tma je roztoulaná
a ještěrky pod každým krokem
nemluví stejnou řečí
stejně se nezastaví
i když přes chodník zrovna kočka v kávě
bez cukru bez mléka
přechází na druhou stranu
aby neprošel pod žebříkem
takových schodů do nebe
nasněžilo na kapotu
muži co nechal stopy a teď
si čistí z okna škrabkou
umrzlý sníh
večer hrál na červené oči
zatímco odpoledne téhož dne
plakal před nadřízeným
pak si nechal vyložit karty
aby zjistil že … /dle libosti doplňte jeho nesplněné přání
a dál zas já/…
vyčítavě se dívá k nebi
takových schodů
a ani jeden kolemjdoucí
co by uklouzl a zlomil si vaz
a ani jedna kometa s
roztřepenými konečky vlasů
nenapsala na oblohu
splním ti přání
ale musíš třikrát vyskočit
škrábe umrzlý sníh
přimrzá oknu
aniž by si všiml
skrz škrabku mu zápěstím
nalezly ještěrky až k rameni
už ho nepustí
a tma je pořád roztoulaná
aniž by tušil
že třikrát vyskočit už nebude tak snadné
jako před chvílí
stále hledí vyčítavě k nebi
kde je ta jeho kometa
vždyť všichni ostatní
ji už viděli
od Stinohra
dne 20.01.2016 21:57 ·
24 Komentářů ·
594x čteno ·
Ukázněná. S tetováním.
Ukázněná s tetováním.
S tetováním ukázněná.
S tetováním. Ukázněná.
Nejspíš pro podobné Tvé texty se mi už přestalo chtít číst knihy s příběhem.
Všechno chci rychleji, čistě, promyšleně v soucislostech souvislosti a ještě ideálně jiným pohledem druhých párů očí, přičemž při takovém dokážu srůst slovu, které se mě možná ani trochu netýká.
Kdepak natrhat bylinu v lukách, vlastníma rukama rozdrolit do šálku u pece, dnes už to tak není.Takhle se dnes bohuje na internetu ve městě. U jogínského čaje z náměstní čajovny a problikávající spořivky, za hlavou Edermanastyle mi hoří hipík a tahle četba.
Palcuju.
já tady říkám svoje ne...
pro mne necelistvé, roztrhané jako puzzle
a nebo jsem jen já, moc malý blázen :-)
ale abych tě tu nesejmula jednou ranou, jo, má to dobrý místa
slušnej nástup, ale pak možná je třeba vyhodit tu vatu
možná toho chceš říct hodně najednou, někdy čtenář bývá i skromný :-)
Nejspíš pro podobné Tvé texty se mi už přestalo chtít číst knihy s příběhem.
Jsem ráda, děkuji.
A co ty Vorčo, ty se chceš prát? Co? Tak poď ven a vyhrň si rukávy, já zatim vyklouznu z lodiček :))
Vatu... já chtěla, ale pak jsem zjistila, že je to sníh a ten tam musel zůstat. A jinak máš pravdu, já toho chci říct hodně najednou, možná je to tím, že mě nikdy nikdy pořádně nenechá domluvit, tak si to kompenzuju aspoň tady.
A zajímavý je, že tu mám dva palce a jen jednu palcující, co se mnou mluví. A tak si na otázku, kdo mi tu nechal ten druhý kus ruky odpovím sama... to byl určitě nějakej tajnej ctitel. Ách.
spousta okamžiků, míst, kudy bych se i uměl vrátit,
leč pohyb je mi tu dočtením dost razantně odepřen,
ať už kompaktností nesrozumitelnejch prvků (to sou věci...),
tak přinejmenším stejně tak přehršlí obrazů, který
těsně před rozbarvením ustrnou v ústupu pro další,
aniž by stihly provýst textu zadost, aniž by nechaly text uznít,
aniž by nechaly pozorovatele alespoň na chvíli se pozastavit,
vnímat, představit si ...
možná až příliš překotně hlasem, ale i po písmu řečený
Tak předně díky, jarku...
Ještě jsem chtěla udělat jednu věc. Totiž jinde jsem byla upozorněna, že tahle věc je motivem velmi podobná básni, která vyšla v jakési ročence, myslím, že to nazývají Nejlepší české básně, tohle mělo být v ročníku 2014. Je od Jakuba Zbořila:
Sundáš kabát
a odhrneš sníh z auta
toporně svíráš v ruce
škrabku na led
Stojíš před svým domem
s nastartovaným autem
a upřeně se díváš do oken
Zajímá mě váš názor... na cokoliv, co vás k tomu napadne.
Aha.
Možná na to, jestli vám to také tématicky připadá podobné, já nejsem úplně nestranná a jestliže ano, pak pokud jsou dvě básně na stejné téma, zda má váš čtenář tendenci srovnávat?
no tak mně to tématicky podobné přijde, ale ne až tak zpracováním...
záměr, no nevím...pokud jsi tu báseň od něj četla dřív ,než jsi napsala tu svou, tak je to trochu okopírované bych řekla, možná ne záměrně
a pokud je to náhoda, je si to sice dost podobné, ale je to furt náhoda :-)
Já nevim, vor, jak jsem uvedla i jinde, podle mě bys takhle mohla najít něco na cokoliv.
Tu báseň jsem před tím nečetla, osobně žádnou jejich ročenkou nedisponuji.
no jasně, dalo by se i ve více případech určitě...shody a podobnosti existují...
i bůh, když nás dělal, vznikly určité podobnosti...a že tím nechci shazovat kvalitu nejvyššího...ani tvoji :-)
Inu, prostě to někomu přišlo podobné. A mě asi zajímalo, jestli to přijde podobné i vám. Možná jsem znejistěla sama sebou. Možná mi z nějakého důvodu přišlo spravedlivé to sem dát. Já nevím.
Upřímně mě to nazlobilo, myslím to, že tam někdo vidí spojitost. Na druhou stranu nelze popřít, že je tam chlap, co škrábe sníh a co víc... dokonce škrabkou!
Už mlčím, jdu se zahrabat do sněhu.
Ten Zbořil, Stíno, bude nejspíš Jonáš a k výňatku, Jarku – říká se tomu lyrická deskripce a je to v české poezii už drahně let děsně in: stoupneš si k oknu a zapisuješ, co vidíš :)
že je tam chlap, co škrábe sníh a co víc... dokonce škrabkou!
To mě rozesmálo. Vzpomněla jsem si na jedno vyprávění Marka Ebena. Byl údajně na nějakém zájezdu a bydlel v pokoji s jistým kolegou. Pan Eben je prý velmi distingovaný muž, mluví dost vybraně a spisovně a prý nikdy nepoužije vulgárního výrazu. S oním kolegou došlo na nějakou debatu, když už uléhali k spánku, která je vnitřně oba dost rozpálila. Ebenovo kolega hájil jakýsi světonázor a během svého důležitého slova, vzal si brýle z nočního stolku, které tam prve, že půjde spát, odložil, aby snad lépe v tom pološeru. To údajně pana Ebena skutečně už dopálilo, napřímil se pod duchnou a zařval lvím hlasem na kolegu:Jo, tak ty si na mě budeš ještě brát brýle!
Nikam se nezahrabávej - při těch miliardách lidí, milionech psavců, a tetralionech či kdovíčeho vychrlených a nějak zaznamenaných slov by bylo divné, kdyby se všechno neopakovalo :-) Je to takovej koloběh, jako v přírodě ty koloběhy uhlíku, dusíku, CO2 a potravní řetězce atd. atd.
lyrická deskripce, vida...,
možná v nepochopení, ale ugůglený voko už
nemele zrovna dvakrát z prvního,
páč furt zkoumám, jak dlouho a kam až bych byl schopnej
zapisovat zrovna z mýho okna bez hlubšího záběru...
Che, tyhle kočky a kávy. Možná ani neznám ženu, která by neměla ráda kočky. A kávy. plakal před nadřízeným
tohle stojí za to, do zasněný vnitřní krajiny plný ještěrek, schodů do nebe a námrazy vtrhne nadřízený, to naprosto technokratický slovo, nejde si to neužít. A ta kometa plná sněhu, no umím to přečíst na zpoustu způsobů, některý se mně líbí některý ne. To už je na mý straně břehu, podívej jestli ten (nejen ten) text není kolikrát prostě takovým podložím na kterým se rozcuchá hlína, substrát, ze kterýho vyroste rezekvítek, katrán, zvonek nebo třeba protivný vstavač hlístník hnízdák? Jestli to nejsou jen barvy kterými má čtenář povoleno kreslit (jen těmi). Otázka.
A teď to zírání do naděje. Nejlíp to uměl Malý princ. Takhle zítrat do dáli, kde si hlavou vykreslil naději. A nebo krásu, jo, takovou nehoráznou generalizaci použiju: krásu.
A pak to psaní vylučováním, všimni: nemluví stejnou řečí
stejně se nezastaví
aby neprošel pod žebříkem
nechal stopy (no dobře, tohle není zápor, chi)
nesplněné přání
nenapsala na oblohu
aniž by si všiml
aniž by tušil
nebude tak snadné
ty se teď chechtáš, protože to byl tvůj záměr a já se chytil
nebo je to všecko přimrzlý pod sněhem a vrtat se v tom lze jen čumákem, škrabka není
nebo je to všecko jinak
kdo ví
Takže ty taky nejseš ten tajnej ctitel, co mi tu k nohám hodil palec jako růži a pak zmizel ve tmě? ... romantik... hehe .) no nic. Nechám si nejapné poznámky na jindy.
Ten malý princ... nedávno jsem se o něm s někým bavila. ten člověk řekl něco ve smyslu: nemám rád tu knihu, je plná beznaděje... princ se pořád divý, že ztroskotanec chce dát do kupy raketu, aby se mohl vrátit, jeho praktická touha přežít pro něj nic neznamená, přijde mu to hloupé... to zas přišlo hloupé tomu člověku, se kterym sem o tom mluvila.. přišlo mi to zajímavý, protože takhle jsem na to nikdy nepohlížela... ale možná, že naději popisuju ve stejnym smyslu, to máš možná pravdu. blablabla. Psaní vylučováním používám často, baví mě nepřesnost ve vyjádření, třeba u nemluví stejnou řečí... tak jakou? Neprošel pod žebříkem, tedy kudy? Zapojit čtenáře při doplnění vlastního nesplněného snu...
Tak.
A jinak mě koukej komentovat častěji, voe! :))
asi bych to mohla začít po sobě číst... jinak tu házim dost slušný perly... to je ták trapný na lit. serveru... boha. Jdu se zahrabat, tady už po druhý. trapas. ¨
Tyjo.
Klobouk dolů. připadá mi báseň jako zaklínání se /kočka,ještěrky, třikrát opakovat.../, k tomu večer hraje na červené oči a očekává se přílet komety...Baví mne tvá fantazie a děkuju, že mohu jít s tebou:)
Třikrát opakovat je spíš projev obsese, ačkoliv ani ta k zaklínání nemá nijak daleko... třikrát tohle a nestane se tohle. A jinak díky, muži občas nechávají stopy, ačkoliv to nevědí, případně nás ani nemají rádi.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
