opuštěná místnost
se zeleným válečkem na zdi
trochu křivým
páč z některých věcí se až tak nestřílelo
na gauči zastlaná hromada péřových duchen
a na lustru visící mucholapka
hlas lámanou češtinou volá
dobráčku dojdi do sklepa pro pivo
zarámované vzpomínky
na kterých prach neutírá
jen občas oživí s krabicí zažloutlých fotek
a pak
na druhé straně
alba s dovolenou v Paříži a jiná
úroveň obklopená věcmi z antiku
a úroveň introspekce
zvláštně se prolínají
jednou to po ní všechno vyhodí
.
od Vorona
dne 11.08.2015 15:15 ·
7 Komentářů ·
380x čteno ·
ta část se zarámovanýma vzpomínkama...tam se motám a mám problém pochopit, kde je nahoře a kde dole. Za Paříží bych to seknul "a jinou úroveň " nechal pěkně zafungovat na dalším řádku, hezky samotnou, ať má bejt proč namyšlená.
Závěr, tak trochu "Vorona stajl", začínáš mít ( jestli mi teda něco neuniklo už dřív) výraz, nebo jak se to říká.
Jako chlapíci z toho nevycházej moc dobře, ale jestli si z nich už dostala, co to chtělo...tak co?:) líbí
... mě nesedí slůvko páč - myslím, že do stylu se to nehodí, je to zbytečná libůstka...
... jednou to po nás vyhodí všechno. To je pravda jak řemen od kalhot, poslední roky se tím snažím řídit a nehromadit zbytečnosti.
Druhá polovina na mě dolehla velmi naléhavě a nepříjemně, myslím, že jsi tu pomíjivost přítomné chvíle, vzpomínek vytiskla naprosto přesně bez zbytečnejch slz, přestože by z toho člověk brečel.Kolikrát si říkám, že i velmi krátce po tom, co skončí něco hezkého - silného, jakoby to vlastně ani nebylo a je jedno, jestli se vrátíš z dovolený, nebo ukončíš vztah. Zrovna nedávno jsem si cosi připomněla a hrozně mě rozesmutnilo, když jsem si uvědomila, že nic takového už nikdy nebude. Říkala jsem si, jestli i ostatní to tak mají... tak vida.
už název, zdůrazněnej rozměrem, si "krafe" svý,
aniž bych otevřel -
a po přečtení, krom výš zmíněnýho,
umím i já po příbězích odečíst, a pozorovat mizivší...
jednou to po ní všechno vyhodí
tudy se mi (ač bez kontextu leželo by)
nejvíc děje
hele, čtu to a nevim proč vidím horolezecký lano...
snad že to, cos napsala, je takový hmatatelně skutečný a
přitom pálí dlaně, jak když kloužeš po laně dolů...ale kam?
Znáš Voroného diagram? Náhodné množiny bodů v rovině.
I Ty máš svůj vorotnoj.
Lepo a Jarek hmatali smysly, kde já. Zejména v první části originálně komíháš. Ve strofě, kde odkrýváš a pak (...) se však umělecké klubko příliš motá a vyprávěcí pespektiva chladne. Ne po obsahu, nýbrž z poskládaného slova.
Lepo, tady jsem trochu vyprskla smíchy, no a to pokračování...
nejsem si jistá, jestli jsem je dostatečně vyždímala, z toho, co se z nich dalo :D asi působím jako děsná mrcha, ale věř ,že to není tak hrozný :-)
přestože by z toho člověk brečel
Stínko, další výbuch smíchu :D
a jinak jo, souhlas s ostatním :-)
rezi, taky jsi tady vystihla to gró :-)
In...někdy si slova skládám bez zvláštního rozmyslu, jen tak pro podstatu toho, co chci říct, ať už je to básnický či ne :-)
všem vám tady díky za slovo i vám, Jarku a midi, i když jsem tak nějak k tomu nic neměla, asi, že souhlas no
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
