Ten odkaz na Hříšný lidi, to je geniální! Oujé.
Baví mě tvoje přímočarost bez příkras (rozuměj - zbytečnejch přirovnání a jako) a to i přes to, že si nejsem jistá třetí, spíš obsahově snad, nějak mě tam lehce zairitovala. A pak ten závěr -
Kým sa to nepokazí,
smím si hrát na Žáčka,
takjo, budem hrát na žáčka. (I když slovo "smím" mi v tomhle smyslu nesedí, rozuměj, ta věta mi příde divná - jako bys snad potřeboval něčí svolení...)
neschopen větší srandy.
cože? jakože láska je vážná věc a já trpím? Prostě ze mě víc nedostanou? Vím, že je to o tobě, já se s tím, ale nedokážu ztotožnit.
Stíno, Hříšní lidé a Panoptikum, to ma ešte ako tak oblažuje alebo rozptyľuje v tom hnuse, ktorým sa cítim obklopený. A chcel som mať lásku na exponovanom mieste, v rýme, a aj keď láska už je beznádejne vyrýmovaná, moje riešenie mi prišlo ako náramne svieže. Ako inak, hehe.
takjo, budem hrát na žáčka
Ja len pre istotu: rozlišuješ žáčka a Žáčka? :) Žáček synekdochycky zastupuje českú poéziu, hoci azda/asi/možno nie tú najváženejšiu, čo mi vlastne tiež hrá do kariet. Lebo veď čo je podstatou sebairónie, znevážiť sa skôr, než to urobí dajaký príčinlivý neprajník. Proste: mám nadhľad, tak môžem referovať o svojich ľudských slabostiach a limitoch. Svoje kvality ponúkam diskrétnejšie a rafinovanejšie, ehm:) No a „smím si hrát na Žáčka“ , nie preto, že by som potreboval a dostal „něčí svolení“, ale preto, že už sa so svojou češtinou na to cítim. Iba na to? Až na to? Už na to? Aspoň na to? Každý súdruh nech si vyberie. Hej a „neschopen větší srandy“, no ono aj keby som sa už oprávnene cítil priam na Diviša či Holana, situácia si pýtala väčšiu srandu, rozumej dačo gurážnejšie, riskantnejšie než smoliť básničky. Ech.
Poslyš, Ž(ž)áčku, Žáčka a žáčka samozřejmě rozlišuju, není hned nutné vrazit mi facana za to, že tě hned nepochopim (když je to navíc tvoje chyba, chehe). Na rozdíl od mnohých ho považuju za nedoceněnýho, on asi kdysi někdo děsně chytrej řek, že jeho texty stojej za starou bačkoru a od tý doby se toho intouši chytaj jak hovno košile (nebo asi někoho děsně irituje, že je jakože zasloužilej umělec). Takže za sebe říkám - mám ho ráda a miluju jeho texty pro děti, trvám na tom, že je jeden z mála, kdo je umí... je to málo? ne.
K textu tvému (protože sem se přece jenom nepřišla debatovat o Žáčkovi), osobně se domnívám, že musíš-li obsah jednoho řádku vysvětlit (třeba i méně chápavým, jako já, ale i takové čtenáře holt máš) v jednom odstavci, pak mi prostě nerozmluvíš, že se snažíš narvat něco mnohem širšího sdělením do dvou řádků. Jak mám jako čtenář, sakra práce vědět, že si se svojí češtinou troufneš na Žáčka? To se na mě nezlob, to prostě není vyjádřený dobře. Troufnout si a smět je prostě něco jinýho.
No tak aby sme si rozumeli, ja si zo Žáčka viem vybrať, jeho hravosť a ľahkosť je inšpirujúca, ale tiež si myslím, že sa z neho stal rutinérsky veršotepec, čo zbásni bársaký námet, neselektuje, a to nevzbudzuje veľa dôvery, jeho básňam chýba vrúcnosť, bytostné zaujatie, podľa mňa trpí nadprodukciou, seká to ako Baťa cvičky a nie je na to pekný pohľad.
„Smím si hrát na Žáčka“, na českého básnika, lepšieho či horšieho, lebo som si to dovolil a dovolil som si to, lebo sa na to cítim, potešený, ako pekne mi to mluví :) Inak, „odbornejšie“,: lyrický subjekt sa trochu predvádza, torchu rozptyľuje, aby prebil zlý pocit z neschopnosti konať vtipnejšie, odvážnejšie, rozhodnejšie, praktickejšie... vôbec lepšie.
osobně se domnívám, že musíš-li obsah jednoho řádku vysvětlit (třeba i méně chápavým, jako já, ale i takové čtenáře holt máš) v jednom odstavci, pak mi prostě nerozmluvíš, že se snažíš narvat něco mnohem širšího sdělením do dvou řádků.
A je to tu! Máločo je veru daromnejšie, ako interpretovať vlastné verše. Už to citujem asi tretíkrát, ale prečo sa tým doparoma neriadim: „Mé básně jsou takové, jaké jsou a žádnym komentářem bych je nevylepšil“ (Ivan Vernisch)
Baví mě tvoje přímočarost bez příkras (rozuměj - zbytečnejch přirovnání a jako)
„Klasické strofy z ktorých som sa smial / a dnes ma svojou priezračnosťou ničia“hovorí Jožo Urban v jednej svojej básni, a to ma trochu povzbudzuje, že sa oplatí hovoriť jasne a neplytvať priestorom.... napríklad na lacné žáčkovské prirovnania
a marně sladíš hořkou kávu;
už nikdy sladší nebude,
je hořká jako ty,
můj osude.
____________
a přece navždy svobodní
jak řeka, když se rozvodní.
_____________
Připadáš si jak auťák bez benzínu,
jak zvadlý terminátor po termínu?
Holduj vínu!(...)
Chceš hníst své myšlenky jak sochař hlínu...
No fakt ich šľachtí, ale uznávam, že ak na ten motív nič nadväzuje ani ho ďalej nerozvíjam, môže pôsobyť ako nepodstatná, nadbytočná informácia len pre rým. Tiež som tam mohol napísať Je máj, už kvitnú šípky, / Pavla je v Dobšinej, alebo niečo podobné, ale mne sa tam práve páčilo mať nejaký „zbytočný“ detail, taký, čo by sugeroval dojem, že autor pre samé citové zaujatie pozabudol na čitateľa: „Pavla, čo šľachtí rybky“ je pre Teba asi taká anonymná ako každá iná Pavla, len konkrétnejšia. Ale načo? Na nič. Alebo aby Ti to vŕtalo v hlave:)
cože? jakože láska je vážná věc a já trpím?
Stíno, áno, trpím ako hovädo. Bez irónie. A už aj viem prečo! (S iróniou) Lebo Ženy sú riadené žľazami s vnútornou sekréciou, muži srdcom. Preto trpia iba muži. (Charles Bukowski) :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
