Všechno začalo chůzí laně a baletkou.
Hlasy zvenčí připomínaly škrábání kočky
a všechny špatně napsané básně se rozplakaly do papíru.
Útesem mlčení prolomily čas.
Na předměstí se objevil chlápek v růžovém klobouku,
zdálo se, že si může říkat cokoliv.
„Můžu si říkat cokoliv“, říkal.
Víc z něj nedostali.
Kolem se míhaly boty v otiscích do kaluží
a kabáty lidí-
-někteří odmítali projít pod opřeným žebříkem,
zatímco jiní schválně pronásledovali černou kočku,
aby pak mohli jít cestou,
přes kterou přeběhla.
Pak se rozpršelo
a všichni se schovali v průjezdu
nebo pod deštník,
jen růžový klobouk stále mohl říkat cokoliv.
O růžovém klobouku
Všechno začalo mlčením a baletkou,
její provaz se prohýbal prostorem
mezi volnými a uvězněnou
a v každém záhybu měl oběšence.
Každý z nich napěchoval své šílenství do klobouku.
Můžete do něj nalít cokoliv
od horkého kakaa
po limonádu,
ale nesmí to už bolet. A nejste těmi pravými blázny, když to bolí.
Ten klobouk našel u cesty chlápek z předměstí,
nasadil si ho
a od té chvíle si mohl říkat cokoliv.
O muži, co mohl říkat cokoliv…
…a přesto mlčel.
Stál pod lampou na rohu ulice celý promáčený,
do odrazu jeho tváře v kaluži občas šlápl někdo s deštníkem.
Z pravé ruky jednoho z kolemjdoucích
náhle vyštěkl nápis:
TANCUJ!
A on se roztančil
mezi kapkami deště.
od Stinohra
dne 01.07.2015 22:40 ·
9 Komentářů ·
374x čteno ·
Na předměstí se objevil chlápek v růžovém klobouku,
zdálo se, že si může říkat cokoliv.
„Můžu si říkat cokoliv“, říkal.
asi třeba nemělo, ale prvočtením si mě rozesmála jako
už dlouho nic a nikdo ne, poklona...
Všechno začalo mlčením a baletkou,
její provaz se prohýbal prostorem
mezi volnými a uvězněnou
a v každém záhybu měl oběšence.
no jo, no, tady se dá představivosti pustit
klobouk na špacír, a jestli zrovna směrem autorem
míněným je tu tak nějak šumafuk, i když ho pak
(rozuměj klobouk) zdánlivě ledabyle hozenej v dál
umíš dousadit k svýmu...
kašlu na spoustu právě těch klobouků, deštníků, kaluží,
i na ne zcela přesvědčivej závěr,
spíš chci, že je mi v podobně "živejch" textech dobře
nějak poslední dobou, mám s tebou trochu problém ...
teda samo ne s tebou :-) jen když začnu číst a jsem trochu zmatená, musím se podívat, jestli autor jsi ty ...
pak mi to jde líp, s představou tvého přednesu nebo tak něco
možná to už není takové odosobnělé, to moje vnímání
a to mne právě mate a taky nějak mi scházej ti tví "blbečci" a tak asi
jinak závěr mě tady potěšil :-))
Tohle si pamatuju (a nemyslím přímo text, vím, že je nový). A neustále se snažím v sobě oživovat ten způsob, ten způsob...
Nedovol, aby to zmizelo, nedovol...
Malá poznámka pod čarou. Pokud jde o obrazy, poslední strofa je už mírně přeexponovaná, hlavně v závěru, což dle mého zásadně formátuje výraz celého sdělení a v tomto případě mírně devalvuje.
Můžu si říkat cokoliv! a víc z něj nedostali...to je pro mě zásadně parádní.
Vzápětí se kolem ovšem začnou míhat boty v otiscích do kaluží.
To jsem zase nahranej, ale pak se to tak nějak hezky začne prolínat...
pak ten smolík v hučící hučce zas
jako co se přesně stalo, nedokážu, ale hezké to je a líbí se mi to.
no, ten tanec mezi kapkama deště...
ale co.
zajímavé, hravé, trochu filmové až.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
