jakmile začnu
už zvoní u dveří
zvoní a zvoní
dokud neotevřu
já sem Zmrd
tohle Šmejd
o patro níž se loudá
ten nervózní ocas Vysrat
s Hovnem a Lásku
už znáš
vás všechny
nejdeme pozdě?
právě sem začal
dnes chci ale něco jiného
tak počkat počkat mladej
tohle se mezi přáteli nedělá
takhle najednou
navíc
si bez nás nahranej
to víš
zvládneš tak leda
nějakej blbej šmejd
to už tu bylo!
přestaň blbnout
dej hezky ten řetízek dolů
a uděláme si pěkně pohodlí
bude to raz dva
tak jsme tady Zmrde
ale příště ti na to
seru
škrábat se až sem
proč ty pakouši nemůžou bydlet
někdy třeba v přízemí
že jo Hovne?
chlapci
zato můžu nejspíš já
ty zlati?
co to meleš?
no občas nejsem šťastná
a tihle truhlíci
pak ze mne mají
jak to jen říct…
hlubší prožitek?
z přízemí to zkrátka není ono
hm
na to seru
proč jste ještě na chodbě?
pičus dělá šprajci?
tady ten mladý a pohledný muž
nás nechce vpustit dovnitř
jelikož by dnes chtěl napsat
něco tuze krásného
viď broučku?
no říkal jsem si
že bych alespoň chvilku
ještě počkal
počkal?
a na co? na vazby
tobě přijdeme málo udělaný kreténe? ne to ne
myslel jsem libozvučné vazby
duhovo jablečné pyré
nespoutané horizontální alamo
těkavé štěstí a tak
co takhle
vyprstit štěstěnou
ty magore!
vlastně
vidíš
bez nás si v prdeli
tak jdeme na to
od leporelos
dne 17.03.2016 09:05 ·
5 Komentářů ·
379x čteno ·
Tak jo, jdem na to.
Je to prostě snažit se soukat hrtanem tu dlouhou chlupatou nať od řajčat, zkoušel jsi to někdy? Nemáš možnost ji ani přepůlit, rozvařit nic. Prostě to nedáš.
Tvůj text je dlouhý stonek plný vláken takže nejde ani pořádně žvýkat a ještě k tomu je obrven sprostotou. Jak příznačné.
Mě to popravdě naprosto fascinuje, jakou úlohu jsi dal vůbec textu (obecně) který píšeš. Jestli je to dělňas co omítá zeď nebo služka, která ti myje záda a nohy když je třeba. Jde o to, co pro tebe znamená vůbec psát. Nutně se to totiž vyzrcadlí u čtenáře, tak nebo onak.
Zkrátim to.
Čtu to, protože je to na poetikonu a protože jsi to ty. O to horší, že k jinýmu stanovisku po přečtení textu poslední dobou docházím jen stěží.
Prostě mně to budeš muset jednou vysvětlit. Já tě nepřestanu číst, už proto, že jsi Poetikon. Ale první kdo musí obstát není text před tebou, ale naopak. Ty před textem.
Ahoj Egone. Ze dvou možností, které si tady předložil, mám určitě blíž „služku, co mi myje záda a nohy, když je třeba." Ano, očistí mě, ale služka jí neříkám. Je to společnice a jako správná žena, ve mně probouzí a udržuje zájem o osobní hygienu. Někdy tu hromadu seškrábaný kůže hodím rovnou do kamen. Jindy ji třeba nechám dva, tři dny před barákem v balíčku a heleme se... občas si ji někdo vezme. Většina lidí si ten můj balíček rozbalí už za rohem, aby zjistili, jestli tam není nějakej humus. Takže radši ještě obejdu blok, jestli se to někde neválí. No a většinou ho najdu. Zlehka rozbalený a ve spěchu zahozený, balíček s kůží. Ale někdy taky ne, Egone. A to se pak asi můžou dít věci někde. Ptáš se jaký? Nemám nejmenší tušení.
Celej tenhle neuvěřitelněfantastiskejpříběh jsem napsal, protože si se mě zeptal, jakou úlohu dávám svému textu.
Zcela zásadní, mockrát mi zachránil mojí smradlavou prdel.
Se sprostotou to je těžká věc. Moje máma ví, že jsem ten nejslušnější kluk v baráku.
Luiso, dvojsmysl tam sem tam nějakej je, ale takový legrační spíš a určitě jednoduchý. Trojsmyslu schopen nejsem.
Asi jako když toužím po chvilce s ohýnkem cigára. A v té představě nezemského klidu se mi přihodí pšíknutí. A zase. A znova. Tak protichůdné klidy a výboje. Dopr.kýnka, cigáro fuč,další nemám, divné je tohle místo.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
