vracím se sem, protože je to dílo k zamyšlení
cítím z toho trochu trpkosti, ale zároveň lhostejnosti k tomu, co si kdo myslí
v podstatě mě to dost oslovuje...
a já pořád přemýšlím, jestli jako byla tlustá nebo jestli ta strojenost byla tak nesnesitelná, že se to muselo takhle napsat. A nevím. Připomíná mi to jeden kostým mojí pratety, takovej světle zelenej. A moje prateta hubená nebyla. A asi jí kdekdo odsuzoval, protože zůstala svobodná. A myslím, že ta poslední strofa by jí taky vystihovala.
Abych to uvedla na pravou míru - je mi jasný nakolik koho zajímaj moje pratety. Ale bez ní bych ten text neuměla přečíst, asi. A když jsme u toho, vlastně mi jí připomíná i ta slovenština, protože měla doma hodně slovenskejch knížek. Půjčovaly jsme si je se sestrou a strávili jsme hodiny citováním některejch pasáží a dohadama nad tím, co to znamená. Krásný časy.
Myslím, že je to dobrá báseň. (Ačkoliv bych se možná hádala o přítomnost šedého zákalu na konci, připadá mi to totiž, že je tam, jen aby to nějak končilo).
Chápu poznámku Inky, totiž, že je to součást něčeho širšího... z toho jak to je mi totiž není úplně jasné, proč že si jí tedy měřily už od dveří, co udělala, co oni vyhodnotili jako odměřeníhodné.
Hm.
Niektoré texty nerada vysvetľujem. Príliš sa ma dotýkajú.
Asi Vorona ho najlepšie pochopila.
Na vysvetlenie Lui a aj Stíne:
Ona je predavačka v malej cukrárni, ktorá je súčasťou hotela.
Približne osemdesiat percent zákazníkov boli kravatoví páni.
Podnikatelia, právnici, lekári. Vzdelaní ľudia, a predsa...
Odmeranosť, chvastúňstvo a dokonca aj návrhy mysliac si, že ju zaujíma obsah ich peňaženky. Ten pocit, že ju zaškatulkovali len preto, že stojí na druhej strane pultu ako Nič. Pre ňu nepochopiteľné. Naučila sa "vypľuť" úsmev a pomyslieť si svoje.
O všetkých tých, ktorí trpia "šedým zákalom". Nie tým skutočným, ale vnútorným.
Odette, ten text je odžitý. Neviem, či nemá od poézie ďaleko, ale rada by som sa k nej priblížila.
Ona je predavačka v malej cukrárni, ktorá je súčasťou hotela.
Približne osemdesiat percent zákazníkov boli kravatoví páni.
Podnikatelia, právnici, lekári. Vzdelaní ľudia, a predsa...
Odmeranosť, chvastúňstvo a dokonca aj návrhy
jo, myslím, že tahle práce by mě bavila
:)
ne, neboj, beru Tě vážně, jen... mi to tak napadlo. Vím dobře, že dny za pultem jsou krušný a lidi bezohlední, velice dobře.
Podnikatelia, právnici, lekári. Vzdelaní ľudia, a predsa...
Odmeranosť, chvastúňstvo a dokonca aj návrhy mysliac si, že ju zaujíma obsah ich peňaženky. Ten pocit, že ju zaškatulkovali len preto, že stojí na druhej strane pultu
...
dopouštíš se úplně stejné generalizace. Možná to tak není myšleno, protože komentář je krátkej na to, aby vystihl všechno, otázka je, zda i ta za pultem z tvého díla netrpí tak trochu šedým zákalem.
Což je právě otázka, na kterou nepovídáš a to ti vůbec nechci brát to, že je to odžité. Takhle je to vlastně "jen" konstatování, názor na určitou skupinu lidí... jestli rozumíš, co se snažím říct.
Stíno,
takto, nie neodsudzujem, nehádžem do jedného vreca, zabudla som pripísať ČESŤ VÝNIMKÁM. Bolo ich naozaj veľmi málo.
Áno, je to konštatovanie a vlastné nepochopenie takého prístupu k ľuďom. Môj pohľad na skupinu ľudí, nie všetkých ktorých si vypísala (napísala som to preto, lebo práve od ľudí ktorí majú vyššie vzdelanie by som to nečakala), text je o tých, ktorých správanie zodpovedalo tomu čo popisujem. Hmm, bolo by to na dlhý komentár , pre mňa sú ľudia rovnocenní, správam sa ku všetkým rovnako, nie podľa postavenia.
Nebudem ju (seba) obhajovať, nemalo by to zmysel, chcelo by to skrytú kameru a Lui by si to rozmyslela.:)
Mám rada prácu s ľuďmi, robím predavačku roky, viem pochopiť ak niekto nemá náladu a má zlý deň, všetkým sa nám to stáva, tu ale bolo pre mňa smutné hladieť na to ako moc a peniaze menia charakter človeka. :(
Till,
každá práca má svoje úskalia a ak robí človek s ľuďmi musí byť milý, úslužný a s úsmevom na perách. A to čo zostalo vnútri som vložila do textu.
Ďakujem. :)
Hm, to by asi bylo na delší debatu. Já si rozhodně nemyslím, Miriam, že bys měla důvod k obhajování se, já jen říkám, co můj čtenář na to. Rozhodně tě nijak nehodnotím. Já vím, jak pohrdavě a neomaleně se umí někteří lidé chovat (dva roky za pultem v Londýně mě v tomhle směru docela zocelily), ale zas si nemyslím, že by jich byla většina.
Osobně nemám moc ráda fráze jako: peníze kazí charakter, protože si nemyslím, že by byly pravdivé, zkušenost s lidmi mě vede k tomu, že člověk může být debil a vůbec k tomu nemusí být boháč :)
No, niekedy je asi lepšie nerozoberať, ja si tiež ako čitateľ robím svoj obraz a určite nie vždy je totožný s autorovým. Myslím, že aj o tom je poézia. Teším sa ak text zanechal pocity a myšlienky.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
