zatímco kouřím z okna a přemýšlím o nás dvou
u zvonku k bytu
pod železnou rohoží
je pořád špína a tma z bot
jako by nic
a zářivejch lamp jen tak akorát
na to
je spočítat
na mejch dvou žlutejch prstech
ne pokaždý
někdy sou slyšet vlaky z různejch stran
v takovejch chvílích i ty radši zmlkneš
začneš se ošívat
protože právě duním
a třebas už se neznáme
tak dobře jako dřív
víš
že bych ti nikdy nedokázal
zlomit sanici
zatimco řvát na tebe
do dunění vlaků
ve futrech rozmrdanýho domu...
to se dá vydržet
od leporelos
dne 02.12.2015 00:06 ·
6 Komentářů ·
335x čteno ·
Kdyby to nebylo zabalený v těch drsňáckejch slovech, byla by to vlastně docela obstojná zamilovaná básnička na téma víš já tě miluju i když se občas chovám jako debil (chtěla jsem původně napsat kokot, ale jsem slušně vychovaná)... Ten začátek mi příde kostrbatej, jako bys ani ty sám nevěděl, na koho to vlastně bejt naštvanej... ale je tam železná rohož a tma z bot, takže je to asi dobrý nebo tak něco.
jako by nic
a zářivejch lamp jen tak akorát
na to
je spočítat
na mejch dvou žlutejch prstech
ne pokaždý
někdy sou slyšet vlaky z různejch stran
tahle část mi vůbec nedává smysl. Pak už zase to čte zase docela dobře... ale, že by mi ta báseň nějak nafackovala, tak to mi nenafackovala... a to by asi měla.
Nebo ne?
V opozici Stínohře. První kraj je geniální! Kouříš z okna a přemýšlíš o Vás dvou u zvonku bytu. Ve vztahových rovinách je to stočenej ježek. Tolik bodlin z jednoho místa a zároveň ta plocha vychází z jednoho středu.
Zvonek a okno. Je to jen jeden byt, nebo jsou dva? Je na zvonku jedno jméno, nebo dvě? Železná rohož. Dobrovolný vězeň. Kdo si dobrovolně očistí své lejno z bot, než vstoupí do cely? Špína a tma z bot, jako by nic. Ach, přežití bubáci z dětských let, vyrostli? Jako by nic? Pak ten kontrast zářivých lamp, prsty, kterými světlo připaluješ, světýlka cigár.
Druhá část už je jen odevzdaně smutná. Budí ale dojem statečnosti a boje za něco, o čem by si člověk mohl myslet, že za to stojí. I když ledabyle a místy velmi neurvale, v druhé části jsou ukryty hlubší životní hodnoty. I když ve vlnách, zůstávám nadšena.
Stíně - pokud to ještě nepochopila? - (haha, ne že bych aspirovala, jen tak z vlastního vnímání...) -dvojtečka:
nejdřív mě tam ty zářivý lampy dost nakrkly. Zatracený pozlátkový slovo! Ale pak mi zapadly do puzzle k těm dvěma prstům. Dvě zářivý lampy? No tak to jo, to je opravdu tak akorát málo.
a doplněno o postřeh Inky (pochopila jsem zakouřený prsty, jistěže, ale světlo z cigára mi tam nebliklo, prve), i ty vlaky mi zapadaj k tunelům, světlům tunelů... a jsem schopná vidět posloupnost v nesourodnu.
a pak dunění.. dunění je fakt dobrý. a řvát do dunění je tak pubertální a zároveň zoufalý.
Sákryš. Baví mě číst si s váma, vás, kolem textů, rozrozumívat (ta klec tam je! ) a lepo, -dík, dá se u toho chvíli bejt.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
