Včera v ní zmizel nejstarší syn
před ním tetička Emílie
zvedl se vítr
zašustilo to od jabloní
na zápraží se z výšky snesl
její staromódní klobouk
a byla tatam
karty se obrací
ta mrcha přelejvaná
se začíná živit rodinou
nic už teď nebude jako dřív
strýc Jožin má jasno
cpe si svou dýmku tureckou kávou
pokyvuje hlavou
zatímco hrneček s tradičním motivem
pomalu ztrácí klid
pokud jde o mě
můžu se
na hrušky a švestky
jabka...
klidně vysrat
a začnu pálit brambory
beztak jsou jich
ve sklepě tři prdele
řekla maminka
a uhladila si knír
no ale co růže?
magnolie?
a ten krásný genderdendron
vzadu u plotu?
měl jsem z něj takovou radost
špitl otec
můžu si půjčit tvé nářadí?
dodal už hlasitěji
a na co?
chci spravit tu starou kosu
po dědovi a jít tam ven!
od leporelos
dne 29.07.2015 11:28 ·
11 Komentářů ·
400x čteno ·
A tak to zase prr, Vorčo!!! Ve skutečnosti se jedná o hlubokou genderovou sondu, chvílemi až meziplanetárního významu. I když s hloubkou se to má asi jako v té staré křesťanské anekdotě:
Otče, jak je ta studna hluboká?
Já v ní mám vody sotva po pás, můj synu. Ale jestli nepřestaneš s těmi otázkami, tebe v ní utopím jako kotě. Mělo by ti stačit, že vím já, jak hluboká dokáže být.
Ale k věci. Text pojednává o změnách. Zahradou se již neživí rodina, naopak rodinou se živí ona. Jak přesně to dělá, si jako autor musím nechat pro sebe, a to hlavně z důvodu, že nemám ponětí. V textu se dále zamýšlím nad výměnou rolí. Maminka je tatínkem, pálí kořalku, kleje, je líná měnit a řešit. Tatínek se vzorně stará o květenu a čtenář tuší, že je to on, na kterém to vlastně všechno stojí a padá. Ale je to nakonec ON, kdo vyspraví tu starou dobrou kosu po dědovi a jde do zahrady. Je to právě ON, kdo si vzpomene v nejkritičtějším okamžiku na zašlou slávu silných paží a rázných rozhodnutí. Tento jeho odvážný čin, je zaznamenán i v názvu básně a vlastně to zase všechno trochu zamotává. Na nervózním hrníčku s tradičním motivem, chtěl autor upozornit na určité změny ve společnosti. káva v dýmce, oživlá a brutální zahrada, maminka s knírem, zženštilý tatínek…
lepo ano, tvůj citovaný závěr o rolích a obrácených postavách, co do smyslu, jsem pochopila, jako mnou uvedené "roztomilé nesmysly"...
i když ono, jak ty říkáš, v tom kus reálného obrazu je...:-)
zatímco hrneček s tradičním motivem
pomalu ztrácí klid
správný, jak si i ve svý nakrklosti umíš najít
tu trochu poetickýho tvaru, kterej sice v podstatě
umí ještě udržet lajnu, však navíc dokáže zdánlivou marnost
v textu „zvýsadnit” svým satirickým nadhledem
ano
to je život, kde se přelejvá: muž, žena, všechno jedno
kdo co umí a chce dělat, to dělá,
nedělí se tu práce na mužskou a ženskou
taková jako odevzdanost, či smířenost se stavem věcí
z toho textu dýchá...
posledné verše ma dostali, lepo
akoby dali zmysel celému textu
vo mne to zahučalo ako potreba [i]vrátiť sa[/i]
k zemi i Zemi
keď chlapi i ženy schytia kosy a vyrazia
(ako ja po ránu do ďateliny v záhrade a šch šchšch......paráda, no)
páči sa mi tu
nejde o to, kto čo robí a čo by mal robiť podľa akýchsi pravidiel
ale to prebudenie
no, asi rozumím, Maaty, ale trhat se furt na kusy, unaví i Večerníčka:) Dajaku, četl jsem ukázku, bohužel to na pultech už není. Seženu si to. Mám problém s texty, které se zdají dobré. Sere mě, že nejsou moje. Znáš Mlýn na mumie? Marto, to bych potřeboval taky, tyhle rána. děkuju
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
