Na volejbale psiny, až se hory zelenaly. Slovenština je cizí jazyk a předbíhání v jukeboxu neplatí.
"Seber se a táhni do hajzlu."

Četl jsem o moři melounového cukru (Richard Brautigan) když se přiřítili dva slováci, které v Chocni průvodčí vyrazil z vlaku. Neměli prý ani vindru a já jen tabák.
Čoudil jsem na peroně a sledoval to místo, kde se smrtelně zranil Jan Perner.

Doma jsem potkal angrešt a v Jundrově na balkoně slyšel kočičí touhy jinak v takovém tichu až se údolí otřásalo. Když čtu o melounech a usínám, nevím čí jsem. Sám sobě svůdníkem.

Mám krátké černé vlasy a plakající oko z pylu. Občas se ohlédnu, nikdo nepřichází. Ani noví známí, ani spolužák co vypadá jak presidentův mluvčí, už ani Ludvík Vaculík, jehož poslední slovo jsem si koupil při výběhu na Kraví horu a ještě nenašel odvahu ke čtení. Napsal si ho pět let v předstihu. A ten, že čerta ví jak se dělá chlapec.

Můj synek o mě nestojí, přijel se podívat na divadlo a místo toho seděl u kompjůtru a pokru. V krytu na mě čekala Irena, tolik o mě stála a já jí neuměl říct, že na rande už nikdy nepřijdu.

U hotelu Sono bafáme s kolegyní Tropovou cígo na střídačku , když právě přijede auto generálního ředitele Kapitolu. Doletěl na oslavy firmy soukromým letadlem. Rozdávám okravatěným frajírkům knihy s věnováním, zubím se, potím se a prostorem duní Kryštof. Já zírám na tu holku co má všecko na starosti jak ležérně kouří s produkčním kapely Mig 21. Miluju její úsměv.

A najednou bych objal celý svět...
... krom lidí, který mi už fakt lezou krkem.
A málem jsem zapomněl na tu príma volejbalistku, se kterou jsem závodil v lovu jablek z vody (ústy).

Ach.

  od Egon Sirka dne 10.06.2015 17:41 · 5 Komentářů · 614x čteno ·