jj už se taky těším na slova tady z úst...
moc fajn sis tu pohrála s pozorováním obrazů přírody,
které já sama ani v reálu nevidím...takžes mi tímto způsobem trochu
otevřela oči :-)a palcuju samo :-)
Čísla mne často vodí v kruhu... jako koně na ohlávce. Ale co jsem chtěla obejít jsi našla přesně.
Jarek:
Vyhrožuješ a děsíš. Copak bych si mohla myslet, že tohle, ačkoli i cokoli jiného, bych dovedla přečíst nahlas?
Vorona:
Mé hlasové ústrojí a pokusy zaznít v něm podle pravdy, bylo pro mne vždy velkým zklamáním. A tak chodím k sobě v tom smyslu s mrskou lstí, že cesta k vyššímu souladu musí vést přes dílčí disharmonii.
O otvírání očí. Ty přece už dávno víš...aby se oči daly otevřít, nejdřív se musí zavřít.
Divné. Neměl ani zlaté kadeřavé lokny, ani perobrk, ni kuličkové, natož pírko.
Divnější ovšem to, jak mu věříš, že je to, co sliboval, aniž by vyslovil, natož přede mnou.
Jak se dělá těžká hlava? To se do ní nasype písek, nebo kamení? Co teprve bezhlaví rytíři, kteří nevědí, kde jim hlava stojí.
Chystám se na ni už dlouho. A konečně jsem si našla tu chvíli.
V oddílu III. se od osamocené nedočítám. U trav mi tam vadí stovo "prostým", takto explicitně mi to připadá nesmyslné, co souvisí s travou prostě prosté je, když se to řekne nahlas, zní to jako když se snaží mudřec osmnáctého století - zbytečně - popsat krásu boží a vida, že mu to nejde, bere si na pomoc patetickou. Raději bych tam jiné slovo, ovšem to "r" by asi mělo obsahovat. Ta strofa je jinak výborná, proto mě to tak rozčiluje.
+ mi vadí rybí panenky, přijde mi jich jednak v textu moc, jednak se mi to k tomu konci nějak nehodí.
Hm. Hmhm. :) Po dlouhé době čtu poezii a je to pořád dobrý. Vzpomněla jsem si na Navzdory básník zpívá, jak v jedné pasáži Villon říká, že nechce psát jako když déšť bubnuje na střechy, že chce, aby jeho verše burácely. Píšu to sem proto, že tahle báseň podle mě neburácí vůbec a přesto je výborná. A připadá mi to zvláštní.
Asi chápu, co míníš, pokud jde o osamocenou. A přičetla bych to na úkor postupu při mé práci, kdy souhrnnost jednotlivostí byla vytvořena až v závěrečné metě.
U trav. Jo, na tak malém prostoru prostota a nezištnost může významově působit až kliošidně.Jinak to vnímám tak, že boží krása skutečně patetická je.
Rybí panenky a panenky. Je mi už jasné, že pokud se snažím zdánlivě nesouvisející části zařadit do celku, budou nakonec celistvě vnímány.
Ale je to asi takhle. Zbavila jsem se protentokrát úzkosti z vlastní nedokonalosti a nechala, jak mi přišlo, bez rozšiřování a zdokonalování. Celá tahle věc, je záležitostí jedné ranní půlhodiny před odchodem za robotou a urputné dráždivosti pustit už písmeno bez přepisů. Závěrečná nebyla napsána v konci, ani ani nakonec, ale působila na mě nejzdařileji a výsledek rozložení jednotlivých je cílem ubohé racionality, když už je po všem.
Proti Villonovi mám Skácela.
VERŠE
Nikdy se nedostanu tam,
kam přesahuje v červencové noci strom.
To vím a letní noc mne učí dál.
U starých silnic včera káceli
a nikdo nevyhrabal z trávy vlhké třísky.
A bez ohně je práce dřevorubců smutná.
Tak proč bych kazil verš. Je vykácený.
Snad ještě dobýt z hlíny pařezy.
Vykopat temné stromořadí jam.
Prostý zvyk trav, když se mi poloutopený válej po ránu u nohou, den co den, houževnatky. To se mi líbí moc. Není to můj šálek, to vůbec...ale musím smeknout, jak si v tom mikrosvětě nacházíš témata.
dosť dolho sa tu ponevieram hpredole
a dnes vôbec nie prvýkrát
nedochádza mi zmysel toho číslovania (ak nejaký je)
a predsa by som texty označené ako I. a II. poslala inam, do inej básne
rušia mi náladu
možno istou hravosťou akou sú zapísané
alebo tým že nútia odvrátiť zrak zvnútra a pozrieť pod nohy a potom zas ku korunám
neviem
ešte to vypátram :)
jednako
úvod i záver i to okolo "kolébky" je tak akurátne náznakovo zababušené, že palcujem
tak
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
