Zahradě hrudka loje kraluje.
Ještě máš ruce, slabé vrány, a já nůž.
Krájím a dávám.Vranám. Krahujec
Tohle mě obsahově dost sebralo. Není sice přímo dokonale vepsáno, ale tady se Ti podařilo chytit ten moment za pírko jedinosti poezie. Pro tohle všechno to úsilí celého světa básníka žije. Tady je možno objevit hrot lyrického zákona dobrého a moudrého verše.
Jarku, přesně! po dechu drozdů, máš recht...akorátže jsem tam hlavně chtěla podržet čtoucího u dost komplikovaný konstrukce, kdy
podmět je 'po ústa plná chladu prázdná nápadů' jakých - přívlastek neshodný v samostatné větě
'k čemu je mladým tvářím plnovous'
a konečně přísudek
'lapu...'
cha cha. už tak asi opět, jak je mým nedobrým zvykem...na hranici srozumitelna...takže přehodit ho ještě o kus dál už je neúnosný, podle mého, ledaže bych se záměru vzdala, ale kým bych potom byla, ve svých očích :D :D :D, ptám se!
Inko, ó. Věř nebo ne, mně to sebralo plný čtyři měsíce, tyhle tři řádky, takže Tvými slovy rozlilo se mi po hrudi teplé aaach. :)
rezko ANO!! paráda, přesně to jsem chtěla. Přesně k tomu jsem mířila, sice jsem myslela, že až v pointě, ale pokud už ve třetí strofě toto čteš, pak spokojenost u autora. Možná ne až tak 'troufale', jak jsi uchopila Ty, ale rozhodně tímhle směrem.
A pak krahujec, no, krahujec, ne? :) pták.
Vor, vážím si každýho drobnýho připostřehu....o ptáčatech, jistě, aspoň trochu :)
PS.
původní (uspěchaná) verze (soutěžní...3.-4.místo,btw)
byla
I vprostřed léta máme zimní zahradu
Ze svého věnuju jí pozornost
a v mladé tváři bují plnovous,
jak vyzrát zkouším na mráz, než se odkradu
krást zpěvným ptákům přítmí, teplé, schoulené,
zpod křídel. Krást jim písně, tokání...
V zimě se ptáci dlaním nebrání.
Šum moře v uších křísím... Ještě... Ještě ne...
Jsi ztracený. I prsty máš až po zápěstí ve vráskách
a z udušené hlíny prach
dosedá na kry kolem mne.
Nakrájím lůj. Jak dojemné,
co stačí na hru mariáš,
co odvrací poslední šach, když syt se něžně podíváš.
no, pak několik dalších měsíců práce.. ku větší vlastní vyvyjádřeni...
PS2- začala jsem to psát loni ve stejnej den jako 'Má sta...' a 'už mě znáš', to mě tehdy navštívilo několikero múz a vydržely teda úctyhodně dlouho, chacha
když už se tu tak vykecávám. hm.
ano, ano, můj vstup se nepatrně odepíná kontextu,
ale se slovy:
...na hranici srozumitelna...takže přehodit ho ještě o kus dál už je neúnosný, podle mého, ledaže bych se záměru vzdala, ale kým bych potom byla, ve svých očích...
jen souhlas - je odporně těžký pospojit obé...:),
ale má co víc k psaní poezie lákat??
Ta verze v komentáři mi připadá o mnoho, mnoho lepší. S výjimkou posledního verše, ten je podle mě dost kostrbatej... s touhle výjimkou bych to viděla hned na všechny čtyři palce :)
Ve vložené verzi je té kostrbatosti pro mě už víc než příjemné množství. Mohl to být záměr, spíš na mě ale působí jako zašmodrchání autora ve vlastních větných konstrukcích.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
