som si ostrihala krídla
aspoň neumriem
na úpal
s mokrými letkami pod pazuchou dopadnem
späť na svoju roľu a budem sa tváriť sebecky
s pochabým náčrtom cesty
v rozmáčanej pôde
ma nenájdeš
dnes ráno
potláčam nutkanie
dobrovoľne prejsť rieku ktorá nikdy nebude
mať ryby
na mieste kde nie je
brod ma zaleje
strach že načisto
na mňa zabudneš
časom
úplne ohluchnem určite skôr
ako ty
začneš zas spievať
o jabĺčku a lúkach
kde sa držia za ruky tvoje barance
s mojimi margarétkami
nezačujem ťa
.
od Marta
dne 09.11.2015 11:17 ·
5 Komentářů ·
543x čteno ·
To ti na mě vždycky takhle skočí myšlenky na hluboce krásnou, citlivou a třeba i trochu uvzdychanou královnu (samozřejmě, když sleze z trůnu, popřípadě dovaří a je sama) poetická sonda do vnitřního života královen středního věku. S pomrknutím, pousmáním, úctou k tvému textu a malilinkatým šťouchancem do žeber, jen tak pro nadechnutí. Jauu! to ses po....né?
Pohyb po území vnitřního hlubinného světa, kde racionalita pozbývá své funkčnosti. Je východiskem poezie, ale vnímám to tak, že pouhých tištěných slov takovému pohybu pro porozumění, nebo spíše pro plné procítění čtenářské, nestačí. Podpora hlasovým projevem, obrázkem, čímkoli dalším, mohlo by dát takovému textu širšího rozměru.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
