Komické snažení ptáčete,
proklatě, i mnou cos’ cloumá.
Proč jen jsem přepínal na ČT,
proč jen jsem takový ňouma?
druhej verš -
nevím, jak si tu vyložit odchylnost od klasickýho,
celou básní se nesoucího daktylu...
(Xxx x X x Xx)
stejně tak (ha, už předchozí větou si odporuju:)): Já též, než měl bych se k lovu
tady sice odchylka v počáteční přízvučnosti, vše pak
v daktylu pokračuje, respektive vrací se (viz výš),
když v obou zmíněnejch rozdílně použitý
pouze dva daktylský přízvuky, hm...
nezkoumám, jen že sem ucejtil jistý klopýtnutí
na jazyku
skvělá čeština, nepodstatný opravuju (Ja),
a bavím se vtipem týhle hříčky...
PS: celaskon na kuráž?
nevím, příbalový letáky moc nečtu...:)
trochu prázdný, i když forma na jedničkiu
jakože pláču no
nad tou bezobsažností a filmovejma postavama a takovou tou rybolovnou metou slov
i když fakt že tam sou skvělý místa
mrzí mi, že sem to roz\klik a bylo to zrovna tvý
Jak to asi může bejt prázdný, když je to o lásce, co?
cha
a jinak:
Tvoje lehkost je fascinující. Myslím, že jsi asi jedinej chlap na světě, kterej umí napsat vyznání tak, aby to byla i prča. A vyznání vůbec, to je kategorie sama pro sebe, to prostě i když je to totální slátanina, tak to ta holka nemůže říct, protože to psal přece z lásky, ne? Ne že bych teda s vyznáníma měla nějak hodně zkušeností. Ty, co sem kdy sama napsala, byly povětšinou tak neodpustitelně špatný, že jsem to poznala i já.
Dlaska jsem si musela vygůglit, prostě pro lepší představu jsem potřebovala vědět, jak to zvíře vypadá a hádej co, jarku.. víte, že máte ve Vanďáku Café Dlask? Připadá mi naprosto tristní, že sem tam ještě nebyla na dortíčku.
Dlask tlustozobý. Hm. V poslední době, ne, kecám, asi to tak bylo vždycky, vždycky jsem měla ráda takový ty zdánlivě lehce napsaný texty. Asi i proto čtu spíš prózu, že v básních je ten patos častěji. A vůbec… kolik ještě uslyším hovorů o nesmrtelnosti o půl pátý ráno, kolikrát ještě budu předstírat, že jsem naštvaná, když někdo posedmdesátý vykládá, že se oběsí a kolik smrtelněvážných spekulací o konci světa... A dotazy na to, jak jí/jemu to říct jsou vůbec nejhorší. Nechci to ani vědět. Až to přijde, budu myslet na dlasky, určitě.
Hahá, Jardo, malo to byť ešte tragickejšie, ale jedna (kľúčova, kľúčová pravdaže!) strofa sa mi nevošla, nijakovsky som ju nevedel zakomponovať, napojiť... A taká to je nekonečná sranda na popukanie:
...studentky, doktorky, dělnice
z ústeckých Pozemních staveb.
Má láska pracuje v Mělníce,
už ani nechodí na web.
Cha!... V Mělníce, bože, ako len krásne skloňujem, oooo.
A úplnou korunou malo byť
Držte mě, země je kulatá
......................................
lásko má naraž si mulata
.....................................
len môj vrodený jemnocit ma zastavil, že to asi nie je celkom to, čo som pôvodne zamýšľal a že by som už bol vari aj zlomyseľný.
Tvoje lehkost je fascinující. Myslím, že jsi asi jedinej chlap na světě, kterej umí napsat vyznání tak, aby to byla i prča.
vždycky, vždycky jsem měla ráda takový ty zdánlivě lehce napsaný texty.
Stíno, Lui, Vori, bohužiaľ, začína to byť dosť otravným pravidlom, že sa všetky moje pokusy (najúprimnejšie myslené) o báseň-vyznanie hneď zvrtnú na sebazosmiešňujúce vtipkovanie . No akú babu už s tým ohúrim, keď tam bude vždy len ako zámienka na to, aby som sa mohol rochniť vo vlastnej (nespochybniteľnej) trápnosti, ech.
No a na záver trochu teórie...
Jarku, ten verš
proklatě, i mnou cos cloumá
problematizuje tá záludná sekvencia
i mnou cos
Tá musí obsahovať minimálne jeden prízvuk, keďže norma vraví, že na začiatku verša alebo po syntaktickom predele (po rozdeľovacom interpunkčnom znamienku) nemôžu nasledovať dve neprízvučné slabiky. No ale kde? Priznám sa, nie som si istý. Červenka i Plecháč spravidla chápu zámená ako neprízvučné, ale predsa len sú to plnovýznamové slová, na rozdiel od spojok, ktoré, ak sú jednoslabičné (napr i) sú obligátnymi predklonkami, ale zase zväčša vo vzťahu k neodškriepiteľným prízvukom slovies, podstatných mien alebo polysyláb. Vo vzťahu k „neistému“ prízvuku zámena a v rámci daktylského kontextu na silnej pozícii možno spojky preberajú prízvuk: i mnou cos – X x x. Mám však len hmlisté tušenie, že som v nejakej Červenkovej či Plecháčovej práci videl podobné slovné spojenie takto interpretovať. No ale ak aj pripustíme, že
i mnou cos
x X x
stále je to ešte podľa Červenku aj Plecháča v daktyle metricky prípustné, pokiaľ sú dodržané dve podmienky:
1) z ľavej strany je medzislovný predel
2) najbližšia silná pozícia vpravo je prízvukovaná
teda tak, ako v príklade, ktorý uvádza Červenka:
bručeli, že ve smrt doufali
Xxx x Xx Xxx
a ako to mám aj ja (ak by sme prízvukovali zámeno mnou):
proklatě, i mnou cos’ cloumá
Xxx x X x Xx
Dôležité je podľa Červenku to členenie po troch slabikách, k čomu dodáva: „Pokud tato podmínka není dodržena, konflikt mezi metrickou osnovou a jazykovou výplní propuká naplno: řádky typu
Přítelkyně lidu! tvé komu objetí kývá (Chmelenský)
jsou v našem rytmickém cítění nemetrické...“
-ně lidu
x Xx
Tu práve nie sú doržané tie dve podmienky , ktoré implikujú podmienku o trojslabičnom členení: zľava nie je medzislovný predel a najbližšia silná pozícia vpravo je obsadená zámenom, ktoré v takomto kontexte Červenka chápe ako neprízvučnú predklonku pred prízvukom na komu.
Ešte verš
Já též, než měl bych se k lovu
No to je taká slovná drvina, ktorá ma vonkoncom neteší, dajako som to na tú metrickú osnovu ponavliekal, ale žiadne perly to nie sú:)
Hm. Jako ten můj první komentář měl vyznít pozitivně. Tzn. právěže tam ten patos nevidím a tedy dobře. Bh. Nemám sílu to nějak rozvádět, ale ten rozbor, vrátím se jednou.
Ale Lui, ja som Tvoj komentár predsa nepochopil nijako negatívne:) A k rozboru... Doparoma, furt mám pocit, že som to mohol napísať aj šikovnejšie a zrozumiteľnejšie. Rozhodne sa pýtaj, ak by niečo nebolo jasné.
Ano, i mě se zdá poněkud prázdné, ovšem tak nějak jinak. A žes tu prázdnotu otisknul mnoha způsoby, které mi zde nejspíš nepůjdou všechny kvalifikovat. Ani se nemohu pokusit. Nemyslím, že ten text je zbytečný a vlastně, jako by tu ani nešlo o slova, když není co říct, když nejde to říct, ale je tomu třeba obrátit alespoň z jednoho boku na druhý, když už nic jiného...a ani nemyslím, že to měl být záměr...ale povedlo se - prázdnota výsostné duše.
Pěkný daktyl, osobně příliš neoceňuji rýmy typu načež/pláčeš, tj. využití gramatických slůvek (snad s občasnou výjimkou jednoslabičných příklonek jako je třeba se, apod.). U tohoto textu to ovšem asi zase tolik nevadí.
ad i mnou cos - přízvuk monosylab je vždy relativní a lze s nimi v těch již výše uvedených hranicích pracovat docela volně. Bez dalšího zbytečného teoretizování bych zde připomněl ještě přízvuk větný. Problém tam nevidím. A že ve smrt doufali je zavádějící příklad, protože ve smrt je vlastně dvouslabičné slovo.
Z hlediska češtiny (české promluvy) tam pociťuji jistý nelad, který bych u jiného připsal tíze metra, u tebe spíše tomu, že nejsi rodilý mluvčí. Ale je to opravdu jen v rovině pocitu, takového toho stříhání ušima, žádnou konkrétní výtku nemám.
Ja ti človeče neviem, keď som prvýkrát (a kedykoľvek potom) ochutnal pravý rum (rozumej nie ten náš klasický Tuzemák), bol som dosť sklamaný, tá chuť sa mi nezdala (a nezdá) dostatočne originálna, jedinečná – na rozdiel práve od toho Tuzemáku, ktorého aróma a chuť je vskutku nezameniteľná a v káve, čaji, kole, grogu, varenom víne, zákuskoch... nenahraditeľná. Len to pitie „bez všetkého“ si vyžaduje istý tréning, vieme:) nejaká – vyššia – miera zúfalstva tiež pomôže prekonať prvý odpor. http://ekonomika....nomika_klu
Pěkný daktyl, osobně příliš neoceňuji rýmy typu načež/pláčeš
Vďaka, vieme, že slovami uznania rozhodne neplytváš. A k tým rýmom... Nechce sa mi to zisťovať, ale trúfnem si povedať, že v dlhších (osem a viac slabík) veršoch ich využívam minimálne, v kratších veršoch ich zrejme budem mať viac, ale tam aj trochu menej pociťujem ich nepatričnosť. Ale tú hrozbu obsahovo málo zaťaženej, samoúčelnej formálnej ekvilibristiky si uvedomujem.
A že ve smrt doufali je zavádějící příklad, protože ve smrt je vlastně dvouslabičné slovo.
Áno, to som si ani neuvedomil, hanba mi.
Z hlediska češtiny (české promluvy) tam pociťuji jistý nelad
Češtinu mám samozrejme len odpočutú/odčítanú, ale snažím sa, snažím, aby znela na nerozoznanie od tej prirodzenej, keď už mám to nutkanie promluvit:) Tak sa mi aj zdá, že rodilý mluvčí by v šestnástom verši skôr použil slovo taky než též, ale s tým veršom som vôbec nespokojný. A takový ňouma, tam sa mi priam žiada takovej ňouma, ale do subštandardu som sa nechcel (s)púšťať. Inak radšej než hútať v čom tkvie ten nelad, budem asi cibriť svoje jazykové povedomie a dúfať, že nabudúce to už bude ladiť, ech:)
Praxi mám. Dodnes piju i tuzemák, zelenou a fernet. Při správných příležitostech. Dvanáctiletý, patnáctiletý nebo dvacetiletý karibský rum je zase něco jiného (pod sedm let to nemá cenu - to není snobství, nýbrž empirické zjištění). Nebo single malted whisky. Chlast a fajnové pití. Obojí má svoje. Každopádně si ani jedno nekazím nealkem, to je pro slečny. A konečně nepohrdnu ani dobrým vínem.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
