Lámu si s tím hlavu i cit. Hudba mi nezní, obsah spíš vratkým a necelým konstatováním, stavba nedomyšlená, chabá, závěr bez zenitu. Ještě mnoho prvků zbývá k překonání, nejen čtenáři.
Taková kouknu a vidim básnička, to není v principu špatně, problém je, když je to fakt jenom o tom a ještě to provaříš těžkým dechem ulic tepem srdce města a nadějí do sklenice... brr. Chtěla jsem rovněž napsat,, že tetí strofa se mi jeví poněkud zbytečná, nejsem si ale jistá, jestli i ty ostatní jsou nezbytné.
po předchozích komentech nevím, ale já jsem se tu vcelku docela dobře
obrazem města pobavila...
možná bych napsala, trochu místy popisné, jak se tam hrnou ty
okapy,rámy,parapety...vnímám jako úmysl:-)
ale asi mi to ani tak neva
ne, tohle dílo, já neodsuzuju, pro mne má něco do sebe
NAD MĚSTEM LETĚLY ŠAŠKOVY STŘEVÍCE
a věci vypadlé ze zaprášené skříňky:
cár pestré kravaty, činely, dýmka, šminky,
kalhoty plné děr, špičatá čepice.
Pár barev, blednoucích při tomto odletu,
se chvělo ve vzduchu: rezavá, karmín, okry.
Můj štětec jako chřest, štíhlý a jitřní, mokrý,
si vysnil nuanci a svlažil paletu.
A míchal pozorně podzimní barvu. Nuže!
Od mizejících žen ochutnal ze rtů růž,
klad měkce liščí srst, hrst slunce na kaluž,
zachytil v zahradě poslední čmouhu růže.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
