a nebyla to abstrakce
kdyžs mi k monitoru pořídil vlakový kupé
páč muj Jack by tak definoval druh sanfran(cis)zký renesance
páč moje klávesnice je plná urousanýho knihomolu a tak
a propálený kukátka od plamínků cigár na rudým sametu
a ukrytá zvejkačka pod sedadlem
sou přece čirou lidskou výpovědí
-tos nevěděla?-
vím že nenávidíš Jacka
stejně jako to hovno
který furt balim do ozdobnýho papíru s mašlí
zatímco ty jako Marlon Brando
zrovna pašuješ slovenky s úzkejma bokama do brněnský zákristie
kdo vlastně ještě neumřel
mazlim se smutnou písní
přemějšlim o soumraku haiku
o jeho bezpohlavnosti v pravidle na temenech
o tobě
jak se schválně díváš jinam když padá hvězda
a o tom kdy básníci prostě jenom drží hubu
ve vlaku
když se nebe stěhuje