Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - vázaný verš » Dve básničky z cyklu Voľné miesto
Dve básničky z cyklu Voľné miesto
Dievča si ku mne prisadlo

a vycerilo hryzadlo,

orieškov že si zobne.

Oriešky slané,
viem, čo sa stane –

zrejme nič nadosobné.

Aspoň kým nevycerí
kompletné chelicery.

*

Tak som sa snažil: precizovať,
............................cizelovať,
............................cibriť.

A vo výsledku: hybrid.

Ostnatý karafiát.

Ráčte ho prijať.

Kým ešte vravím vecne.

Kým ten kvät neodkväcne.
Komentáře
01.03.2015 19:17 Jaroslav Vraj
avatar chladnokrevná poezie, nebo jak jinak nazvat,
a udržet vjem pořád v hranicích krásna -
laborace na hraně syrovýho umění,
a pokusem o štěpení textu mezi abstraktní realitu,
a představu chtěnýho, možná...

...si tu tak jen tluču pysk, abych ten palec
sám sobě zdůvodnil
02.03.2015 08:40 Indigo
avatar Zubatej obsah. Proč ne. Proč ano?

Nicméně, přijmula jsem.
08.03.2015 12:33 Luisa
avatar Ta druhá super, první jako „nadosobné“ - to je zvláštní slovo docela, ani osobní, ani neosobní, hm?
08.03.2015 21:43 dajakbol
avatar Lui: http://slovniky.j...;oe=utf-8#

Básnička je tak trochu reakcia na výhrady kritiky voči „námetovej triviálnosti“ mojich opusov.
09.03.2015 15:47 Luisa
avatar
reakcia na výhrady kritiky voči „námetovej triviálnosti“


Nejsem si úplně jistá, ale netvrdils posledně, že Ti napsal nějakej pán, že seš "významovo neurčitý"? A není "námetová triviálnost" alespoň částečným opakem neurčitosti? Bhm. Kdybych se měla kriticky vyjádřit já, tak po jisté pauze na sbírání odvahy k té drzosti stavět se na roveň vzdělaným kritikům.... (no zas tak mi to netrvalo :))... řekla bych, že některé Tvoje texty mi přijdou strašně křehké, člověk by měl strach uzmout jim rýmy a rytmus a nechat je smrsknout na pouhý obsah (a smí se to?). Že čtenář po významu snad ani nechce jít, chce se těšit z těch rýmů a melodie a ideálně nepřipustit, co vlastně říkáš.

A k tomu už bych si netroufla nic dodávat - soudit, která cesta má v poezii budoucnost a která ne... to je podle mě drzost donebevolající, navíc si myslim, že poezie ve svý paličatosti chodí jen po cestách, který nikam nevedou nebo tak aspoň vypadaj.

--přesně tohle je poezie
vlak který se ztratil na kolejích
fraška
nesmysl--
10.03.2015 21:04 dajakbol
avatar
Nejsem si úplně jistá, ale netvrdils posledně, že Ti napsal nějakej pán, že seš "významovo neurčitý"? A není "námetová triviálnost" alespoň částečným opakem neurčitosti? Bhm.


Nuž nechme zaznieť slovu kritikovmu:

„Pavol Garan(...) Ako vyznávač básnickej skratky sa v druhej knihe snažil vyjadriť sa na čo najmenšom priestore. Tlak formy na syntax a lexiku však pravidelľne spôsoboval významovú neurčitosť jeho textov.“

A o pár riadkov ďalej:

„Zážitkovú rovinu bohatú na senzuálne i emocionálne vzruchy a poryvy (často i triviálne) kombinoval (to ako ja) s epigramatickou reflexiou...“

Tá „významová neurčitosť“ je kravina, hoci by som si ju pre svoje tvorivosti vlastne mal želať, veď je to dnes v básni hotový povahový klad, ak nie rovno poklad. Ale, pravdaže, o takú „významovú neurčitosť“, kritikovi asi nešlo. O akú šlo, som sa nedozvedel. No.

Že zbásňujem triviálne zážitky, to naopak beriem:) Dôrazom na vysokú formálnu kultúru (rytmus, rýmy...) ich potom inštalujem do lepšieho svetla, než v akom by objektívne mali stáť. Veru, veru. Nevinné Luisino zamyslenie „řekla bych, že některé Tvoje texty mi přijdou strašně křehké, člověk by měl strach uzmout jim rýmy a rytmus a nechat je smrsknout na pouhý obsah“ ma zalarmovalo: musím sa poponáhľať sám demaskovať myšlienkovu chudobu svojich výlevov, kým ma nejaký príčinlivý nýmand nepredbehne, kým sa to dá pochopiť ako frajerské sebaironické gesto, priznanie, ktorým akože riskujem. Ha! Rýchlo, rýchlo, bude to psina, sľubujem;)

Najprv text v pôvodnom znení:

Tak som sa snažil: precizovať,
............................cizelovať,
............................cibriť.

A vo výsledku: hybrid.

Ostnatý karafiát.

Ráčte ho prijať.

Kým ešte vravím vecne.

Kým ten kvät neodkväcne.


Teraz ten istý text po odlíčení (strhnuté slovné tkanivo som nahradil synonymnými resp. významovo blízkymi implantátmi):

Tak som sa snažil: precizovať,
............................cizelovať,
............................cibriť.

A vo výsledku: kríženec.

Ostnatý tulipán.

Ráčte ho prijať.

Kým ešte vravím vecne.

Kým ten kvet nezvedne.


Mno, výsledok asi netreba hlbšie analyzovať. Text oprostený od lacných efktov rozptyľujúcich čitateľovu pozornosť sa nám odhalil v celej svojej významovo-informačnej-estetickej jalovosti, ergo zbytočnosti. Niet pochýb o tom, že predtým taká sebavedomá báseň je bez rýmov načisto bezradná.

***

Tak. Na to, že som nemal dobrú náladu som sa trochu obveselil.
Ešte pre poriadok, kritické výhrady pochádzajú z pera Jaroslava Šranka, čo je inak a objektívne, jeden z našich najfundovanejších a aj najčitateľnejších kritikov. Je to macher, ale tú „významovú neurčitosť“ a pár iných lapsusov mu teda nezabudnem, joj!
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop