Toho večera
co mě kdosi pohladil po zádech
a já doufala že si to byla ty
a že to nebyl on
se z nebe urvaly všechny planety
jako v melancholii
a je fuk jestli to znáš nebo ne
a jestli sem plakala já nebo ty
i když já už nepláču
Moje rána maj dveře otevřený
pro jednoho černýho turka
kterýho si dávám bez výčitek s balenou
vidíš
umim vyfukovat kouř skoro stejně frajersky
jako ten černej kluk z rohu ulice v ealingu
co se nám o půlnoci promlátil dveřma do kuchyně
a ráno skoro klečel
když prosil o kafe a odpouštění
tak jako já
A i moje večery otvíraj dveře
přes všechna ta rána kdy mě
bolela hlava
kdy sem
pila vodu jako víno
a žrala polívky
A přes to všechno
že si tu
sem nikdy neviděla padat nic
co by mi mohlo splnit přání
Přání o nocích na který se neumírá
o nocích kdy se směj přelézat ploty
do cizích snů kde záclony vlajou
tvym dechem
přání o básni kterou bych psala
bez zbytečnejch nářků a skončila ji zčistajasna
kacířsky
třeba svym do černočerný tmy vystrčenym
velkym bílym zadkem
jako měsíc
od Stinohra
dne 10.06.2015 23:03 ·
8 Komentářů ·
403x čteno ·
chce se mi říct, že znám spoustu podobnejch textů,
ale jen málo těch, který si uměj udržet určitou invenci,
a nezdržet se přitom jakýsi klackovitosti, vzpurnosti,
schopnosti obejít svůj pohled i z druhý strany,
aby i čtoucí mohl vezřít, a dle potřeby i třebas právě
ukázat prstem na tu bílou prdel :)
- ale raději pomlčím, s tím,
že víc mluvit bys měla Ty, měla bys, víš?
Ach jo, ale vždyť já mluvím pořád (občas dost velký blbosti, abych to upřesnila). nehledě na to, že na nějaký načtení nemám propriety, ty správný udělátka, víte?
Máš slabost pro tmavou, skoro to položím jako otázku, i když to je jasný, a taky ne.
Držení linie a opakování. A na těch dvou navěšené něco zcela poprvé. Řečeno napřímo, bez vytáček a kulis jinotajů, naprosto srozumitelně. Nemusím nikde nic hledat a přece nacházim.
Si vypíchnu
a ráno skoro klečel
jen skoro, ale přece
i když já už nepláču
podobně jsem slyšel z více míst poslední dobou
... asi každej, ale dovnitř
o nocích kdy se směj přelézat ploty do cizích snů
do cizích snů
mám rád cizí vlastnění vlastnictví přirozeně niterného
Vor, je vidět, že už asi neumím napsat nic bez překlepů... máš pravdu, prosím někoho z adminů... ono to pak vypadá, že to tu šiju horkou jehlou, ale není tomu tak.
Egone... Budu s tebou trochu polemizovat, jo? Nejde o to, že mám slabost pro tmavou, jde o to, že když věci, kterých píšu sou tmavý, jako třeba turek - mám ráda kafe na všechny způsoby, ale turka, turka si dávám zásadně černýho se lžičkou cukru, mám snad do něj začít lít mlíko, jen abych nevyvolala dojem čehosi? Mám z toho černýho kluka z rohu ulice udělat bělocha, když nebyl? Všechno, o čem píšu stojí na nějakym základě, neumím vařit z ničeho, i když často skládám realitu jinak než byla, všechno stojí na něčem konkrétním. Držení linie opakování - ano, není záměr, ale má neschopnost mluvit dostatečně naléhavě, tak se musím opakovat. Dělám to i v běžný komunikaci, je to děsně otravný :)
Maaty - jsem děsná fňukna, lezu tim na nervy sama sobě a občas prostě musím s pravdou ven, hlavně k sobě chci být tak nějak upřímná. Co se toho kacířskýho konce týče - nějak se v poslední době domnívám, že zadkem by mělo končit úplně všechno. Je to možná blbej nápad, nicméně v kontextu toho, co mě v poslední době obklopuje, se mi to jeví jako ideální řešení :) Jinak jsi to myslím vystihla a jsem za to ráda. Díky.
Vám všem.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
