bojím se, že nestihnu namalovat všechna ta plátna
a říct všechno to...
nepodstatné
že nebude dost těch
co by se modlili za nekonečnost světa
že moje kočky nedostanou žrát
a budou jen tupě zírat z balkónových oken
a že bude zas prázdno v ulicích mého světa
vím
pámbů mě měl rád, když nade mnou stál
při všech těch riskantních jízdách stopem
a návratech ve tři ráno opuštěnou ulicí
kde na mne číhal jen ten cikánskej, potulnej pes
a tenkrát jsem se nebála
že zůstanou bez matky
a teď
teď se bojím
.
od Vorona
dne 27.04.2015 15:15 ·
15 Komentářů ·
425x čteno ·
... tak todle ti věřím na stoprocent... kdybych si měl hrát na psychoterapeuta, asi bych se vcítil naplno do tvých pocitů... ale stejně bych nevěděl, jak dál. Myslím, že každý si musí najít svou vlastní cestu a svý východiska.
... snad ještě že by neškodilo možná vypustit pár zájmen typu "to" a spol.
normálka to slyším audio, jako když čteš s lehkým patosem se záhadným úsměvem, voronovsky živě :-) takže posluchač vlastně neví, zda se opravdu bojíš, nebo? jakože co kdyby...
Voron, aj ja sa bojím. Ale nie smrti. Pre mňa nie je koncom, ale prerodom.
Bojím sa len bolesti a smútku tých, ktorí zostanú.
Ale bolo by fajn postíhať ešte kopu vecí... namalovať plátna a povedať všetko podstatné a nepodstatné. A preciťovať smutné texty ako je Tvoj.
Voron, aj ja sa bojím. Ale nie smrti. Pre mňa nie je koncom, ale prerodom.
Bojím sa len bolesti a smútku tých, ktorí zostanú.
drží mě tu (v životě, a takový ty kidy kolem) jen málo věcí,
ale zmíněný vystihuje to nejpodstatnější,
když mě teda Miriamčin koment
posunul přes pár děl...
z toho závěru mi přeběh mráz po zádech, teda... a že si přímočará nejen v těch básních, co se týkaj chlapů. Ty víš, že tohle já oceňuju, vlastně ten tvůj projev působí hrozně čistě, nezištně, jánevím, jestli je to to pravý slovo, prostě takhle: já vám to řeknu, řeknu to tak, jak to je a myslete si vo tom co chcete... Zvlášť v kontextu s faktem, že u sebe tak často bojuju s tím říct vůbec to, co chci..
Jo, ten čtvrtej palda je vode mě.
:)
jj, znáš mě, nejen v životě na plnou hubu :-)
asi mi to tak nějak nejen vyhovuje, ale i sedí...no s chápáním u mužů je pak trochu problém :D...myslím, co do vztahů, dost se toho lekají :D
jinak mě tvoje "čistě, nezištně" vnímání fakt potěšilo...
k závěru, jo jsem si vědoma, možná i mně z toho jde mráz :-)
A to mě mnohokrát potrefilo. Když jsem byla malá, nebála jsem se skoro ničeho. Jen čarodejnice, co mi furt vyskakovala ze závěsu s Budulínkem, vždycky v noci, když jsem spala a Mikuláše ne v létě, ale na záchodě. Dnes bych z pětimetrového skokánku na plovárně neskočila. Asi jako mr. Been.
Nevím čím to je. V audio knize Monsignor Quijote od Grahama Greena se například tvrdí, že moudrost (že mám za to, že obyčejně jde ruku v ruce s léty a zkušeností), že moudrost je věcí pohyblivou a záleží vždy na okolnostech.
A tyhle obavy ale nejspíš nepramení ze strachu ze smrti vůbec, nýbrž z obavy o ty, co po nás zůstanou. Zvládnou to beze mně? To se člověka nechce pustit, vždyť jsou ještě tak bezbranní a nevinní. Všecko jsou to moje děti.
Vorco. Okamzite jsem to chtel napadnout. Hned ze zacatku to zdvojene ted! Kdyz to nekdo takhle napise, vis jak to na me pusobi? Neco jako kfxz se sesli dva rusaci nekde i reky, jako ze se ted strasne streli do srdce...ted, ne ted! Ted mne strel! Ale hovno, zo ty mne ted strel! Strel kulkou, ted, jen ted! Jestli teda vis, jak to myslim. Vysral sem se ale na to a jsem rad.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
