Lidi jsou plní rajčat
a kruhy které kreslí do písku
kokosové oplatky s bílou polevou
Moje bezstarostné období bylo plné starostí
o čelenku náčelníka
a jeho dýmku míru
o dívku Rjónen která už nechtěla být krásná
a tak si na tvář přitiskla rozpálenou pánev
pouličního prodavače smažených placek
o její pravé oko které
nevidí vesmír tak jako to mé
ze sedmého patra panelového domu
O krasavce z italský pláže
s botama plnejma písku
šibala s úsměvem Vochomůrky z večerníčku
sňatkovýho podvodníčka
(lovil potápky)
tomu druhýmu jsem říkala Křemílku
a taky dělej si se mnou co chceš
i když jsem neměla nejmenší tušení
co všechno to vlastně znamená
Tehdy to nevadilo nebo nevím
jestli nás do toho zapadákova poslali schválně
nebo jestli to byl on
motorka mlela z posledního a já řvala jeď jeď
protože kolem pobíhala smečka zdivočelejch psů
štěkali jako o život
a já na lejtkách cejtila jejich horký vlhký čumáky
Teď už ty svoje čokly vážu u plotů
klidně i prázdnejch domů
do autobusů nosej náhubek
poslechnou na sedni lehni a přines
seděj mi u nohou
a nechaj se i pohladit když je třeba
Někdy chci aby se zase urvali z řetězu
od Stinohra
dne 20.08.2015 19:46 ·
13 Komentářů ·
424x čteno ·
Je to jako když si vzpomenu, jak jsem jezdíval na motorce. Bezstarostný mládí plný starostí o nic.
Letím do garáže, v běhu lapnu kožené rukavice a přilbici, která by klidně mohla být husitská. Otočím klíčkem, dupnu a neřídím. Jsem řízen.
Smýkám horkým asfaltem, moje gumy skučí a vítr něco šeptá tak nahlas, že neslyším. Chytá mě závrať a žiju. Žiju. Za další půlhodinu transu se blížím k místu A.
Za vratama jen naprázdno šlápnu na plyn
a střih.
Konec, šlus.
Takhle nějak to na mě působí, popelko, přeber si to po svém.
A nebo výskni a já dojdu s baterkou v klíčence a posvítím ti do mezer.
(motorku jsem nikdy neřídil, garáž nikdy nevlastnil, jen té závratě, té radostné závratě na rozdávání)
Asi sis to vysvětlil naprosto správně, jen dumám, kde jsem to zabila. Starost není ani malá ani velká ani závažná nebo méně závažná v nějakém období, myslím.
A jinak, pěkně si to napsal, takovej úvod k bezstarostný jízdě, tak by se to asi už jmenovat nemohlo, ale myslím, že bys to měl dopsat.
Žasnu. Nad Tvejma prvníma dvouma strofama, Stíno. Kdes to viděla? To neni možný ani, napsat něco tak věrnýho. Jakoby se ve mně probudila nějaká moje část, kterou často radši uspávám. (Takže jo. Neboj, skoro bych řekla. Je to tam. Povedlo se to. Je to tam i s tím urvaným řetězem.)
Připadá mi to řečeno přesně tak, jak to je. Žádný odbočky, zásek bez mrknutí oka na správný místo. Myslím si, že tohle je umění. Nebo dar, nebo jak to říct. Každej máme něco. Připomnělas mi jednu větu z Hunger Games: "Já zas dokážu střelit zvíře jediným šípem v téměř naprosté tmě." Myslím, že něco takovýhos tady udělala. A že tohle může jen Stína. My ostatní umíme každej něco jinýho, ale když přijde na "tohle", můžem jen zmlknout a dívat se. Proto asi nepochopím, jakým způsobem jsi to napsala. Já v naprosté tmě ty slova nevidím.
To k básni.
A pak mi ještě přijde úžasný tohle - po tak přesvědčivým popisu
(motorku jsem nikdy neřídil, garáž nikdy nevlastnil, jen té závratě, té radostné závratě na rozdávání)
Jsem si jistá, žes popsal tu závrať z motorky líp, než by to udělal někdo, kdo ji řídil. A z toho mám zas závrať já.
Tak tohle je výborný počtení, plný člověčiny.
No a s těma čoklama a trháním ze řetězu - panejo, jak já tomu rozumím...jenomže každá doba má svý pro a proti. Je čas kameny sbírat a kameny rozmetat. Ani jedno není špatně. Ale já vím, i já bych se někdy chtěl utrhnout :-)
jarku, midi - díky, za vaše slova a vraťte se zas někdy :
Ten první řádek, luis, vlastně ani není můj, řekla to Libuška, když jsme se koupaly v moři, hrozně jí to pobavilo, myslím, že má pravdu.
Dívka Rjónen je z nějakýho zenovýho příběho, co jsem četla kdysi, jak si to pamatuju, tak chtěla vstoupit do kláštera, ale všude jí odmítali, protože byla moc krásná, tak Rjónen nakonec udělala co udělala, protože nechtěla, aby jí krása byla překážkou v cestě, to už byla vdaná a měla děti. končilo ty myslím tam, takže nevím, jestli nakonec do kláštera vstoupila nebo ne. Hodně jsem o tomhle příběhu přemýšlela a hrozně mě to trápilo.
Takže je to vlastně tak, že to ani není moje, že se to buď stalo nebo jsem o tom četla.
Stíno, v akom páde je slovo kruhy , v prvom, štvrtom, piatom alobo siedmom? Ja to namietam veľmi opatrne, naozaj, ale: nech tak či tak, mne sa proste hneď prvé súvetie (prvé tri verše) zdá zmätené, nefunkčne nedokončené. Pokiaľ teda trváš na kruhya nie kruhů. Ako fakt, nechám sa poučiť. Ako to mám chápať? Som bezradný:(
jednou už jsem tu byla a vracím se, abych teď v sobě našla pocit
že jo, že takový věci jsem taky už zažila a že jsem teď na ni naladěná
prvně jsem nějak nebyla a trochu jsem tápala v té zmatečnosti jako Dajak
dobrej kousek :-)
elipsa? hm, tý by zas neodpovídala (mimo jiné)
snadná domyslitelnost chybějícího -
tady by čtení (stavbu sloky) pořešila
možná lépe pomlčka, než stylisticky dost nepěkný
zopakování výš použitýho...
Tvoje rozpravanie je zvláštne. Cítim nostalgiu a vyvoláva vo mne neskutočne veľa spomienok. Ako keď prepínaš dva filmy, jeden je biografický, druhý autobiografický a v istých momentoch sa prelínajú.
Tiež by som niekedy rada aby sa utrhli, prinútili by ma utekať.:)
A tiež si mi pripomenula jednu moju.
Mám rada Tvoje smutné rozprávania. :)
Blouznění o volnosti prostředkem romanticky induviduálním. Po takovém úchopu se těžko rozpoznává, jak je vlastně napsáno. Poněvadž mnoho z přečteného mi připomíná oslí můstky navazující na uvolněné fantazie a zvrstvená přání, některá splněná. Tak se zahazuje zděšená přítomnost opletená nutnostmi, aby se vynořila jinde a jinak, než jak se píší paměti. Je ještě někde žhavý oheň, udržuješ jeho teplo, když už ho nemůžeš nechat volně plát.
A pravdaže, výslovnost se tu jeví trochu zmatená, ne však náhlá, přirozeně choulostivě spontánní. To dodává, i když jeden by mohl řídce tápat, punc lidské uvěřitelnosti, kterou si neodpustíš v žádném svém textu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
