jednou mě jako každýho
připravěj o život sádroví trpaslíci
zbytečnosti na který by neměl být čas
zatímco ho jsou kbelíky
přetékají za domovní zdí
a do toho kape okap
vždyť já to říkala
že to takhle skončí
rána ušmudlaný mokrou trávou
moje bosý nohy
tušení
že půjdu celej den
a nikoho nepotkám
to moje ruce mi první řekly
že neumím nic
že se jen tak toulám
bez barev bez kytary
ze sna
zpívám si melodii beze slov
snažím se hledat odlesky
volat proti zdi
v naději že se mi vrátí
život jako z plakátu namalovanej
rozmočenej ranní rosou
přesně takovej
to co tady říkám
už jsem
taky někdy řekla
aspoň v náznacích
někdy se mlha chvilku hne a vidím
že cesta od já k my je strašně daleko
v těch okamžicích si pak zoufám
skládám ruce v klín
a hledím
na lány posetý sádrovými trpaslíky
můj život kterému jsem vzala
čas a potom ještě něco
nepředvídatelného
od Luisa
dne 17.06.2015 06:23 ·
4 Komentářů ·
397x čteno ·
už ti sádroví trpaslíci v počátku mě nadchli a přirozenost projevu
kterou ti věřím, i když né vždycky...tady se to povedlo
krásné obrazy situací a života, jak si ho v dnešní době, ani neuvědomujeme...
ráda jsem si přečetla a bych i ráda naživo slyšela, jen trochu v pomalejším rytmu :-))
a palcuju samo
asi není jen tak se k podobnejm věcem slovem vzedmout,
jak vidno...
začnu tam, kde si alespoň trochu (myslím) můžu brousit kramfleky:
jednou mě jako každýho
připravěj o život sádroví trpaslíci
zbytečnosti na který by neměl být čas
zatímco ho jsou kbelíky
přetékají za domovní zdí
a do toho kape okap
první řádek - „jako každýho”....to je obecně mylnej předpoklad,
a přitom tady dost bezpochybně, samozřejmě do textu zasazenej,
když znám stovku lidí, který by za ty sádroše vyměnili
jakejkoliv jinej artefakt, jen proto, že právě on nemůže zít,
tak jak oni, venku...:)
...pokračuju stavbou prvního odstavce: zbytečnosti na který by neměl být čas
zatímco ho jsou kbelíky
přetékají za domovní zdí
co přetéká za domovní zdí? zbytečnosti nebo kbelíky?
porůznu sebrat, a já se tu fakt kousnul, když musím
zjistit až po chvíli, kudy míříš - po který z nich se bude
text dál ubírat...
- - -
v ostatním se můžu už otáčet, bloumat, užívat si
představivosti, a chystat se na první zeď tady za rohem,
a možná i uvěřit pak, že i právě v ní je kus naděje,
která se třebas jen na chvíli vrátí, když do ní zařvu...
a nepředvídatelný věci čekat nebudu,
ty mi vzal život
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
