Pršelo v nedělním odpoledni,
mraky se třásly nad městem,
pršelo do atmosféry všední,
na počest všedním starostem.

Pršelo, tvé vlasy těžkly, houstly,
pod tíhou kapek krásněly,
pršelo a stonky květin tloustly,
dnem táhlo smutné veselí.

V tom zvláštním přívětivém klidu,
v němž se i břízám tajil dech,
déšť zvolna umazával křídu,
na starých vápencových zdech.

Déšť zvolna dopadal ti na rty,
spíjel nás tichem do němoty,
v kapličce děti hrály karty
a smíchem sušily si boty.

Nad řekou rozhrálo šero,
svou naléhavou operu,
zlehka, jak zemi ptačí pero,
neslo se deštěm k večeru.

Neslo se deštěm, větrem, nedělí,
tím dnem, v němž mnozí plakali,
i když se smáli, byli veselí,
tak smutné věci ríkali.

S poslední kapkou v mokré hlíně,
zřejmě i ty jsi šla už spát,
já jsem tu zůstal, ruce v klíně,
a zůstal tu i listopad.

  od petraspoppy dne 14.05.2015 19:01 · 9 Komentářů · 384x čteno ·