo být naznačeno,
nevidím ho však, ani stavbou slov vůkol, takže...
(...i že pamatuju, jak samas mnohokrát byla proti:))
které tu utopili za svých těžkých nocí
těhotné
odloženými děcky
a ušmudlanými větami pochyb
tohle mi přijde hodně dobrý, i okolním slovem
podržený k představě, snovýmu výkladu -
spokojenost, jak dokázalas svůj příběh posunout sem ke mně!
- - -
jinak po čtení nade mnou a mimo záznam -
opravuju:)
:) meri... mám ráda tyhle odvěci komentáře. Co víc říct.
Vorčo... skoro bych se dopálila - vždyť to JE realita. No dobře, tak ne, no. Nebo prostě podle mě je. Podle mě to co mi běží v hlavě kolikrát popisuje zkušenost líp než ty dvě oči co mám. Mě totiž sakra nezajímá, že chlap jde po chodníku a jí rohlík, mě zajímá, jakej to je chlap a jakou má ten rohlík chuť. A to jsou abstraktní pojmy. Pch. Aby si Luisa nezafilosofovala, jak se k tomu najde příležitost. Každopádně Tvůj pohled chápu :) často říkám to stejný.
A jinak speciální komentář pro Jarka. Zaprvý děkuju za opravy, do záznamu, protože se mnou je to tak furt. (a taky furt doufám že se polepším)
Ano, fádním vyjadřování... Na piste-povidky mi kdosi napsal, že používám vycpávkový slova a pořád "áčkuju" - ne, že bych to nevěděla, ale nevěděla jsem, že mi to vadí. A vadí. Jenomže si to často neuvědomuju. (když uvědomuju, dělám to o to víc, omylem) Takže upozornění tohohle rázu jsou velmi vítána.
A slovosled! Doufala jsem, že si o tom s někým pokecám. Když měním slovosled, hodně se ošívám - nemám ráda, když se to dělá kvůli patosu. Ale o to víc si užívám, když si to povolím.
Je to tam, aby vznikl dojem něčeho rozvláčného, což by takhle: "utahané vodní hladiny" nevznikl. Je to tam, protože přecházím na jinou vlnu textu, jak upřímně doufám, ne na tu patetickou. Nevím, jestli se mi ta chůze po vodě daří :)
Je v sobě otevřenej a zavřenej zároveň. Otevřenej našeptává, že je vlastně jedno co kde je, zní tak trochu jako automatické psaní.
Uzavřenej svým způsobem jako každej text, jak na sebe navazuje, jakou náladu chytá a místy těžko správně prstem ukázat které slovo, která slova, jestli ne všechna slova se podílejí na té náladě, případně které víc a tak. Mám rád takový texty, ale rozčilujou mě. Jako by vybízely, ale nešlo k nim nic říct.
A když jo, tak nějaké samozřejmosti jako toto.
Egone... asi jen dík za ty všednosti. A automatickej text? Víš ty co? Vždycky si vybavím našeho matikáře ze střední, když se o tom vede řeč. Na obhajobu toho, že sbírá písemky dřív, než je to většina schopná spočítat, říkával "Kdo ví co, ani to nestíhá psát." A dopad na mě? Když mám včas odevzdáno, jsem spokojená. Jak to skřípe a nedej bože musím vymýšlet jak na to, rovnou škrtám. A hlavně se celou tu dobu snažím... dělat to jinak.
meri... říct o sobě dvakrát žes napsala zbytečný komentář, ne, to ne, prosím. Jsem ráda. Za oba. Jinak jak píšeš, že od hladin na tebe působí projev trochu šroubovaně, hm, je to zvláštní. Šroubovaná je přece ta první polovina! Tu jsem napsala, abych do něčeho zakomponovala tu druhou, ten text je psaný kvůli té druhé polovině. A evidentně víc zaujala ta první, eh, nejen Tebe. A tak jako ses dvakrát omluvila, podruhé ještě říkám, že si velmi vážím toho, žes mi sem napsala. Musím říct, že si tak nějak všeobecně vážím těch, kdo napíšou málo a s rozmyslem.
Arnolde! kýč. Jak jsi vypsal ta slovní spojení, úplně mě to trklo. Zarazila jsem se - to, to že jsem použila?! Já? A ono fakt. Co na to říct. :) Ode dneška budu místo vrásek říkat rýhy ve tvářích. A, beru Tě vážně, ano.
pre mňa je kľúčová časť v zátvorkách/lomítkach
mám pocit, že práve ona vyprovokovala celé to fantaskno okolo
zrkadlá
ak do nich hľadíme dostatočne sústredene
vedia byť deprimujúcim svedkom osamenia
a hladiny vôd detto
hoci..
a myslím si, že pátos v tej časti tak akurátne vyvažujú slovká ako "haraburdí", či "děcka"
První tři strofy jsou skvělá fantazie. Předposlední celek divně poskládaný slova. A dokonce i tak, jak jsi mne upozorňovala posledně v mém díle. A to ne, že bych hledala, jen na první se mi vyskytlo-vzkaz od Tebe, utahané hladiny vodní. A ten zbytek.V tom závěru je víc, než bych chtěla. Haraburdí a tak, špatně protříděný.. A je mi to škoda kvůli tý skvělý fantazii. To na Tvých textech prostě zbožňuju. A vůbec mi nevadí, že to ještě nedáš přesně. Máš čas, máš fůru času. Jsi dobrá.
Kdepak. Sice jsem paličatá, ale. Celkem přiznávám, že to není napsané zrovna šťastně. To i směrem indigovým. (S těma inverzema toho mám ale tak akorát dost! že tvrdím, že se to nemá dělat přece krucipísek neznamená, že to... já dělám takovejch věcí, který se nemaj :)))A že se mi jaksi nechce odkrývat svoje psací strategie a zvyky, ponechám stranou dlouhosáhlý výmluvy na téma proč to nedám přesně. Koho to zajímá. Mám psát a moc okolo toho nenakecat. A kecat si do toho nechám zas ráda, o tom žádná. Jsem ráda.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
