Tvůj hlas je, zdá se, pasé
a z kaluží
(z něj sesbíraných tich)
už pokrčený v šedovlasém
dusím se dopít
po deštích.
- - -
Já znám ta rána...
štěrbinou střípky z hrudí vran
znám svítání
ta v žebrech vrytá dokořán
i prázdná
slepá
mrazivá
i ta.
Znám dny
v nichž tak jak ve tmě spím.
Z nichž v noci
procitám.
- - -
( jak dlouho asi
žízní ti
co nehledají vodu
jen dlaně
k napití...)