Přemýšlím o rozměrech ticha. Jaké že náleží tomuto textu. Není ani sterilní, ani čistě harmonické, trochu děsivé, i když rozjímá v koloběhu přirozenosti přírody.
Rouby na dno, do kořenů...
Celkový nádech mi připomíná Skácelovský verš tváře jakoby vymazané, ale v jeho textu ty tváře přece poznává, ve Tvém po pokusech naroubovat přichází ticho samo. Bez dalších snah, bez přičinění. Přichází samo. V celém kontextu by mohlo znamenat, že jde o přirozenou cestu, po časech vzepření se, přichází odevzdání. I sil. Takovému tichu se nelze vzepřít.
To máš tak - moje prababička byla za svobodna Skácelová. A z Vnorov je do Nemojan jen cca 80 km. Nemluvě o tom, že z Hulína 60 a z Uherského Ostrohu jen, co by kamenem dohodil. Netvrdím jistě, že jsme spřízněni pokrevně (i když by bylo zajímavé o zjistit), ale to prostředí na dědině + podobná následná zkušenost z městem (Ostrava/Brno + moje dětské Brno)... ve mně hodně zarezonovalo. Jako nic předtím ani potom. Takže v jistém období Skácela bylo v mých verších bylo možno nalézt více než mne samotného, kdyby to na druhou stranu nebylo tak, že jsem se v něm našel... a pak vykročil po svém. A tady, ač společný kořen zapřít nelze, už to je někde jinde.
Tvá interpretace je príma... ale vnímání je introspektívní. Ze sebe mohu říci, že jsem si tenhle bilanční text prožil třikrát, pokaždé jinak... ovšem vždycky ve vztahu k někomu/něčemu... tedy obráceno zevnitř ven. I proto je to psáno ve druhé, nikoli první osobě. Byť nakonec v té interpretaci poslední to zase tak docela neplatí. Promiň mi ty slovní tance, ale mám nutkání konkretizovat mnohem více, jenže to na veřejnost zkrátka nepatří.
Pokaždé, když moje máma zavírá okno z kuchyně na ulici, že mluvím moc nahlas, je mi z toho trochu smutno. Přece, co si o nás pomyslí jiní, hovoří spíše o nich, nežli o nás.
Takové kořeny, byť by byly pouhou domněnkou...divím se, žes dávno nepopadl za flígr svého vnitřního detektiva a nepátrals. Po archivech, po příbuzných, kde se dá. Vždycky se něco zajímavého dozvíš.
Já jsem sice nevynašla v našem rodu žádného básníka (kam jsem se dopátrala), ale zase třeba moje prababička, údajně komtesa, se zamilovala do kočího, a že ta láska byla veliká, chtěla si ho vzít, vydědili jí a než se vzali, kočí umřel po nějakých záplavách na zápal plic. Nebo ten černoch z otcovy strany, se kterým jsem vyhrožovala, když jsem byla onehdy těhotná, jestli mi ten můj uvěří, když porodím dítě tmavé pleti.:) Pátrej, je to skutečně výjimečná zábava a další příběhy pro Tvé děti.
Jistě, že mé vnímání každého dílu poezie je podmíněno především pozorováním sama sebe na určitém podkladu, zvláště pak v případech, kdy se mne něco hluboce dotkne, aniž bych si přála. Nicméně, jsem Ti velmi vděčná za Tvou ochotu být jaksi otevřený jinak (i když z mého pohledu víc, než niterní poezie, kam člověk dosáhne, asi nelze víc, ovšem interpretace se mohou vždy lišit), tedy ve smyslu té otevřenosti, mi dáváš možnost nahlédnout do dalších pravd toho zápisu, což mi otvírá nové cesty, jak číst, vnímat, chápat, porozumět. I když jsem toho názoru, že nikdo nemůže prožít zásadně nic totožně s druhým člověkem. Avšak můžeme se v tom smyslu alespoň vzájemně přibližovat. Nakonec, což je asi také jedním ze základních klíčů k tajemstvím poezie.
Díky.
... Já mám jeden osobní problém - abych poezii porozuměl a vstřebal, potřebuju si ji pro sebe odrecitovat. Není to nahlas, ale musí mi to znít v hlavě. To by se dalo asi pochopit, ale můj zásadní problém osobní - ráčkuju a ještě hůř vyslovuju ř a tohle se mi promítá v hlavě i při mé tiché recitaci... já za to holt nemůžu :-)
Takže v tvých verších mi osobně vadí "zítra zřídnou" a ještě nevím proč "do časů"... a "do skel".
Ticho je hodně omamné slovo, to neříkám jistě nic nového, já to používám (možná až nadužívám) taky hodně, neb ticho léčí. A vůbec.
Asi úplně nejvíc mě s tvým textem smířily poslední tři verše. Jsem holt takový jednoduchý čtenář a tohle mi sedí.
Indigo: čerta se starám, co si o mně myslí tzv. jiní, s tím to přece nesouvisí... jsou věci natolik intimní a byť fakticky jednoduché, tak ve své úplnosti komplikované a bolestivé, že jediný způsob, jak se jich pravdivě a skutečně dotknout, je pro mne báseň... ačkoli tato byla psána s lehčím srdcem, než tomu přidala již zmiňovaná další, pozdější čtení... a také s věštbami a zaříkávadly je třeba nakládat opatrně. Toto je přesně ten Krésův případ (http://cs.wikiped...ki/Kroisos).
midi: dík za podělení se se svými osobními dojmy. Mohl bych svou reakci zahájit tím, že za tvé ř mohu ještě méně než ty... nicméně v takovém duchu pokračovat nechci... míval jsem kdysi problém s oněmi jednoduchými čtenáři a spílal jim do hlupců... a to v dobách, kdy jsem na to vlastně ani neměl nárok. No a tento text vlastně i je tak nějak z pomezí onoho času. Každopádně dnes vím jedno:
Všem byla při zrození vtisknuta do ruky svíčka. Milióny běží se svíčkou v napřažené ruce. Jen nemnozí však přišli na to, že je třeba svíčku zapálit. A jen velmi nemnozí z těchto nemnohých, kdo vůbec svíčku zapálili, přišli na to, že je třeba svíčku uchopit ne za nohu, ale za plamen, a to ne proto, aby jej uhasili, ale aby jím propálili dlaň.
(Ivan Diviš)
Až/jestli ti tohle dojde a uvidíš tu dlaň, přestane tě trápit vlastní ř... i ona ostatní nevím proč... a tím se samozřejmě nebráním věcné kritice případných nedostatků, ještě jednou díky za čtení ;)
Líbí, víc nenabídnu...
Zahlédl jsem Nezvala- jestli jde nenávidět a mít rád, tak přesně to se mi děje u tohoto pána. Je to samozřejmě odbočení od tématu, ale když už se to tu nakouslo...
až mi je trapné pořád chvállit :-) nedá se jinak
zřejmě ses s tím narodil :-)
jednou bys měl možná dorazit na ty naše srazy a dát něco naživo :-)
palec samožel
téměř deset let stará věc, hm, co na tom -
jestli zraje slovo stejně jak réva?
...kdo to ví, snad ponejvíc autor sám,
a čtenář (ten, co před lety prvně nahlídnul)
stejně tak, spíš podobně i...
pokud umí si (text) vynutit zastavení napoprvý,
nestojí tu nadarmo, a pokud zastavím se
a v následně dobrým rozmaru k tomu posečkám,
děje se poezie -
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
