Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Tématické týdny » Hruškové pyré
Hruškové pyré


tematické referáty - odkaz


Poslední dobou usínám u své palety sám.
Ti ostatní mě nedůvěřivě pozorujou, ale přesto si svlíkaj s těla věci,
který jim v příjemným pohybu vaděj, a po očku pokukujou, skládajíce
ovoce na hromádku podobné té mojí.
Ani to nejjemnější oblečení jim najednou nepřipadá zas tak úplně nezbytný.
Porovnávaj rozlišnosti, napodobujou tvar, funkci, až se v nerozhodnosti nakonec
obracejí k mému stojanu, aby se stydlivým pohledem hádali, vyzvěděli souvislosti
z právě dokončeného obrazu
„Uhynulý Syfilitik a jeho poslední koule.“

Byl to mimochodem moc příjemnej pán, než začal kulhat naráz na obě nohy,
a svým zurčivým smíchem obdarovávat kdejakej pařez, chcíplou veverku
nebo vedle obého ze země zející paní Koflánovou.
U té se však nedal nepohyb svým způsobem pokládat ani za rozjímání,
když jí z rašeliny trčel jen drdol velikosti a tvaru, připomínající velikost
a tvar toho loňskýho.

A byl to tenkrát slavný nález -
pařez byl pohřešován už drahně let, a nesl odpovědnost
jak za svou vlastnost, tak za mnoho dní kolem něj bloudící
paní Koflánovou, kterou záliba ve veverkách, dušených
na hruškovém pyré, svedla z cesty -

a že se letos urodilo...
Komentáře
01.04.2015 17:25 Indigo
avatar No, vida ho zodpovědně potutelnýho. A už jsem chtěla pokřikovat, ale je to jako tuhle, když jsem mířila pro špenátovej koláč. Seděl tam, na pouliční lampě racek u modrýho mostu přes řeku a já zvedla hlavu a trochu se bála, že právě v tu chvíli po mně hodí ne okem, ale bílým hovínkem. A neudělal to. Když jsem se po něm obdivně a s vděkem ohlídla, byl to on, kdo přestal kříčet. A lidi si chodili dál s hlavou svěšenou až ke kotníkům a mně to bylo líto.
05.04.2015 23:01 Luisa
avatar Zjišťuju, že jako zadavatel mám extrémně těžkou cestu ke komentáři. Ale možná že se mi to prostě jen zdá. Pokud jde o tenhle text a o moji zpětnou vazbu, bylo by to asi... smála jsem se od začátku do konce a... nic víc už si asi ani přát nemůžu. Teď vlastně jenom doufám, že tě ten smích neurazil, hm :)
06.04.2015 14:41 Jaroslav Vraj
avatar smála ses?
heuréka...:)
06.04.2015 14:50 Jaroslav Vraj
avatar maaty, beru si spíš po panu Čepkovi,
a jeho excelentním výkonu ve filmu
"petrolejové lampy"

ale jen vzpomínkou, ne pouze hmotným zachycením
tý křeče, teda nejen jí, právě...
14.04.2015 23:58 cvrcka
avatar Ach, zase. I tady bych za první odstavec Ti vyrvala mozek a naložila si ho doma do lihu, abych se mohla kochat originálem,ze kterého vzešlo.

Pak ta žoviálnost ztrácí tu čirou radost sama ze sebe. (Tedy žoviálnost Tvá tu radost z Tebe,takový to do sebe zacyklený, zahleděný Hrabalofský blablání...pak už Ti ho nevěřím. Já vim, no, může bejt.)
Ale dočetla jsem (aspoň) a je to u mě) lepší než s tetkou Inkoust Arší.
15.04.2015 15:54 Jaroslav Vraj
avatar no, cvrčko, co se týče mý prózy:
už to, že čtenář zdárně doklopýtá až ku konci,
mě hodně povzbuzuje -
takže díky moc za pohled z refýže
a vůbec...:)
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop