Dívám se do začouzenýho sklíčka a promítám
před dvěma zimami jsem seděl v druhém patře opuštěného bytu a čudil
v bytě mého opuštěného dětství jsem věděl, že za rok už nebude v paměti
jezdilo se na seník a skládačkou k žumpě až k rybníku
jehož jméno si nepamatuju
ve většině zážitků vystupuje ten kouř a
jen hmatám... velbloud? viržinie?
bledý rána na střeše spořitelny jen ve společnosti
plašiče holubů
a nebo ta shrnutá unavenost v prachovských skalách
tam to bylo málem poprvý s tabákem
nebudu se vykrucovat
sundám z oka sklíčko začouzené ubíhajícím diákem paměti
a jdu na balkon
od Egon Sirka
dne 19.02.2016 00:37 ·
11 Komentářů ·
471x čteno ·
hele, víš co zpívala pani galeristka posledně v Art Space
"v největší nouzi, pomoz si sám" :D
pohybuje se to prostě jako graf na burze, akorát, že ne tolik nahoru, ale spíš dolu :D no jo, holt je to všechno o nárocích dnešní doby a taky o tom, aby nám ty obrazy trochu stouply na ceně ještě za života :D:D
ale jo, nároky dnešní doby sou pro nás stejně těžký,
jako připadaly našim rodičům tenkrát, jen si je prostě s přibejvajícíma
rokama víc "užíváme", a nutnost jejich řešení se pro nás stává
(navzdory únikům do svým způsobem osvobozujících oblastí svébytí)
čím dál prioritnější -
to je podle mě ta největší hrůza zdejšího světa,
když začínáme každý ráno třebaže sice ryze, ale přece jen
sebezáchovně, ne srdcem
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
