ano ano, už od včereška čtu, a hloubám nad tím,
co víc přidat...
však neumím, a nedokážu zřejmě v neporozumnění,
nebo v náhledu na otisk, kterej tu ještě tak úplně
nedozrál, aby nepatrným lusknutím prstů prolomil
tu křehkou hranici mezi myšlenkou a slovem, hm...
o rakvičce se šlehačkou jsem psala, není to tak dlouho...
jestli ty se holka nenecháváš příliš ovlivňovat...
ale já si na to dávám dost pozor a stejně asi taky občas něco pronikne,
ale fakt je ten, že dobře to pak nevypadá :-)
A taky bych mohla říct, že kdo hledá, najde.
nevim, no, taky bych mohla říct, že jsem v básni už taky měla pusu od šlehačky. Je pravda, že nekontroluju každý svoje slovo, abych náhodou nepoužila něco, co už někdo použil. To jako přiznávám bez mučení. A taky bych mohla říct, že jakkoliv sama sebe nepovažuju za extrémně vyspělýho autora, zároveň budu vždycky tvrdit, že jakýkoliv kopírování nemám zapotřebí.
taky mam v poslední době dost chuť sena jakýkoliv publikování vysrat.
Kecám, jasně, ale mám pocit, že si v poslední době pěkně nabíhám. Tyvoe, jako já napíšu geniáloní veledílo, aby mi vzápětí někdo řek, že už to napsal. To je prostě děsněj pech. Mám asi nějakej Cimrmanovskej komplex v poslední době nebo co, jako když objevil dynamit a v ten moment to zrovna patentoval ňákej Nobel, voe, to prostě naštve.
A že to se mnou teda umíte. Se samozřejmě zlobit neumim... dlouho teda. jakože bych byla třeba tejden naštvaná a posílala vám vzkazy po dětech.
Ale vytočená jsem byla, to teda jo. Kdyby to tu šlo, tak snad zkratkovitě spáchám virtuální harakiri.
Ale já teď píšu hlavně prózu a to vám teda ještě něco ukážu, sakra práce!
.. už jsem to tu někde jednou napsal - jéééžíš, při tom množství vychrlených slov na světě by bylo s podivem, kdyby se neopakovalo... a přitom to není žádný opičení. Prostě tak to je.
... Rakvičky miluju - jednou jsem jich snědl na posezení deset. Takže mám pochopení pro tuto báseň, i když je to asi o něčem jiném než o rakvičkách se šlehačkou....
no vida, aspoň jsme se odkrájeli od záporů...teda skoro a to jsem ještě nedošel k titulu
jestli je tam nějaký soudržný motiv je i tak na mě příliš nesoudržný, ne snad málo výpravný, ale nesouvisící spolu
Abych byl o chlup konkrétnější: k textu mám v sobě příliš otázek na které si neumím odpovědět, neodpoví mi na ně ani text a ty tu nejsi od toho, abys to řekla, možná kdokoli jiný.
Ale souhlasil bych, že tak nějak bude vypadat tvoje verse, kterou rozhodně neznáš.
Asi takový dojem, že stále už několik měsíců, jestli ne let (promiň za ten aseritvní průřez) zpracováváš stále jedno a to samé téma. Jako by ses nemohla vyslovit, anebo ta věc potřebuje tolik slov, nebo jsi ještě neprožila ten pocit, že už to bylo řečeno a že není víc co dodat, já nevím. Jen že mi vyplouvají napovrch některé vstupy Tvých jiných i starších děl a pohovka pluje pokojem...je to jen dojem, jen dojem...
No jistě, In, že já tu vlastně pořád o tom samém, troufám si ale tvrdit, že monotématičtí jsme vlastně všichni. Tím se neobhajuju... máš naprostou pravdu. Jsem limitovaná a nevím co mám dělat, abych to rozbila.
Houby. Jsi limitovaná vždy potud, kam sama chceš a dovolíš.
A klidně se obhajuj, proč ne.
Ale já nechtěla znít nijak otráveně, to ne. Jen opisuju nejsilnější vjem. Bohužel, často ho mívám i u sebe.
Jeden při hledání zažívá dost rozporuplné pocity: částečně začíná pěnit kvůli tomu, co nemůže momentálně najít a částečně má radost z nálezu něčeho, co se stejným úspěchem hledal minule :-)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
