Ochota nebýt mi přijde tak vzdálená, že právě pro svou reálnost si ji nedovedu ani představit. Infinitivy mě moc nebaví, hodně napovídáš a myslím že to snad ani nejde jinak, tady a tak. To rýmování mi tam je jaksi na kříž. Nutí mě soustředit se na něj. Začátkem vtahuješ poctivě, dál pak hodně za obzorem. Rád ti do textu dojdu znovu.
tak...
trochu mi přijde jako koncept, kterej
(neříkám že úplně náhodně) chvílema
slibuje fajnovou budoucí procházku
finálním textem, kterej však jedno jest -
i když vyrazils v sandálích,
rozuměj nalehko, nedopnutá přezka na levým je znát -
závěrečným veršem u mě nejvíc...
vidím volnej verš v záhlaví, tady téměř alibistickou berličku
(co se dá pak k metru říct...), však až skoro klopýtavě
se právě snažíš vázat, i když místa jako
Ja v nej vidím také ľahučké kľučkovanie medzi voľným a viazaným. Páči sa mi emočno, ktoré z nej na mňa dýcha a hlavne ľahkosť a pre mňa aj ladnosť rýmov.
Je to kličkování mezi volným a vazaným, to je jasný, ale spíš mi příjde, že se to přiklání právě k tomu volnýmu. Je to i tak psaný.Možná by bylo lepší to nechat uplně volný, pravda, ale právě to občasný vázání se mi tamprostě cpalo,cpalo,cpalo...sedělo mi tam zkrátka. díky za komenty!!!
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
