Pamatuješ si to ze školy, čtenáři, jak dlouho se sedělo
nad papírem při hodinách slohu.
Půlhodinka prázdna a pak
po špičkách počal přicházet břichatý sloh.
Úča karabáčovým hlasem mrskala neklidy
(zatím jí do turka mezi lógr sedala namletá křída)
a nestíhalo se.
Po školní pavlači kroužil ředitel a fackou odměnil každého
kdo byl poslanej na hambu.
Tenkrát to byla hamba. A verlyba.
Tažmo hambách, verlybách, slohech.
A vůbec se mluvilo tak nějak gordicky.
Jako do tůně jsem spadl do vzpomínek.
Dneska jsou papíry osamělý jak okresní knihovna.
Každou opuštěnou věc obejmout se slovy není to tvoje vina
Bohumila Hrabala knihy naučily radosti z pustošení.
Já se od nich naučil něze a lhostejnosti.
od Egon Sirka
dne 10.11.2015 11:50 ·
3 Komentářů ·
610x čteno ·
Egone, přečetla jsem, nad něčím jsem se pozastavila a zavzpomínala a tak...
já nejsem z těch, co by tady mohli posuzovat zrovna tebe, milovníka knížek...páč načteno teda nemám :-)
ale závěr...četlo se mi fajn :-)
skoro si ani nezařazuju do blogu,
o kterýmžto vím stejně hovno,
spíš se komíhám po Tvejch slovech
a jima stlučenejch peripetiích, který sou
i mně dost blízko -
s Hrabalem si umím poodejít stranou,
ale tak nějak se mi tady ani nechce,
když cesty bokem se mi zas tak nutně nenosej...
Láska ke slovu spojená s marností. Občas ten stav ustoupí a přeleje se do nových tvarů. Čekání na to nemá vliv, je to osudem. A pokud je něha spojována s lhostejností, je to vlastně ještě dobrá zpráva.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
