šeptem o hodně víc výkřiku, a o to víc
bez katedrál, co posouvaj monstrózností
možná hlasitěji, jen míň blíž a střídměji...
vrhá slunce stín
když přijde jaro
i na podzim
stezka tudy vedoucí se tak trochu odemyká
nastíněnýmu, a ne že nemile,
jen v možnosti určení cesty tu jediná,
když i posledním veršem snad nejvíc nesrozuměn
tápu, poohlížím se...
Nic víc než záznam dvou věcí, které mne v poslední době zaujaly. Kurzíva jsou různě rozestavěné věty z básně o lásce, co údajně vyprávěl neznámý indián jednomu misionáři asi kolem roku 1800.
A pak tu máme ten příběh z Guatemalské džungle. Král slunce, nějaký Inka nejspíš, asi 750 let před naším letopočtem postavil chrám, oproti němu další, pro milovanou ženu. Nevím, zda-li to pravda, ale představuji si, že tyto chrámy jsou zmíněným panovníkům zároveň posmrtnou kryptou.Vždy za rovnodennosti vystoupí slunce zpoza chrámu krále a stín stavby padá přímo na protější budovu-ženský protějšek, než ji zcela zahalí. Vypráví se, že i po smrti jsou stále spolu, že skrze onen stín se stále objímají a líbají. Láska až za hrob, jak se u nás říká.
Neopatřuji obrok do čtenářských jeslí, jestliže si Lara píše blog.Zatímco v anglické chemické laboratoři tancují sloni ve střepech baňek a opice před prahem zametají bílý prášek, někde jinde zralá žena krčí ve výrazu české domácnosti nos a promýšlí mužovraždu.V Británii nemají smysl pro humor a v českých jeslích došel obrok. Vyřiď Angelině, Angelika právě může.
ne, nerozumím těm vašim komentářům a to doslova
ale čtení básně ve mně vyvolalo pocit, že někdy se nesmysly mění ve smysly...aspoň tak to na mne působí...možná trochu hádanka, možná úmysl skrýt...a nevím jestli nejsem vedle, ale vidím v to Romea a Julii :-) a možná je to o jiných :-)
fajn čtení...
Asi tým opakovaním mi k tomuto textu chýbajú noty.
Ďaleko do minulosti si načrela. Spomínaš tú kryptu. Teraz nedávno mi dcéra rozprávala príbeh o mužovi a žene ktorí sa milovali, ale nedovolili im byť spolu.
Jeden z nich zomrel na chorobu, druhý vraj od žiaľu. Pochovali ich vedľa seba a ich náhrobky sa rokmi nakláňali k sebe, skoro až na dotyk. Akoby chceli jeden hrob, jeden bozk. Tak podobne nejako...:)
... mě bavilo číst i báseň, i faktografii od meri. Řekl bych, že obojí by se k sobě hodilo do jakési knihy o básních a místech s nimi spojených (nebo naopak). Bylo by to docela zajímavý počtení, aspoň pro mě. Moc mě baví například Cílkovy knihy, vědecká fakta proložená všelijakými spirituálními úvahami...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
