Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » Bez strachu
Bez strachu
Raz zasvieti v tuneli hviezda
a moja duša sa vráti domov

S pokorou
V tichu
Zmierená

Ľahučká
Voľná
Častica univerza.
Komentáře
11.01.2016 08:53 Indigo
avatar Tady asi záleží na životní filozofii jednotlivého čtenáře.
Pokory, ticha smíření, lehkosti a svobody dosáhnout již za hrubohmoty.
11.01.2016 21:12 Stinohra
avatar Slovo universum ve smyslu veškerenstva mě vždycky děsně iritovalo. Neumím to popsat, jako by z toho na mě dýchala tak urputná snaha po smíření, že nevěřím, že by to bylo možné a možná ze mě jen mluví závist, jak se tak urputně snažím o smířejní a není to možné :)
Jinak se mi to četlo příjemně.
11.01.2016 21:22 Miriam
avatar Inka, ja som len zapísala svoju predstavu a je mi jasné že záleží na viere jednotlivca. Niektorí majú strach z pekelných brán, môj ocko tvrdí že zhnije v zemi a nič po ňom neostane a ja verím svojej filozofii.
Nevnucujem, len som dala na papier. :)
11.01.2016 21:38 Miriam
avatar Hmm, Stńuš, neviem či je potrebné vysvetľovať, lebo ak veríme každá v niečo iné bolo by to zbytočné. Ja verím že zmierenie príde vtedy, keď duša opustí telo a stane sa bezhmotná. Proste verím v to a nemám strach zo smrti.

A ďakujem Vám obom, že ste napísali svoj názor.:)
12.01.2016 07:03 Indigo
avatar Já to přece chápu, Miriam, proto jsem napsala první větu z komentáře tak a následně uvedla související. Jaktože si nerozumíme?
12.01.2016 16:14 Jaroslav Vraj
avatar nevěřím, ale nemám strach ze smrti, ani ten nejmenší,
spíš ze způsobu, jakým se to stane
12.01.2016 19:00 Indigo
avatar Nevěříš v co, básníku?
12.01.2016 19:28 Jaroslav Vraj
avatar nevěřím v dosažení bezhmotnosti duše, ve smíření se -
co je to? že se srovnám s přišedším nebytím?
dyť to nejde, do poslední chvíle chce člověk,
i když třebas jen nepatrně, žít

i když v bolestech právě umírá -
však jak na to přijde, každej porcuje aspoň ještě jednou
vzpomínky na skauta, odlejvání stop ptáků, profláklej zvuk větru,
smaženejch hub, nářek prvně chycený ryby, prvního orgasmu,
nebo bublání kapaček svýho táty...

málokomu se chce začít znova, ne v tu chvíli
12.01.2016 19:57 Indigo
avatar Asi chápu, že jeden nemůže uvěřit tomu co nezná, nezaznamenal, neprožil, ani nějak obklikou nenahmatal, nebo že by mu připadlo alespoň krapátek pasující k němu. To pro něj vlastně neexistuje. O čem si myslím, věřím, že neexistuje, nutně pro mě neexistuje, to je pravda. Ale zas to neznamená, že to není. Alespoň pro někoho jiného.
12.01.2016 21:54 Jaroslav Vraj
avatar ano, souhlas
12.01.2016 21:59 Stinohra
avatar Moc se mi, Jarku líbí, kam si umístil první orgasmus... jakože za nářek prvně chycený ryby... píšu teď jednu povídku o rybáři, orgasmus tam nikdo neprodělá, ale možná to ještě přehodnotim...
12.01.2016 22:24 Miriam
avatar Ja sa usmievam aká fajn debata. A veľmi sa mi páči Inkin komentár. Ak v niečo neverím nikdy to neuvidím.

A len tak pre vysvetlenie Tebe Jarek...verím v to, že duša je energia, ktorá sa nemôže stratiť. Iba sa transformuje. Tým pádom pre mňa neexistuje nebytie, nemám za čím ľutovať. A strach mám, ale nie z toho čo bude po smrti. Zo spôsobu áno a potom zo žiaľu blízkych.
15.01.2016 11:56 Jaroslav Vraj
avatar Stína: ano, přehodnoť to!! :)

Miriam -
...a potom zo žiaľu blízkych.

nedopověděl jsem, ale ano, i tak ode mě myšleno
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop