tvoje básně mají ducha nebo duši vždycky i přirozené moudro
tady jsem neřekla samozřejmě nic, co bysme nevěděli :-)
baví mne se nad nimi zamýšlet i jen tak je nechat působit prvotním dojmem
Se mi vcelku líbí ten vstup do básně, tedy puntík. tečka. (Připomněl jsi mi učitele dějepisu na gymplu, kterej s oblibou dvojtečce říkal dvojpunťa). No.
Nechápu, co znamená 3. řádek a to jakože vůbec.
Do tváře Bylo plivnout Není.
jo. fakt nevim. asi nevidím, co je třeba úplně patrný...
A usínající čas pak... no, víc asi k tomu teď neřeknu. bude znít hodně troufale, když řeknu, že je to taková věc, co neurazí, nenadchne?
Jsem z toho hrozně bezradnej. Jako by mně to bylo málo a přitom v indiciích vidím. Dovedu si to představit jako skutečnou tečku za něčím rozmáchlým a barvitým. Takhle je to konec. Loď se v hloubce vzdaluje. Poslední moment. Proč ne.
Od třetího verše se mi zápis ze schůze mlží. Strohost a úsečnosti mi zde uzmula druh té ušlechtilosti a vzácnosti projevů poezie. Vlnu mám pak zplihlou a dojmy nedomluvené.
První verš mě uvádí do 'že příběh' a říkám si '!puntík a ještě tečka!? Ach jéje, co mě čeká...'
znaménko krásy je ovšem tak osobní, že mě druhým veršem vtahuješ. Hlubina. Na první čtení byl dojem 'jeden a druhý konec' -oproti pize (ve tváři) hlubina (..). Zpětně mi tohle místo funguje (pochopitelně) víc přeneseně...což mi funguje míň (slabší místo), protože ..ale dobře, říkáš mi tam (jakokdyby znovu): 'důležitej příběh, intimita, díra po ní' - budiž.
Ovšem třetí verš je pro mě
to, co mě na tom kousku udržuje při pocitu dobrého čtení.
Ve třetím mě pouštíš do imaginace a mně se zdá, že pokus shrnout jedním plynutí (a taky) tiknutí...se zdařil.
Tam mě teda baví ta forma moc, moc moc - a imaginace se týká hlavně zvědavosti, co tato forma nabízí za možnosti - interpretace. Takovej řez významem, doklapnutí mechanismu hracího strojku, kdy zazní melodie.
Když si to volně překládám do konkrétna, vychází mi z toho realita ... příliš zprofanovaná...bohužel vůči příběhu - vztah,zranění,konec. Smíření?
Ten konec. Vlny Teď mi jsou jasný. Když to shrnu,přijde mi, že druhým veršem trochu opakuješ význam prvního a čtvrtým význam třetího.
Což je zvláštní... Jako kdyby způsob vrstvenýho vemlouvání?
Všímám si odosobnění.
Taky neberu ten název. Přesně 'spojuje' momenty básně,který mi přijdou slabší a tedy ho vnímám samoúčelně a smysl mi nedotváří. Hlubina usíná, kolébán.
třetí verš. ten žeru, to čistá práce, z mého pohledu.
Nie, neberie ma to. Interpretačne je to príliš otvorené a v indíciách málo dráždivé. Nemotivuješ ma domýšľať tomu textu významy. Strohé je to, fajn, ale ani nie lapidárne, ani nie, ehm, metafyzické, len také vágne. A hókusy-pókusy s interpunkciou ma tiež nepresvedčili. Nad takouto básňou si vždy vravím, že sa s dovolením radšej zosmiešnim jej odmietnutím, ako komentovaným blúdením v neistých (skôr želaných, než naozaj pociťovaných) asociáciách, evokáciách, konotáciách... Ach.
Ježišmarja, ne! Autor prostě moc chce, snad i právem, ale míň je vyřčeno, než zbývá dopovědět... A: mezi patosem a vážností/závažností vede hranice... totiž Hlubina – v níž je jaksi jedno z které strany tam kdo zahučel.
strojek klape, ne že ne, jen laboruju nad významem,
vystrojením textu možná tady až příliš abstraktně
použitejma verzálkama - příliš nepomohou, i když
kontrastům jistě že rozumím...,
však víc mi přijde,
že kudy se odrazit ví jen autor sám, páč mně
se zmíněný prkno rozpohybovalo jinudy, tak tu jen na břehu
přikyvuju metronomu kmitu, ale tak nějak s odstupem,
a s okousaným rtem ...
Tohle mě moc bavilo - v krátkých textech je spousta prostoru pro myšlenky, tedy, když je autor šikovný. Jsi:) Prolezla jsem s chutí každou tečku, všechny byly na svém místě - jen ten konec mě maloulinko zklamal. Na takový super text je to možná málo ... nebo jsem nepochopila ...
Škoda, že už neuveřejňuješ (nepíšeš ... ?)
třeba ještě něco napíšu... i mlčet je třeba umět... abych mohl něco dalšího napsat muselo by to být něco ještě nevysloveného a lepšího... mlácení prázdné slámy a sebevykrádání není nic pro mne....
:) někdy mi docela připadá, že ti rozumím.
(Zrovna jsem něco domlátila a když tak na to koukám, poezie to nebyla ... :D Sebenekrást se snažím a skoro mi to jde. Jj, ty odstupy k něčemu jsou)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
