tematické referáty - odkaz
Hlubokosklonem k jinotaji jedné malvice z čeledi
roseaceae se nelze neohlédnout směrem k jistým pitvorným (rozuměj šklebným) lemům a záhybům tohoto čistě přízemního tématu.
Hruška je rodu ženského, podobně jako švestka, třešeň, jabloň, broskvoň, meruňka, jahoda a další svěží plody lůna přirozeného prostředí. Samo o sobě si to říká o kvóty pro rod mužský, není třeba souhlasit.
Osobně mohu uveřejnit důkazní materiál, kdy tyto malvice rukou lstivé prozřetelnosti přikryl chladivým peřím hydrometeor ohnutý hřbetem Martinova koně. Hrušce to nevadí. Na rozdíl od jiných umí čekat.
Jednoho nadějného dne výborná hlava uveřejní terapii hruškou. Jakožto universálnější z malvic. Nakládané, povidlové, jen tak na syrovo, přístojnějším způsobem odchodu do věčných (lovišť?) cestou zkapalnění.
Hrušky jsou slavné. Jeden kuchař se podobně pojmenoval a svou knihou nevšedních pokrmů dobyl gastronomický panteon tuzemců.
Teď je přístojné vzpomenout na citaci ze filmu Obrazy z Čech.
"Mami, kdopak to snáší ta zelená vejce?"
"To bude jistě nějaký Čech. Ten snáší všechno."
Jedna maloobchodní síť nechala svůj titul znít po zde oblíbené malvici. Kruhy básníků se rovněž nevyhnuly mžikem vzedmuté vlně náboru hrušek do jmen. Zkušenému šermíři se při zaslechnutí onoho slova v tišinách mozkových síní otevřou vskutku jiné dveře než ty s nápisem OVOCE. Jedna z nejproslulejších knih, které kdy byly v našich luzích sepsány - Šmírbuch jazyka českého - jmenuje v kapitole rezolutního odmítání jiné osoby tyto růžovité malvice následovně: "Lehni si pod hrušku a hraj si s *******."
Pardon.
Na hrušce není moc k vidění.
Přihlášení
